Žadatelka požádala obec Dolní Třebonín o poskytnutí informací. Obec informace neposkytla ani nevydala rozhodnutí, kterým by informace odepřela. Nastala tedy fikce rozhodnutí o odepření poskytnutí informací, proti kterému podala žadatelka včas odvolání. Rada obce Třebonín o podaném odvolání nerozhodla v zákonem stanovené lhůtě. O odvolání bylo opět rozhodnuto fiktivním rozhodnutím. Teprve poté, co bylo ve věci rozhodnuto fiktivním rozhodnutím, vydala Rada obce Třebonín rozhodnutí o odvolání.

 

Soud na základě žaloby žadatelky rozhodl o zrušení fiktivních rozhodnutí, protože jsou nepřezkoumatelná. Vzhledem k tomu, že ve věci již bylo rozhodnuto fiktivním rozhodnutím, soud vyslovil na žádost žadatelky nicotnost (nulitu) později vydaného rozhodnutí Rady obce Třebonín, a to pro překážku věci rozsouzené.  

 

10 Ca 129/2004

 

ČESKA REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

 

Krajský  soud v  Českých Budějovicích  rozhodl  v senátě složeném z předsedy JUDr.  Jana Tomáše a soudkyň JUDr. Věry Balejové a  Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně Věry Burianové,  právně zastoupené Mgr.  Františkem Korbelem,  advokátem AK Tábor,  Pražská 223, proti žalované Radě obce Dolní Třebonín,  o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 20.5.2004,

 

takto:

 

Rozhodnutí Rady obce Dolní Třebonín ze dne 20.5.2004 a rozhodnutí Obecního úřadu obce Dolní Třebonín ze dne 29.4.2004 se zrušují pro vady řízení a nezákonnost a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

 

Rozhodnutí Rady obce Dolní Třebonín č. j. 7/3-263/2004-IN ze dne 9.6.2004 je  nicotné.

 

Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 5 650,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobkyně Mgr. Františka Korbela.

 

Odůvodnění:

 

Žalobou, k poštovní přepravě předanou dne 20.7.2004, se žalobkyně domáhala zrušení fiktivních rozhodnutí Obecního úřadu obce Dolní Třebonín ze dne 29. 2004 a rozhodnutí Rady obce Dolní Třebonín ze dne 20.5.2004 a vrácení věci k dalšímu řízení s vyslovením právního názoru, že Obecní úřad obce Dolní Třebonín, jako povinný subjekt, je povinen v zákonné lhůtě poskytnout žalobkyni informace, požadované v intencích zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen zákon o informacích), nebo se v následně vydaném negativním rozhodnutí zabývat konkrétními důvody pro jejich odepření. Současně žalobkyně požadovala, aby soud rozsudkem vyslovil nicotnost rozhodnutí Rady obce Dolní Třebonín č.j. 7/3-263/2004-IN ze dne 9.6.2004.

V žalobě žalobkyně m.j. uvádí, že se u uvedeného povinného subjektu, podáním doručeným mu 14.4.2004, domáhala poskytnutí kopií pěti konkrétních dokumentů, vztahujících se k činnosti obce Dolní Třebonín. Obecní úřad obce Dolní Třebonín (dále jen obecní úřad) požadované doklady v zákonné patnáctidenní lhůtě žalobkyni ani neposkytl, a ani nevydal rozhodnutí o odepření informací podle § 15 odst. l citovaného zákona. Marným uplynutím zákonné lhůty tak dnem 29.4.2004 nastala fikce negativního rozhodnutí předvídaná v ustanovení § 15 odst. 4 zákona. Obdobně, marným uplynutím patnáctidenní lhůty pro rozhodnutí o odvolání, doručeného do podatelny žalovaného dne 5.5.2004, tedy dnem 20.5.2004, je v žalobě odůvodňován vznik fiktivního - opět zamítavého rozhodnutí druhostupňového správního orgánu. Důvod pro zrušení obou těchto fiktivních rozhodnutí o odepření informací, existujících toliko v právní sféře a postrádajících tudíž zákonem stanovenou formou i obsah, odkazem na judikaturu soudů, včetně Nejvyššího správního soudu, vztahuje žalobkyně jejich absolutní nepřezkoumatelnosti co do důvodů.

