Irský ministr stáhl novelu o placení za informace

Irská vláda musela stáhnout novelizaci zákona o přístupu k informacím, která měla zavést drakonické platby za žádosti o informace. Požadovaly se další vysoké úhrady za podání žádosti, která obsahuje více než jednu otázku. Již tak se v Irsku za podání každé žádosti platí 15 euro.
Mezinárodní organizce Access Info Europe a Centre for Law and Democracy požádaly irského ministra pro veřejné výdaje a reformu Brendana Howlina, aby novelu stáhl, a aby též zrušil zcela neobvyklou překážku přístupu k informacím v podobě platby předem. Takové pravidlo totiž naprosto flagrantně porušuje všechny mezinárodní standardy a je neobvyklé. Irsko je jedinou zemí v EU, která takovou platbu požaduje (Malta takové poplatky sice připouští, ale rutinně se nepožadují). V celosvětovém měřítku pouze 16 z 95 zemí s úpravou přístup k informacím něco takového praktikuje.
Organizace vyzvaly ministra Howlina, aby se v Irsku skoncovalo vůbec s poplatky za vyhledávání a zpracování informací. Existují tři zásadní argumenty proti tomu, aby úřady požadovaly úhrady za něco jiného než je kopírování a cena doručování informací. Za prvé, informace, které má veřejná správa, primárně patří veřejnosti, a vznikly za peníze daňových poplatníků. Za druhé, náklady jsou velmi závislé na tom, jak účinně a efektivně s informacemi úřady dovedou nakládat. Naprosto není vhodné přenášet cenu za schopnost úřadů informace dobře zpracovávat na veřejnost, která pouze uplatňuje své základní lidské právo. Úhradou za vyhledávání je však trestána za špatné postupy při uchovávání informací v některých úřadech. Za třetí, požadavek úhrady má výrazný odstrašující účinek při podávání žádosti. Je zde však vysoký veřejný zájem, aby transparentnost fungovala a přinášela nepochybné výhody, které z ní vyplývají. V demokratické společnosti je osudově nezbytné, aby lidé věděli, co jejich vláda dělá. Na tuto hodnotu nelze pověsit cenovku.
Neplatí se, zeleně (79)
Platba na uvážení úřadu, žlutě (1)
Platí se, červeně (15)
Přehled zemí, kde se neplatí za žádost o informace předem:
Albánie, Angola, Antigua, Argentina, Arménie, Austrálie, , Ázerbájdžán, Bangladéš, Belgie, Belize, Bosna a Hercegovina, Brazílie, Bulharsko, Chile, Kolumbie, Cookovy ostrovy, Chorvatsko, Česko, Dánsko, Dominikánská Republika, Ekvádor, El Salvador, Estonsko, Etiopie, Finsko, Francie, Gruzie, , Řecko, Guatemala, Guinea, Guyana, Honduras, Island, Indonésie, Itálie, Jamajka, Jemen, Jižní Korea, Jordánsko, Kosovo, Kyrgyzstán, Lotyšsko, Libérie, Lichtenštejnsko, Litva, Makedonie, Maďarsko, Mexiko, Moldavsko, Mongolsko, Černá hora, Německo, Nizozemsko, Nový Zéland, Nikaragua, Niger, Nigerie, Norsko, Panama, Peru, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Rwanda, Srbsko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Spojené Státy Americké, Švédsko, Švýcarsko, Thajsko, Trinidad, Tunisko, Turecko, Ukrajina, Uruguay.
Přehled zemí, kde se platí za žádost o informace předem:
Kanada, Čína, Indie, Irsko, Izrael, Japonsko, Nepál, Pákistán, Svatý Vincent a Grenadina, Jižní Afrika, Tchaj-wan, Tádžikistán, Uganda, Uzbekistán, Zimbabwe.