Interní pravidla pro zadávání veřejných zakázek
OTÁZKA: Žadatel - právnická osoba (občanské sdružení), se ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., obrátil na městský úřad s dotazem, zda se příslušné město nebo jím zřizovaní či zakládané právnické osoby při zadávání veřejných zakázek řídí vedle z. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, též interními pravidly, a pakliže ano, požadoval rovněž text těchto pravidel. Žadateli bylo sděleno, že na ,,zakázky malého rozsahu" má vydaná interní pravidla pro vnitřní potřebu a že je nemíní sdělovat, neboť je považuje za duševní vlastnictví a že v případě trvajícího zájmu žadateli umožní do nich nahlédnout. Máme však za to, že uvedená pravidla jsou úředním dílem, které s odkazem na ust. § 3 písm. a) z. č. 121/2000 Sb., autorského zákona ochrany podle práva autorského nepožívá a nezakládá tak důvod k omezení práva na informace.
ODPOVĚĎ: Především nutno naprosto vyloučit, že by jakýkoliv takovýto dokument měl povahu autorského díla. To je v rozporu se základem definice díla, které musí mít povahu neopakovatelného tvůrčího činu. Samozřejmě i z několika další důvodů by se domněnka autorské ochrany pravidel pro zadávání veřejných zakázek rozplynula jako dým.
Stejně tak nejde o "vnitřní pokyny", které má na mysli § 11 odst. 1 písm. a) zák. č. 106/99 Sb. o svobodném přístupu k informacím (InfZ), podle něhož může povinný subjekt některé skutečně interní akty neposkytnout. Zde je klíčový nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu 5 As 28/2007 ve věci OSMPB, občanské sdružení proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích (http://www.otevrete.cz/index.php?akce=clanek&id=711), v němž žadatel vyhrál ve svém sporu o poskytnutí tzv. daňových Pokynů řady DS, které ministerstvo financí tvrdohlavě označuje za interní pokyny. Z rozsudku lze citovat tento obecný závěr:
citace:
"Týkají-li se Pokyny ... výkonu veřejné správy ... navenek, ve vztahu k veřejnosti a upravují-li aplikační postupy stran jednotlivých ustanovení ... zákonů, nelze je, jakkoli jsou ... označeny za interní, považovat za informace vyloučené z práva na jejich poskytnutí těm, jichž se postupy v nich upravené bezprostředně týkají, ..."
Na uvedenou informaci má každý právo, a to především v podobě, o kterou požádá. Úřad nemá žádné oprávnění rozhodovat o technické formě, v níž poskytne informaci, vyjma případů, kdy by jiný způsob poskytnutí způsobil nepřiměřené obtíže. Tak tomu v tomto případě zjevně není.
Je tedy třeba trvat na žádosti, pokud dosud neuplynula lhůta pro podání stížnosti (pro nečinnost), je třeba ji podat, pokud lze sdělení úřadu považovat za Rozhodnutí o odmítnutí, je třeba podat odvolání a pokračovat v procesu vynucení tohoto práva na konkrétní informaci. Pokud lhůty uplynuly, lze podat žádost novou a využít všechny procesní možnosti.