Takové tvrzení je „lež jako věž", říká Oldřich Kužílek, expert na svobodný přístup k informacím. Celá řada rozsudků soudů, včetně Nejvyššího správního soudu, již vytvořila to, čemu se říká stabilizovaná judikatura. Ta je jednoznačná: pokud nejde o řadové zaměstnance, mohou veřejné úřady a další instituce volně zveřejnit údaje o platech jmenovitě. Na žádost dokonce musejí. Jasně to plyne z § 8b zákona o přístupu k informacím. „U vrcholných manažerů Úřadu vlády je to tak nepochybné, jako že Strakova akademie je na břehu Vltavy".

Z judikatury navíc plyne, že pokud jde o mimořádné odměny, mají se zveřejnit i u oněch „řadových zaměstnanců", dodává Kužílek. Z podstaty věci (jsou to „mimořádné" odměny) nevypovídají o jejich majetkových poměrech a tedy o soukromí.

Postupu úřadu vlády by v mnoha evropských zemích vůbec nerozuměli. Často je zvykem aktivně zveřejňovat kompletní přehledy platů a odměn. Například na webu britské vlády najdeme kompletní strukturu, kompetence, úvazky, jména a samozřejmě i výši platů všech vyšších úředníků království².

[1] Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/predchudci-nagyove-meli-odmeny-vyrazne-nizsi-fah-/domaci.aspx?c=A130823_185658_domaci_jj

[2] http://data.gov.uk/organogram/cabinet-office