V kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nejprve konstatoval, že předmět žádosti neodpovídá tomu, co definuje obchodní zákoník jako práva akcionáře na podání vysvětlení dle § 180 obchodního zákoníku. Konkrétně šlo o smlouvy o poskytování poradenských služeb, dodatků k nim, zejména dodatku k jedné smlouvě o poskytování poradenských služeb, všech zápisů z jednání představenstva, na nichž představenstvo projednávalo vztah se společností Jerus, a konečně písemného manažerského shrnutí podstaty a historie smluvního vztahu mezi teplárnou a Jerus.

Dále NSS vyslovil, že ačkoliv § 180 obchodního zákoníku představuje do jisté míry komplexní úpravu práva na informace akcionářů (především ohledně způsobu poskytování informací a opravných prostředků), v tomto konkrétním případě se nejednalo o situaci, kdy by tuto úpravu bylo možno využít pro získání žádaných informací. Úprava obchodního zákoníku tedy v tomto případě nebyla zvláštním zákonem ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť stěžovatelka nepožadovala informace potřebné pro jednání valné hromady, ani své žádosti neformulovala jako žádosti o vysvětlení dle § 180 obchodního zákoníku.

Je tedy patrné, že v případě, kdy by žadatelka v postavení akcionáře požadovala informace, na které by se pojmově přesně vztahoval § 180 obchodního zákoníku, závěr NSS by byl opačný a InfZ by též odmítl aplikovat.

Dále NSS potvrdil, že obchodní společnost, vlastněná z 80% veřejnoprávní korporací - městem České Budějovice, splňuje všechny znaky veřejné instituce. Potvrdil to i u čtvrtého znaku - účelu instituce. Uvedl, že hlavním předmětem podnikání teplárny jsou činnosti související s výrobou tepla a elektřiny a jejich prodejem a činnosti s tím související. Tyto činnosti považuje Nejvyšší správní soud bezpochyby již ze své podstaty za činnosti spočívající v uspokojování potřeb veřejnosti. Odkázal také na ustanovení § 3 odst. 2 energetického zákona (č. 458/2000 Sb.), které stanoví, že přenos elektřiny, přeprava plynu, distribuce elektřiny a distribuce plynu, uskladňování plynu, výroba a rozvod tepelné energie se uskutečňují ve veřejném zájmu.

Závěrem soud konstatoval, že krajský soud na věc uplatnil nesprávný zákon (obchodní zákoník), jeho rozhodnutí zrušil a vrátil mu k novému projednání, tentokráte již správně - podle správního řádu soudního jako případ odepření informací podle InfZ ze strany povinného subjektu.

Rozsudek zveřejňujeme zde.