Listina základních práv a svobod, mezinárodní smlouvy

Čl.17

     (1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

     (2) Každý  má  právo  vyjadřovat  své  názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným  způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat  a rozšiřovat  ideje a  informace bez  ohledu na  hranice státu.

     (3) Cenzura je nepřípustná.

     (4) Svobodu projevu a právo  vyhledávat a šířit informace lze omezit  zákonem,  jde-li  o  opatření  v  demokratické společnosti nezbytná  pro ochranu  práv  a  svobod druhých,  bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti

     (5) Státní  orgány a  orgány územní  samosprávy jsou  povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace  o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.

Právo je zakotveno i v mezinárodních smlouvách (ÚMLUVA o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech)

 Právo šířit informace je podmnožinou práva nazývaného „svoboda projevu". Představuje možnost každého, kdo získal určité informace (tedy například novinář, ale i pracovník veřejné správy) je šířit. Pro zajištění této svobody jsou v některých zemích (např. Švédská ústava - základní zákon o svobodě projevu) formulovány především ochrany před neoprávněným zabraňováním takovému šíření, a to často zabraňování následnou, zastrašovací cestou. Jsou tedy formulovány například zákazy (pod vysokými sankcemi) konat vyšetřování, jak došlo ke zveřejnění informace, získat od toho, kdo informaci zveřejnil, udání odkud ji získal, apod. Pro tuto svobodu jsou pak samozřejmě formulovány meze, odpovídající jednak obecné ochraně informací (nelze tedy šířit oprávněně chráněné informace, jako osobní údaje či obchodní tajemství), jakož i možnosti ochrany před poškozením nepravdivou informací (např. odpovědnost vydavatele)

Výslovné právní úpravy na úrovni běžného zákona v ČR nejsou. Zákaz cenzury například není nijak podrobněji specifikován. Toto právo je pouze zlomkovitě zajišťováno v některých právních předpisech, zejména proto, že ho nemá smyslu upravovat pozitivně, je spíš třeba zajišťovat, že nebude rušeno.

Zajímavým aspektem práva šířit inforamce je anpříkald ustanovení o veřejnoprávních sdělovacích prostředcích, zajišťující vyváženost zpravodajství a prostoru poskytovaného jednotlivým názorům. Příbuzně k tomu lze klást podobný požadavek na všechny situace, kdy dochází k šíření informací za veřejné prostředky (například periodika vydávaná obcemi nebo státními úřady).