Svoboda projevu (právo šířit informace) mimo Ústavu (Listinu) nenalezneme v běžných zákonech. Toto právo je pouze omezováno jinými právními instituty. Ty vytvářejí hranice svobody projevu.

Svoboda projevu (právo šířit informace) je právní institut, který mimo Ústavy (Listiny základních práv a svobod) prakticky nenalezneme v běžných zákonech. Je to proto, že není pozitivně zakotven - nikde se nenařizuje zachovávat svobodu projevu. Toto právo je povětšině jen omezováno z různých stran různými jinými právními instituty. Ty vytvářejí hranice svobody projevu. Který projev názoru či šířená informace  je v těchto hranicích, je po právu. Co je překročí, může být postihováno.

 Vedle omezení, daných například zákony o ochraně některých skutečností (zákon o utajovaných skutečnostech, o ochraně osobních údajů a dalších), je svoboda projevu (šíření informací) omezeno trestním zákonem, případně možnou sankcí na základě občanského zákoníku. V trestním zákoně jde o tzv. verbální trestné činy, v občasnkém zákoníku o ochranu osobnosti, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, jména a projevů osobní povahy. Tyto prvky osobnosti mohou být slovně (šířenou informací) napadeny a napadený se může domáhat ochrany.

Podrobně:

Podle trestního zákona z roku 1961 vedle speciálních skutkových podstat verbálních trestných činů, existuje po vypuštění pobuřování a hanobení z  trestního zákona další obecná verbální skutková podstata - § 206 pomluva. Za pomluvu může být potrestán v České republice až dvěma lety odnětí svobody ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Dále v § 154 odst. 2 trestního zákona je zakotven trestný čin v případě, že někdo hrubě urazí nebo pomluví státní orgán při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon. Podle občanského zákoníku má fyzická osoba právo se domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění, včetně práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Právo domáhat se uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení soudní cestou je zakotveno také v tiskovém zákoně.

Svoboda projevu a svoboda tisku je jednou ze základních podmínek demokracie a občanské společnosti. Svobodné a pluralitní sdělovací prostředky jsou základem pro svobodnou a otevřenou společnost a odpovědný systém vlády. Proto také demokratické státy respektují tyto svobody a omezují je jen v míře nezbytné. Jakékoli omezení svobody slova nad tuto nezbytnou míru ohrožuje základy demokratického politického uspořádání a je v rozporu s ústavou i mezinárodními úmluvami o lidských právech.

Podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Cenzura je nepřípustná. Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

Podle Listiny při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

            Omezení svobody projevu jsou v českém právním řádu zakotvena v různých zákonech, například v trestním nebo občanském zákoníku.

V trestním zákoně existují, vedle již uvedené pomluvy v § 154 odst. 2 a § 206  zejména tyto další tzv. verbální skutkové podstaty:

§ 174 - Křivé obvinění, § 175 - Křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek

§ 198 - Hanobení národa, rasy a přesvědčení, § 198a - Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod

§ 260 - Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka

§ 261 - veřejné projevování sympatií k hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka

§ 261a - veřejné popírání, zpochybňování nebo schvalování nebo ospravedlňování nacistické nebo komunistické genocidy nebo jiných zločinů nacistů nebo komunistů proti lidskosti

Podle občanského zákoníku §§ 11-16 se lze domáhat žalobou u soudu ochrany osobnosti:

Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění, včetně práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích. I právnická osoba se může domáhat práva na ochranu proti neoprávněnému zásahu do dobré pověsti právnické osoby.