ODPOVĚĎ: Odpověď se skládá ze tří aspektů: 
1) přístup k informacím nelze zaměňovat s přístupem k názorům. Zákon č. 106/99 Sb., není zaměřen na nic jiného než na poskytování informací, tedy takových údajů, které již reálně existují a povinný subjekt je má k disposici. Ve všech výkladech se názory shodují v tom, že se zákon nevztahuje na poskytování názorů, rešerší, analýz a podobně, tedy čehokoliv, co by se vytvářelo teprve pod vlivem dotazu (vyjma jednoduchých třídících a vyhledávacích úkonů). Stejně tak nelze požadovat něco, co dokonce ještě nemá žádnou „materializovanou" podobu, ale je pouze ve stadiu myšlenky lidí. 

2) Povinný subjekt musí poskytovat informace jako celek. Je v zásadě jeho vnitřní věcí, jak si ve své organizační struktuře určí kompetence a odpovědnost při poskytování informací. Nepředpokládám to, ale není vyloučené, aby v některé obci byli poskytováním informací pověřeni i členové zastupitelstva. Pak by to bylo jejich povinností (otázkou by však byla jejich odpovědnost, pokud by nebyli ve smluvním vztahu k obci). Běžné však je, že poskytováním informací je pověřen některý pracovník či funkcionář, a ten je pak povinen informace poskytovat. Není-li nikdo určen, je tím povinován starosta. 

Stručně: Není-li odpovídajícím rozhodnutím orgánu obce pověřen člen zastupitelstva poskytováním informací, není to jeho povinností (to se však neplatí o starostovi a jeho zástupcích). 

3) Členové zastupitelstva mají právo poskytovat komukoliv jakékoliv informace, které mají, s výjimkou chráněných (ty však - vyjma členů rady - zpravidla nemají). Nelze jim v tom nijak bránit, nelze konat jakékoliv zjišťování, kdo informaci poskytl apod. Vychází to z té části čl. 17 Listiny v odst. 2 a 4, která mluví o právu šířit ideje a informace.