15. prosince 2010 ► Na nejzajímavější rysy případu vystavení a zveřejnění diplomatických depeší na Wikileaks zatím nikdo neupozornil. Dovolte mi jmenovat některé:

1. Ač platí, že v demokraciích mají vlády samozřejmě legitimní právo používat důvěrnou diplomatickou politiku, Wikileaks ukazuje, že tato tajná diplomatická praxe není vždy v souladu s oficiální politikou. Tak Wikileaks odkryl nezákonné či nelegitimní aspekty vlády.

2. Odhalení Wikileaks změní zásadním způsobem názory na utajování a jeho praktické provádění, označování důvěrných informací, prověřování, zabezpečení informací, otevřenost vládnutí a také svobodu informací.

Nejdůležitější dosud ne dost zdůrazňovaný aspekt a jádro tohoto článku je:

3. Odhalení Wikileaks ukazuje, že všechny demokratické systémy kontroly (watchdogs):

• parlament
• média
• zájmové skupiny, občanská společnost, nevládní organizace
• občané

selhaly ve svých kontrolních povinnostech dosáhnout úrovně, jaké dosáhl Wikileaks.

• Parlamentní, a také
• mimoparlamentní kontrola (vedle jiného cestou zákona o přístupu k informacím)

selhaly v odhalení dokumentů na této úrovni.

Shrnutí a ponaučení

První ze všech rozpoznaly své nedostatky „watchodogy“, zhodnotily příliš mizernou kvalitu svých nástrojů a metod. V mé vlastní praxi jako právního poradce pro svobodu informací, mezi jiným i státního tajemství, jsem podal pro své klienty více než 3500 žádostí, zastupoval své klienty více než tisíckrát u soudu, ale jen v několika málo případech jsem dosáhl zveřejnění na úrovni 251 000 depeší na Wikileaks…

Zadruhé: všechny watchdogy se vyzbrojily, aby zvládly přicházející příval tajností.

Ale zatřetí a zejména - zlepšily své postupy. Odborníky na přístup k informacím to přivedlo mimo jiné k:

- kritickému zhodnocení utajování a označování informací

- lepší taktice žádostí a vedení sporů

- lepší formě odvolání

- ve zkratce: k přehodnocení a snad k přeformování svobody informací a světa práva na informace.

zdroj: FRINGE SPITTING - year 9 - no.152 - Dec 16 - 2010

Autor je nizemský odborník na svobodný přístup k informacím. Podrobnosti ZDE

přeložil O. Kužílek