Rozhodnutí ze dne 9.6.2004, č. j. 7/3-263/2004-IN, kterým Rada obce Dolní Třebonín (dále jen obecní rada) reagovala na odvolání, je podle žalobkyně paaktem, neboť jeho vydání brání okolnost, že věc byla pravomocně skončena,  když o odvolání žalobkyně bylo již rozhodnuto a to právě vpředu připomínaným fiktivním rozhodnutím, žalobkyni dle § 16 odst. 3, druhá věta za středníkem, fiktivně doručeným dne 21.5.2004. V závěru žalobkyně nad rámec uvedeného konstatuje, že toto zmíněné rozhodnutí by muselo být zrušeno rovněž jako zčásti nepřezkoumatelné, neboť odmítnutí poskytnutí kopií pod body l až 3 žádosti není řádně zdůvodněno a dokumentu pod bodem 4 pak vůbec.

Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě marné uplynutí zákonných lhůt pro vydání jak rozhodnutí v prvém stupni, tak rozhodnutí o odvolání nerozporoval. Poukázal pouze na zřejmou účelovost jednání žalobkyně, využívající přetíženosti aparátu obce v souvislosti s probíhající již IV. etapou bytové výstavby, a připomenul rovněž opatření, která byla přijata, aby obec mohla napříště rozhodovat ve lhůtách dle zákona o informacích. Důrazně ale odmítl tvrzení, že reálné rozhodnutí nemá potřebné formální a věcné náležitosti, a že je tudíž nepřezkoumatelné. Zmínil také důvody, pro které obec žádosti žalobkyně zcela nevyhověla. Pro důvody ve vyjádření uvedené, požadoval, aby soud náhradu nákladů žalobkyni nepřiznal.

Žalobkyně   v replice   označila   za   irelevantní  úvahy žalovaného o účelovosti žádostí o informace, jakož i tvrzení, že rozhodnutí o odvolání ze dne 9.6.2004 obsahuje všechny zákonem požadované skončené věci.

Ze správního spisu žalovaného soud ověřil, že žádost, kterou se žalobkyně domáhala odkazem na zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, poskytnutí kopií pěti konkrétních dokumentů, byla na podatelnu obecního úřadu dle otisku razítka doručena dne 14.4.2004 a odvolání, v němž žalobkyně uvádí, že jí úřad ani nevyhověl, a ani nevydal rozhodnutí v předmětné záležitosti, je opatřeno otiskem razítka s datem 5.5.2004. Rozhodnutí obecní rady ze dne 9.6.2004, převzala žalobkyně dle dodejky poštovního úřadu dne 10.6.2004. Dle této písemnosti bylo požadavku žalobkyně vyhověno zčásti, a to poskytnutím dokumentů ke zmocnění tam uvedené právnicky jednat za obec Dolní Třebonín. Neposkytnutí zbývajících čtyř požadovaných písemností úřad odůvodnil zamítavým stanoviskem obchodního partnera obce, který se dovolával obchodního tajemství. 

Krajský soud se předmětnou věcí zabýval podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ( dále jen s.ř.s. ), a dospěl přitom k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. 

Předmětem  rozhodování  v souzeném  případě  byla  žádost žalobkyně o poskytnutí informací podle zákona o informacích. O konkrétně specifikované informace žalobkyně požádala povinný subjekt písemně.  Na postup povinného,  který byť jen zčásti žádosti  nevyhoví,  dopadá ustanovení  §  15  odst.  l  zákona o informacích, podle něhož v případě, že povinný subjektem je obec, vydá obecní úřad o tom ve lhůtách pro vyřízení žádosti rozhodnutí,  s výjimkou případů,  kdy se žádost odloží podle § 14 odst.  2 nebo § 14 odst.  3 písm.  b)  tohoto zákona. Ustanovení § 15 odst.  4 citovaného zákona konstruuje fikci rozhodnutí o odepření  informací v případě marného uplynutí lhůty pro jejich poskytnutí, když stanoví, že jestliže orgán ve lhůtě pro vyřízení žádosti neposkytl informace či nevydal rozhodnutí podle § 15 odst. l, má se za to, že vydal rozhodnutí, kterým informace odepřel. Je-li žádost o informaci srozumitelná, konkrétní, vztahuje-li se k působnosti povinného subjektu, tak jako ve věci souzené, musí být v intencích ustanovení § 14 odst. 3 písm. č) zákona poskytnuta nejpozději do patnácti dnů od přijetí podání nebo od upřesnění žádosti a to  jednou  z forem  v tomto  ustanovení  uvedených. Proti rozhodnutí  o  odepření  informací  lze  podle  druhé  věty ustanovení § 15 odst. 4 podat odvolání do 15 dnů ode dne, kdy uplynula lhůta pro vyřízení žádosti. Odvolání se podle § 16 odst. l podává u povinného subjektu, který rozhodnutí vydal, resp. měl vydat.

