Kromě filosoficko-teoretického popisu vývoje pojetí svobody projevu v Evropě kniha obsahuje přehled historické i současné právní úpravy této problematiky v českých zemích.

Těžiště pozornosti autorů leží v rozboru judikatury Ústavního soudu České republiky a Evropského soudu pro lidská práva k čl. 17 Listiny základních práv a svobod a čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z klíčových rozhodnutí uvedených soudů plyne nutnost pečlivě posuzovat situace, kdy se obsah či forma projevu dostávají do střetu s právy a důstojností třetích osob či zájmy státu. Zvláštní pozornost je věnována úloze novinářů a masmédií v demokratické společnosti při veřejné diskuzi. Samostatná část je věnována zásadám soudního rozhodování v zemích Britského společenství národů. Ve zvláštní příloze knihy jsou obsaženy stručné anotace všech relevantních rozhodnutí Ústavního soudu, včetně některých dosud nepublikovaných usnesení.
Kniha je určena nejširší právnické veřejnosti se zájmem o uvedení do problematiky svobody projevu a jeho mezí v právu. Bohatá kazuistika ilustruje aktuální praktický přístup soudů k problematice a vývoj soudní aplikace a interpretace práva vyjadřovat a šířit názory a ideje.

Ukázku první kapitoly "Svoboda projevu a diskriminace" si můžete stáhnout zde (formát pdf, 166 kB)

Předmluva:

Když jsme se rozhodli vytvořit tuto publikaci, přemýšleli jsme, zda je vůbec ještě na počátku 21. století o svobodě projevu a rovnoprávnosti zapotřebí psát. Nejedná se dnes již o samozřejmosti, jež jsou tak těsně spjaté s fungováním demokratického právního státu, že už do nich česká společnost po osmnácti letech fungování plně vrostla? Domníváme se, že nikoli, a tato domněnka je vlastně hlavním důvodem, proč jsme se k napsání této knihy o demokracii, rovnosti a svobodě slova rozhodli.

Oněch zmíněných osmnáct let považujeme totiž spíše za období budování než fungování. Jinými slovy, nejedná se o oblek, který by byl pro československou, a poté českou společnost ušit v listopadu 1989, do něhož by jen hravě vklouzla a teď už jí byl příjemně obnošen. Spíše jde o oblek, který jsme viděli na (některých) svých sousedech, vzpomněli jsme si, že jsme jej také kdysi nosili (byť se móda od těch dob značně změnila, a to i ve vnímání demokracie a prvků ji tvořících a provázejících), a tak jsme se pustili do jeho šití, hledání kousků látky z minulosti, upravování, zkoušení a nyní se v něm snad již právem a hrdě procházíme.

Jedna z jeho součástí, jedna ze základních látek tohoto obleku, je i respektování různosti jednotlivců, tolik odlišné od uniformity definující totalitní režimy, uniformity, na niž jsme byli zvyklí v předchozích desetiletích, uniformity, podle níž má každý jíst totéž, poslouchat totéž, nosit totéž, aby si ve výsledku i myslel totéž (alespoň do doby, než bude podle děsivé vize z Orwellova románu 1984 možno kontrolovat i myšlení). Neboť právě uniformita myšlení je oním cílem, k němuž měla jednotnost vnějších projevů a podnětů směřovat. Naše současnost je jiná, krom jiného mnohem pestřejší. Mnozí z nás až nyní zjistili, jak jsme různí, mnozí se s tím dosud nesmířili a hlasitě brojí proti mnohému, co sice nikomu neškodí, nebo by nemuselo škodit, ale je projevem té dráždivé různosti, kterou svoboda přinesla, či možná pouze odkryla a podpořila.

A právě z naší různosti a pestrosti jako by vyvěrala témata, jež chce předkládaná kniha řešit či rozebírat. Je to totiž právě tato naše znovuobjevená různost, kvůli níž si (někteří rádi, někteří jen zvolna) zvykáme na mnohost a pestrost názorů, jež můžeme slyšet ve veřejné diskusi, ať už zprostředkované médii, či přímé, mezi svými známými a sousedy, a z nichž mnohé nás mohou šokovat, či nám být nepříjemné. A přesto pestrost názorů (ba právě ona) přispívá ke smysluplnosti jakékoli debaty, pokud nemá být jen přesvědčováním přesvědčených či deklamací naučených hesel a frází, ale komunikací vytvářející občanskou společnost. Je to však zároveň tato různost, jež nás vystavuje pokušení činit z odlišnosti důvod znevýhodnění či nás naopak staví před výzvu vyrovnávat důsledky skutečných znevýhodnění, ať už jsou dána historicky, sociálně či mají duševní nebo fyzickou povahu.

