Testem se však nemyslí, že se u nižších pozic informace vždy odepřou. Testuje se, zda v této úrovni již právo na ochranu soukromí nepřevažuje, neboli zda na nižších pozicích lze právo na informace (kvůli veřejné kontrole a možnosti veřejné diskuse) realizovat jiným způsobem, než detailní informací ke konkrétní osobě, například údajem o zařazení v určitém rozmezí odměňování s přiměřeným rozlišením.

22. června vydal Městský soud Praha rozsudek 5 A 274-2011-55-59, kterým zrušil rozhodnutí vedoucího Kanceláře presidenta republiky (KPR) o rozkladu i předcházející rozhodnutí politického odboru KPR nevydat žadateli (redaktor Lidových novin) informace o platových poměrech (mzda, příplatky, mimořádné odměny atd.) ředitele politického odboru KPR L. Jakla a zástupce vedoucího KPR P. Hájka za leden až červen 2011, o odměnách za rok 2010 a odůvodnění odměn.

Jen o pár dní dříve (13. června) rozhodl Městský soud také o žalobě téhož žadatele v podobné věci rozsudkem 10 A 289/2011-26-35. Zrušil rozhodnutí Generálního ředitele České televize o rozkladu a rozhodnutí ČT o odmítnutí žádosti. V tomto případě šlo o platové poměry dvou zaměstnanců - ředitele pro obchod a marketink R. Kvapila a ředitele TV studia Brno K. Buriana.

Soud zároveň v obou případech využil možnosti, dané v § 16 odst. 4 InfZ, a nařídil KPR i ČT tyto informace žadateli poskytnout do 15 dnů od právní moci rozsudku. Posoudil totiž, že neexistuje žádný další důvod pro odepření požadovaných informací, který by nebyl uveden v odůvodnění odmítnutí žádosti, v rozhodnutí o rozkladu či ve vyjádření k žalobě.

Soud se plně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 57/2010-79 z května 2011 (/Maděra vs. Zlín), podle kterého se základní osobní údaje o osobě, které povinný subjekt poskytl veřejné prostředky (včetně platu, příplatků a odměn) poskytnou i přesto, že jsou jinak chráněny předpisy o ochraně osobních údajů.

Soud také poukázal na to, že již NSS konstatoval, že v případě, kdy jsou splněny podmínky o příjemci veřejných prostředků a rozsahu základních osobních údajů, jde o oprávněné poskytnutí osobních údajů.

Rozsudek ke Kanceláři presidenta

V případě KPR zároveň soud poukázal na to, že jde o vysoké úředníky, nikoli o „řadové zaměstnance". Odmítl obavy KPR ze zahájení řízení ze strany Úřadu pro ochranu osobních údajů, ze spáchání trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji či z občanskoprávní žaloby na ochranu osobnosti. Takové úvahy označil za hypotetické. Soud ani neshledal, že by § 8b InfZ byl v rozporu s ústavním pořádkem, a proto nepředložil návrh Ústavnímu soudu, jak požadovala KPR.

Soud uložil KPR též uhradit náklady řízení žalobci.

Vykonatelnost

Ve stanovené lhůtě pak KPR tedy požadované informace poskytla. Pokud by tak neučinila, mohla by čelit exekuci, kterou by žalobce mohl výkon rozhodnutí soudu vynucovat. Takovou ostudu si KPR těžko může dovolit.

Kasační stížnost

Podle webu NSS zatím KPR nepodala kasační stížnost proti rozhodnutí Městského soudu Praha. Pokud by ji podala, taková stížnost nemá odkladný účinek, resp. NSS jej může přiznat, pokud by KPR o něj požádala tak rychle, že by NSS mohl o odkladném účinku rozhodnout dříve, než uplyne lhůta, kterou Městský soud Praha určil k poskytnutí informace. Lze však odhadovat, že by taková žádost nebyla úspěšná. Rozsudek se totiž opírá o jednoznačný výklad NSS a v tomto konkrétním případu nejsou pochyby o tom, že neexistuje žádný zvláštní důvod, kvůli kterému by právo na ochranu soukromí mělo převážit nad veřejným zájmem na přístupu k těmto informacím. Takovou možnost totiž NSS naznačil v navazujícím rozsudku 4 As 40/2010-60 z listopadu 2011 (JUDr. V.  P. vs. Rada  obce  Psáry).

Rozsudek k České televizi

V rozsudku, týkajícím se České televize, soud také zdůraznil, že žádost se týká zaměstnanců, zastávajících významné funkce ve struktuře České televize, v postavení s vysokou odpovědností a rozsáhlou řídící a rozhodovací pravomocí. Proto údaje o jejich příjmech je v zájmu kontroly a veřejné diskuse nutno poskytnout. I v tomto případě soud neshledal zákonný důvod k omezení práva na informace, rovněž tak ani k provedení testu proporcionality, neboť nejde o „řadové" zaměstnance plnící běžné pracovní úkoly na nižších pozicích.

(pozn.: rozsudky zatím nemáme v textově použitelné formě, jakmile je získáme, zveřejníme je)