Jako bychom to neříkali...aneb smršť otevřenosti

Policejní presidium, Česká obchodní inspekce i Ministerstvo spravedlnosti - všichni "slezli z hrušky" neoprávněného utajování. Případy, k nimž se Otevřená společnost v minulých měsících a letech vyjadřovala, potvrdily správnost naší kritiky utajování. Údaje o špatném benzínu (zpravodajství ČT), o přestupcích policejních funkcionářů (zpravodajství ČT) či komunistické minulosti soudců. Mohli bychom být spokojení, že došlo na naše slova. Všechny tyto informace jsou veřejné a úřady jsou povinny je sdělovat. Zdá se, že průvan otevřenosti přeci jen myslí současní představitelé vlády alespoň zčásti upřímně. Evidujeme však další, méně příjemné případy.
Například Policejní presidium stále odepírá informace o mimořádných odměnách policejních funkcionářů. Poslanecká sněmovna stále neposkytla informace o používání letecké dopravy poslanci v konci minulého volebního období. Prý je již anonymizovala v souvislosti se skončením jejich mandátu. Ani malé dítě však nevěří tvrzení, že jakmile skončí funkční období, zametou se všechny stopy o vynakládání veřejných prostředků na činnost veřejných funkcionářů. Naštěstí redaktor HN R. Kedroň s naší pomocí podal žalobu proti Kanceláři poslanecké sněmovny, a nezbývá než se těšit na další "pád s hrušky". Klademe si však otázku: je opravdu systémovým řešením stále se domáhat oprávněných informací pomocí žalob u soudů?