Úřady zpravidla ukončily ZCELA zveřejňování těchto informací o fyzických osobách. Verdikt Soudního dvora se nedotkl informací o právnických osobách. Je však zásadní otázka, zda ukončení zveřejňování je přechodnou fází do nalezení nového, přesnějšího měřítka pro zveřejňování, anebo výsledným definitivním stavem.

Dosavadní zveřejňování zcela odpovídalo ust. § 8b českého InfZ, který prolamuje ochranu osobních údajů při poskytnutí veřejných prostředků též v rozsahu tzv. „základních osobních údajů", konkrétně: „jméno, příjmení, rok narození, obec, kde má příjemce trvalý pobyt, výše, účel a podmínky poskytnutých veřejných prostředků."

V médiích vyvolal verdikt Soudního dvora EU nemalé pozdvižení. Např. zpravodajský server iHNED přinesl následujícího dne zprávu „Vyděšená Evropa: Po verdiktu Evropského soudu blokuje seznamy příjemců dotací". V něm například uvádí „Německé ministerstvo zemědělství a výživy i přesto okamžitě zrušilo přístup do své databáze příjemců dotací." Německé ministerstvo sdělilo: "Evropský soud rozhodl, že zveřejnění příjemců dotací EU v oblasti zemědělství ve své současné podobě není v souladu s právem společenství. Do doby vydání nových pravidel je přístup na tyto stránky pozastaven".

Stejný krok vzápětí učinilo Ministerstvo zemědělství. Na základě jeho stanoviska údaje přestal zveřejňovat Státní zemědělský intervenční fond, který zveřejňuje seznam tuzemských dotovaných subjektů. Jeho mluvčí sice nejdříve řekl, že je nutné udělat právní analýzy, co pro Česko uvedený verdikt znamená. V podvečer však oznámil, že i tento úřad seznamy zablokoval. "SZIF s okamžitou platností seznam příjemců dotací na své webové stránce z technických důvodů zneviditelnil, aby po dobu nezbytně nutnou provedl úpravy seznamu příjemců dotací v souladu s rozsudkem evropského soudního dvora," uvedl. SZIF vydal 10.11.2010 tiskovou zprávu, v níž uvádí „Na základě rozsudku Soudního dvora EU jsou ode dne vyhlášení rozsudku, tj. od 09.11.2010 neplatná nařízení Rady a Komise (ES), která vyžadují zveřejňování osobních údajů příjemců dotací z Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), a to pouze u fyzických osob." Dodnes SZIF nezveřejňuje nové informace o žádných fyzických osobách - příjemcích uvedených dotací.

SZIF též uvedl, že SZIF v souladu s tímto rozhodnutím zastavil na webových stránkách aktualizaci dat o příjemcích dotací u fyzických osob po datu 09.11.2010.

Chybná interpretace

Verdikt Soudního dvora EU však takový postup nevyžaduje. Přesto si ho (s potěšením?) některé instituce ihned vyložily a překroutily jako paušální zákaz zveřejňovat údaje o dotacích fyzickým osobám. Nic takového však rozsudek neobsahuje. Verdikt ale říká jen stručně řečeno toto: pokud je to prakticky možné, je třeba v množině aktivně zveřejňovaných údajů oddělit ty nejméně významné, bez nichž bude stále ještě zachována transparentnost a možnost veřejné kontroly. Pokud se tedy z celkového objemu dotací oddělí 10% těch nejmenších a jednorázových, zůstane účel (veřejná kontrola) zachovaný a těchto 10% si může uchovat své právo na ochranu soukromí. Přitom zůstává zachováno právo kohokoliv podat individuální žádost i o ty údaje, které nebyly aktivně zveřejněny.

Rozsah zrušení předpisu

Soudní dvůr nezrušil uvedená ustanovení vcelku. Použil zajímavou formulaci, se kterou si sice můžeme právnicky trochu lámat hlavu, nicméně její intence je zjevná.

Soudní dvůr ve výrokové části rozsudku uvádí:

(uvedené články) ..." jsou neplatné v rozsahu, v němž pokud jde o fyzické osoby, které jsou příjemci podpor z EZZF a EZFRV, tato ustanovení vyžadují zveřejňování osobních údajů o všech příjemcích, aniž činí rozdíl podle takových relevantních kritérií, jako je doba, po kterou takové podpory dostávali, frekvence podpor nebo jejich typ a výše."

Tato formulace, pokud ji přeložíme do pozitivního vyjádření, tedy ponechává v platnosti tyto články v takovém rozsahu, „v němž pokud jde o fyzické osoby, které jsou příjemci podpor z EZZF a EZFRV, NEVYŽADUJÍ zveřejňování osobních údajů o všech příjemcích, PŘIČEMŽ činí rozdíl podle takových relevantních kritérií, jako je doba, po kterou takové podpory dostávali, frekvence podpor nebo jejich typ a výše."