Jistě ani tato kniha, byť vedena snahou o využití toho pozitivního, co svobodná diskuze nabízí, neposkytne žádnou snadnou, tím méně konečnou odpověď. Pokud jsme se totiž na počátku uchýlili k přirovnání k obleku, můžeme snad tuto metaforu dále umocnit připomenutím, že ani zavedeným demokratickým společnostem se látka respektování společenské různosti názorů nenosí mnohdy snadno, neboť tělo, které jej nosí, společnost sama, se neustále mění a s ní se mění její požadavky i její témata. Koho by ještě před padesáti lety napadlo, že jedna z nejvášnivějších debat současnosti se povede o globálním oteplování či udržitelném rozvoji lidstva, nebo že bude třeba řešit diskriminaci v zaměstnání z důvodu věku či pro viditelné nošení náboženských symbolů.

I v této proměnlivosti, byť je nepohodlná a klade stále nové výzvy a vytváří stále nové problémy, je však třeba vidět především protiklad neměnné zatuchlosti, zkostnatění a ustrnutí společnosti a zároveň definiční znak demokratické, pluralitní společnosti. Ta totiž ze své povahy není nikdy zcela hotova či s něčím hotova, nemá před sebou žádné „konečné řešení" všech společenských zájmů úplným a totálním vítězstvím jednoho z nich, nějaký eschatologický cíl společnosti bez tříd nebo společnosti rasově či nábožensky „čisté". Demokracie není cílem, nýbrž procesem, „jen" procesem snahy o trvající soužití ve volné debatě, a přeci v míru; v jednotě, a přeci ne v uniformitě. Přejme této knize, ať i ona přispěje k hledání nástrojů, jak učinit tento proces vyvažování zájmů a hledání řešení v diskuzi smysluplným a spravedlivým.

Obsah:

Úvod

1. Svoboda projevu a diskriminace

1.1. Lidskoprávní aspekt

1.2. Svoboda projevu a související práva

1.3. Rovnost a diskriminace

1.3.1. Mezinárodněprávní a ústavní základ

1.4. Svoboda projevu a právo nebýt diskriminován

1.4.1. Diskriminace při realizování svobody projevu

1.4.2. Význam svobodné diskuze

1.4.3. Nenávistný projev - hate speech

2. Vývoj pojmu „svoboda projevu"

2.1. Definice svobody projevu a její rozbor

2.2. Význam a vývoj svobody projevu

2.3. Limity svobody projevu

2.4. Ukotvení svobody projevu v systému ochrany základních práv a svobod

3. Česká právní úprava svobody projevu

3.1. Historický vývoj ústavní ochrany svobody projevu

3.2. Současná mezinárodněprávní a ústavní ochrana v České republice

3.3. Zákonná úprava realizace svobody projevu

4. Judikatura Ústavního soudu ČR

4.1. Svoboda projevu a trestní právo

4.2. Svoboda projevu a ochrana osobnosti

4.3. Svoboda projevu a ochrana řádného fungování soudní soustavy

4.4. Obecní vyhlášky omezující různé formy svobody projevu

4.5. Ostatní nálezy týkající se svobody projevu a jejich specifických forem

5. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva

5.1. Evropská úmluva a vývoj jejího článku 10

5.2. Rozsah a obsah článku 10 Úmluvy

5.2.1. Význam pojmu „projev" a jeho forma

5.2.2. Faktická tvrzení a hodnotící soudy

5.3. Druhy projevu z hlediska jeho obsahu

5.3.1. Politický projev

5.3.2. Umělecký projev

5.3.3. Komerční projev

5.4. Přijímání a rošiřování informace nebo myšlenky

5.5. Zvláštní postavení masmédií

5.6. Podmínky pro omezení svobody projevu

5.7. Klasifikace důvodů pro zásah do svobody projevu

5.8. Hlásání extremistických a diskriminačních názorů

6. Srovnání přístupu Ústavního soudu ČR a Evropského soudu pro lidská práva

7. Zásady soudního rozhodování ve věcech svobody projevu v zemích Commonwealthu

7.1. Spojené království

7.2. Kanada

7.3. Austrálie

7.4. Nový Zéland

7.5. Jihoafrická republika

7.6. Namibie

7.7. Zimbabwe

7.8. Indie

7.9. Srí Lanka

7.10. Antigua a Barbuda

8. Závěr

Příloha: Přehled judikatury Ústavního soudu ve věcech svobody projevu