(Vydala Mezinárodní federace novinářů, Brusel)

Soubor mezinárodních standardů přijatý v Londýně v srpnu 2000

Article 19
Zásady svobody vyjádření a ochrany pověsti
Soubor mezinárodních standardů přijatý v Londýně v srpnu 2000
(Vydala Mezinárodní federace novinářů, Brusel)

Následující zásady vyjadřují přiměřenou rovnováhu mezi lidským právem na svobodu vyjádření, zaručené v právních nástrojích OSN a regionálních nástrojích o lidských právech, jakož téměř ve všech národních ústavách a mezi potřebou ochraňovat osobní čest individua, široce uznávanou instrumenty mezinárodních lidských práv a zákony zemí celého světa. Zásady jsou založeny na předpokladu, že v demokratické společnosti musí být svoboda vyjádření zaručena a může být podřízena jenom přesně určeným omezením, jež jsou nutná k ochraně legitimních zájmů, včetně ochrany cti. Zejména vyjadřují standardy respektu pro svobodu vyjádření, které musí odpovídat zákonným ustanovením určeným k ochraně cti.
Následující zásady jsou založeny na mezinárodních standardech na uplatňování praxe států (odrážející mezi jiným národní zákony a rozsudky národních soudů) a obecnými zásadami zákonů uznávanými společenstvím národů. Jsou produktem dlouhého procesu studia, analýz a konzultací zajištěných organizací ARTICLE 19, včetně velkého počtu národních a mezinárodních seminářů a workshopů. Konečnými kroky v tomto procesu byly Workshop o zákonu o pomluvě, konány 29.února - 1.března 2OOO v Londýně a široká konzultace o návrhu vzešlém z tohoto jednání.
Rozsah těchto zásad je limitován vyvážeností mezi svobodou vyjádření a poškozením reputace. Reputací je vážnost, kterou individum má obecně v určitém společenství.Tyto zásady ani nevylučují ani nepotvrzují omezení určená k ochraně jinych zájmů-včetně takových oblastí jako soukromí, sebeúcta nebo projev nenávisti-které si zasluhují zvláštního zacházení.
 ARTICLE 19.Londýn,Srpen 2OOO
______________________________________________________________________
1) Předkládané zásady nezahrnují, že by státy nemohly zajišťovat větší ochranu svobody vyjádření, než je zde určeno.
2 )Toto zahrnuje formální prohlášení o zákonech o pomluvě a o svobodě vyjádření, obsažené v Ota Platform of Action on Media Law Reform in Nigeria, kterou přijali účastníci Workshopu o reformě mediálních zákonů, konaného v Otě, Nigérie od 16 - 18. března 1999
a Deklaraci o Zásadách svobody vyjádření a pomluvě, přijatou účastníky mezinárodního kolokvia o svobodě vyjádření a o zákonech o pomluvě , konaném od 15. - 17.září 1999 v Colombo, Srí Lanka
3 ) Seznam účastníků tohoto Workshopu je uveden jako příloha A.
4 ) Pro účely těchto principů se zákony o pomluvě v různých zemích uvádějí pod různými názvy jako urážka, na cti utrhání, pomluva atd.
________________________________________
Článek 2 TRESTNÁ POMLUVA
 Trestná pomluva
(a) Všechny trestní zákony o pomluvě mají byt zrušeny a nahrazeny, tam kde je to třeba, odpovídajícími občanskými zákony o pomluvě. Mají byt přijata opatření, aby v těch státech, jež dosud mají v platnosti trestní zákony o pomluvě, byla postupně uplatněna tato zásada.
(b) Protože prakticky v mnoha státech jsou trestní zákony o pomluvě prvotními prostředky vůči útokům na reputaci, musí být okamžitě přijata opatření, která by zajistila, že jakýkoli trestní zákon o pomluvě, který je v platnosti, bude plně odpovídat následujícím podmínkám:
1. Nikdo nemá byt odsouzen pro trestný čin pomluvy pokud žalující strana, která se považuje za pomluvenou, neprokáže bez jakékoliv rozumné pochybnosti, přítomnost všech prvků urážky jak jsou uvedeny níže,
2. žaloba za trestný čin pomluvy nemá být podána, pokud není prokázáno, že napadnuté prohlášení je lživé, že bylo učiněno s vědomím jeho lživosti, nebo bezohlednosti , že i když nebylo lživé, bylo učiněno se specifickou intencí uškodit straně, která žalovala, že byla pomluvena,
3. veřejné osobnosti, včetně vyšetřovatelů policie a státních zástupců se nemají účastnit zahájení nebo pokračování právních kauz o trestné pomluvě, a to bez ohledu na status strany, která žaluje, že byla pomluvena, i když jde o vyššího veřejného činitele,
4. rozsudky o ztrátě svobody, podmíněné rozsudky o této ztrátě, pozastavení práva vyjádřit se prostřednictvím medií, nebo praktikovat novinářství, nebo jakoukoliv jinou profesi, nepřiměřené pokuty, nebo jiné tvrdé kriminální tresty nemají být nikdy použity jako sankce za porušení zákonů o pomluvě, nezávisle na tom jak nechvalné, nebo dotěrné bylo hanlivé prohlášení.

Komentář k  této zásadě
Kriminalizace určité činnosti obsahuje v sobě zřejmý zájem státu kontrolovat aktivitu a přikládá jí určité sociální stigma. V uznání tohoto, mezinárodní soudy zdůrazňují, že vlády mají omezovat tresty, které omezují základní svobody. V mnoha zemích je ochrana reputace někoho považována především a výlučně za soukromý zájem a praxe ukazuje, že kriminalizace pomlouvačných prohlášení není potřebná k zajištění adekvátní ochrany reputace.
V mnoha zemích jsou tresní zákony o pomluvě zneužívány mocí k omezení kritiky a tlumení veřejné diskuze. hrozba tvrdých trestných sankcí odnětí svobody má hluboce mrazivý dopad na svobodu vyjádření. Takové sankce nemohou být ospravedlněny, zejména ve světle adekvátnosti netrestných sankcí pro nápravu jakékoliv újmy na cti jednotlivce. Stále potencionálně existuje možnost zneužití trestních zákonů o pomluvě, dokonce i v zemích, kde jsou obecně aplikovány umírněným způsobem. Nelegitimnost užívání trestních zákonů o pomluvě k udržení veřejného pořádku, nebo k ochraně jiných veřejných zájmů, už začíná být uznávána. Proto mají být trestní zákony o pomluvě zrušeny.
Současně je známo, že v mnoha zemích jsou trestní zákony o pomluvě stále primárními prostředky před nechráněnými útoky na čest. Aby bylo minimalizováno zneužití, nebo také omezení svobody vyjadřování v praxi, je zásadní přijmout okamžitá opatření, která zajistí, že tyto zákony budou odpovídat čtyřem podmínkám vyjádřeným v subzásadě (b). Základní zásada trestního práva, totiž presumpce neviny, vyžaduje, aby strana přicházející s trestní kauzou, prokázala všechny materiální prvky urážky. Ve vztahu k pomluvě lživost prohlášení a odpovídající stupeň duševní viny jsou materiálními elementy. Časté zneužití trestních zákonů o pomluvě veřejnými úředníky, včetně použití státních prostředků pro vedení sporů, společně se zásadně osobním charakterem ochrany něčí cti, je základnou pro třetí podmínku. Čtvrtá podmínka vychází z požadavků, že sankce nemají být disproporční, ani nemají mít mrazící efekt na příští vyjádření.