Postup úřadů

SZIF se tváří, jako že již nikdy nebude zveřejňovat informace o fyzických osobách. V tom případě ale porušuje předpis EU, který mu i po rozsudku Soudního dvora tyto informace nařizuje zveřejňovat. Soudní dvůr pouze drobně omezil rozsah zveřejnění. SZIF je nadále povinen zveřejňovat jmenovité údaje o poskytovaných dotacích u těch příjemců, u kterých dochází k vyšší frekvenci, delší době anebo vyššímu objemu poskytovaných dotací. Jak SZIF tuto hranici nastaví, je na něm. Zároveň by měl iniciovat domácí úpravu, která by tyto limity pro zveřejňování nastavila. Při pohledu na stránky s dosavadními již zveřejněnými fyzickými osobami není těžké rozumný limit odhadnout: částky se pohybují od cca 10 000 až do 100 milionů Kč. Pak by hranice 100 000 Kč mohla být přiměřená, přičemž SZIF by měl vzít v potaz také součet dotací za několik posledních let a též celkovou dobu, po kterou určitý příjemce dotace pobírá. Nebylo by těžké sestavit jednoduchý matematický vzorec, vyjadřující hranici, nad kterou je příjemce zveřejněný.

Další dopady rozsudku

Rozsudek Soudního dvora má další velmi zajímavé konotace. V předběžných úvahách zvažuje i tvrzení žalobců, že příjem uvedených dotací u nich tvoří mezi 30 % a 70 % celkových příjmů. Soud to nezpochybňuje a zvažuje věc dále tak, že skutečně jde o základní obraz majetkových poměrů příjemců dotací, tedy že informace o tomto rozsahu představují zásah do jejich soukromí právě proto, že vytváří celkový obraz jejich majetkového stavu. Soudní dvůr to ještě posiluje důrazem na to, že nemá význam skutečnost, že zveřejněné údaje se týkají profesní činnosti. Odkazuje na Evropský soud pro lidská práva, který v tomto ohledu v souvislosti s výkladem článku 8 EÚLP[1] rozhodl, že výraz „soukromý život" nesmí být vykládán restriktivně a „žádný zásadní důvod neumožňuje vyloučit profesní činnost [...] z pojmu ,soukromý život‘" (viz zejména ESLP, výše uvedené rozsudky Amann v. Švýcarsko, § 65, jakož i Rotaru v. Rumunsko, § 43).

Tím pádem lze brát postoj Soudního dvora tak, že vztahuje rozsudek k tématu zveřejňování základního rozsahu majetkových poměrů fyzické osoby, pokud pochází z veřejných prostředků. Soudní dvůr pak dochází k závěru, že takové zveřejňování je přípustné tehdy, pokud existují zvláštní důvody, resp. že je přípustné, pokud tyto informace mají významnou souvislost s transparentností a možností kontrolovat vynakládání veřejných prostředků.

Tyto závěry jsou významné ve vztahu k debatě o právu veřejnosti dozvídat se informace o platových poměrech zaměstnanců veřejné správy, kteří jsou v tomto smyslu příjemci veřejných prostředků. Pokud navíc rozlišíme tzv. „mimořádné odměny" od základního platu, pak je patrné, že zejména u mimořádných odměn většího rozsahu, poskytovaných dlouhodobě a s vysokou frekvencí, jde o osobní údaj, na který má veřejnost právo.

Například v aktuálním případu požaduje redaktor TV Prima po Policejním presidiu jmenovitý přehled mimořádných odměn vysokých funkcionářů Policie ČR. Žádost má souvislost s úspornými opatřeními, jejichž důvodnost chce redaktor posoudit právě s ohledem na osobní odměny funkcionářů. Policejní presidium zatím poskytlo anonymizovaný přehled odměn, na což žadatel reagoval žádostí o jmenovité zpřesnění u třicet nejvyšších odměn. Ve světle uvedeného rozsudku Soudního dvora lze dovodit, že právě tyto vyšší odměny by měly být jmenovitě identifikovány a poskytnuty.

Závěry:

1.      Pokud povinný subjekt zveřejňuje či by mohl zveřejňovat některé osobní údaje, vyjadřující poskytnuté veřejné prostředky, pak Rozsudek Soudního dvora v zásadě nestaví takovému poskytování překážku. Aktivní zveřejnění se však musí týkat těch údajů, které představují dominantní objem prostředků, a mají zásadní význam pro transparentnost a možnost veřejné kontroly. Ze zveřejnění mají být vypuštěny jen ty údaje, které jsou marginální a v souhrnu netvoří podstatnou část.

2.      Ustanovení § 8b InfZ je třeba interpretovat tak, že v případě, kdy se zveřejňuje soubor osobních údajů o poskytování veřejných prostředků (týkají se fyzických osob), je nutno posoudit, zda v jejich sestavě existují i takové, které jsou marginální a nemají vliv na možnost veřejné kontroly. Pokud existují, nelze je zveřejnit aktivně s ohledem na čl. 17 Listiny, který vyžaduje při balancování práva na informace a práva na ochranu soukromí zohlednit i přiměřenost zásahu do práv.

3.      Rozsudek se týká aktivního zveřejňování, zejména rozsáhlých souborů údajů včetně osobních údajů. Nemá vliv na vyřizování individuálních žádostí o informace

[1] Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsaná v Římě dne 4. listopadu 1950