Hlavními problémy, které stávající úpravu svobodného přístupu k informacím zatěžují, jsou administrativní ping pong (obstrukční prodlužování a opakování postupu při vyřízení žádosti o informace), a z toho plynoucí zátěž pro soudy. Chybí také podpora otevřených dat, úřady nemají metodickou podporu při zveřejňování a poskytování informací a chybějí sankce vůči institucím, které postupují nezákonně. Úřady také nemají rozumnou možnost bránit se kverulantům, kteří zneužívají přístup k informacím. Veřejné úřady také nedostatečně plní povinnost zveřejňovat základní informace o své činnosti, jelikož k tomu chybí srozumitelné schéma zveřejňování.

O.Kužílek navrhuje posílit institut informačního příkazu, zavést účinné sankce, a hlavně provést institucionální reformu přístup k informacím:  zřídit nezávislého informačního komisaře. Ten by na jedné straně chránil žadatele před obstrukcemi povinných subjektů, na druhé by mohl při zachování vysoké ústavní ochrany práva na informace řešit tzv. kverulační žádosti a chránit tak úřady před zneužitím zákona.

Kosmetické úpravy již nestačí

Podle Kužílka v přístupu k informacím už nepomůžou kosmetické úpravy, je nutná hlubší změna. V České republice neexistuje instituce, zastřešující oblast přístupu k informacím (ve většině evropských zemí Informační komisař či obdobná instituce funguje). Neexistují proto ani statistické přehledy o době vyřizování žádostí, tedy o skutečné účinnosti zákona. Neznáme poměr dobře a špatně vyřízených žádostí, jejich zaměření, úspěšnost opravných prostředků, podíl opravných prostředků a soudního řízení na celkovém počtu žádostí atd. Novela navrhuje zřízení Úřadu pro ochranu informačních svobod či informačního komisaře, který by pomáhal úřadům i žadatelům a vytvářel kulturu otevřenosti. „Je to standardní, v zahraniční běžné opatření a ve finále ušetří peníze", říká O. Kužílek a dokládá to podrobnými analýzami.

Mezinárodní srovnání českého zákona nedopadá dobře

Na mezinárodní úrovni se již několik let provádí srovnávání jednotlivých národních úprav přístupu k informacím. Srovnání provádí dvě renomované mezinárodní organizace na poli práva na informace: Centre for Law nad Democracy (Halifax) a Access Info (Madrid). Rating se provádí v sedmi parametrech, z nichž každý se skládá z několika dalších podrobně bodovaných položek. Srovnání mezi celkem 94 zeměmi není pro ČR lichotivé, je až na 68. příčce.

Novelu zákona o svobodném přístupu k informacím představil na tiskové konferenci senátor Libor Michálek, který její vznik spolu s Piráty finančně podpořil. „Občan má mít vymahatelné právo na informace, nikoli právo se o ně soudit.", řekl  Michálek.

Odborník Pirátů na svobodný přístup k informacím, Jakub Michálek (shoda jmen) jej doplňuje: „Piráti se dlouhou dobu domáhají seznamu dluhů zaplacených Českou konsolidační agenturou z veřejných peněz, zveřejnění skutečných autorů Klausovy amnestie, nebo informací o mimořádných odměnách úředníků podezřelých z korupce. Novela tedy vychází i z našich zkušeností, že když úřad nechce, tak se k informacím nedostanete."