O podaném odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu rozhoduje podle § 16 odst. 2 zákona povinný subjekt nejblíže vyššího stupně, a jde-li o rozhodnutí obecního úřadu, které se týká informací ve věcech samostatné působnosti obce, rozhoduje o odvolání obecní rada, pokud obecní zastupitelství nestanoví, že rozhoduje jiný orgán obce. O odvolání rozhodne odvolací orgán podle třetího odstavce tohoto paragrafu do 15 dnů od předložení odvolání povinným subjektem. Jestliže v uvedené lhůtě od odvolání odvolací orgán nerozhodl, má se za to, že vydal rozhodnutí, kterým odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Podle věty za středníkem, se za den doručení tohoto rozhodnutí považuje den následující po uplynutí lhůty pro vyřízení odvolání.

Protože v souzené záležitosti obec Dolní Třebonín žalobkyni požadované informace v zákonem stanovené 15 denní lhůtě neposkytla, a ani v této lhůtě obecní úřad nevydal zamítavé rozhodnutí, marným uplynutím této zákonné lhůty počítané ode dne 14.4.2004, kdy byla podána žádost, to je dnem 29.4.2004, nastala ve smyslu § 15 odst. 4 zákona o informacích fikce negativního rozhodnutí v prvním stupni. Protože proti fiktivnímu rozhodnutí obecního úřadu o odepření informací žalobkyně podala dne 5.5.2004 odvolání, o němž rada obce ve lhůtě 15 dnů stanovené v § 16 odst. 3 nerozhodla, nastala dnem 20.5.2004 podle druhé věty téhož ustanovení rovněž fikce rozhodnutí v druhém stupni, tedy fikce rozhodnutí, kterým žalovaná odvolání žalobkyně proti fiktivnímu rozhodnutí o odepření informací zamítla, a toto negativní rozhodnutí potvrdila. Dnem doručení tohoto fiktivního rozhodnutí je podle § 16 odst. 3 věta za středníkem den 21.5.2004, a jedná se rovněž o den, kdy byla věc pravomocně skončena.

Vzhledem k tomu, že v případě jak prvostupňového, tak druhostupňového rozhodnutí byly splněny zákonem v § 15 odst. 4 a § 16 odst. 3 stanovené podmínky pro vznik fiktivního rozhodnutí, která neobsahují, a ani nemohou obsahovat odůvodnění, jedná se o rozhodnutí nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Soudu za takové situace nepřísluší posuzovat důvody, pro které povinný subjekt žádosti žalobkyně nevyhověl, neboť pro takový postup nemá zákonnou oporu ( srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.7.2003, č. j. 6 A 78/2003-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 5/2004, II. ročník, str. 434 a násl. ) jak fiktivní rozhodnutí rady obce Dolní Třebonín ze dne 20.5.2004, tak jemu předcházející rovněž fiktivní rozhodnutí Obecního úřadu obce Dolní Třebonín ze dne 29.4.2004 podle § 78 odst. l, pro vady řízení zrušil a věc vrátil podle čtvrtého odstavce téhož paragrafu žalovanému k dalšímu řízení.

Pokud jde o reálné rozhodnutí, vydané žalovanou Radou obce Dolní Třebonín dne 9.6.2004, dospěl krajský soud k závěru, že takové rozhodnutí nemělo být vůbec vydáno, neboť negativní fiktivní rozhodnutí ve stejné věci má za následek, že věc je rozhodnuta ( res iudicata ), a řízení o ní je skončeno. S ohledem na obecnou zásadu klasického procesu "ne bis in idem" tj. ne dvakrát v téže věci, nemohl obecní úřad po právní moci negativního fiktivního rozhodnutí v druhém stupni, t j . po dni 21.5.2004, takové rozhodnutí vydávat. Pokud tak žalovaný úřad přesto učinil, nastala situace, kdy o žádosti téže žalobkyně v postavení žadatele o tytéž informace bylo rozhodnuto dvakrát, takže předmětné rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost (shodně srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.11.2003, č.j. 6 A 118/2000-87).

Zjistí-li soud, že přezkoumávané rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví podle § 76 odst. 2 s. ř.s. rozsudkem jeho nicotnost, a to i bez návrhu. Protože dotčené žalovanou skutečně vydané rozhodnutí ze dne 9.6.2004 z důvodů v předchozím odstavci uvedené trpí vadami, které vyvolaly jeho nicotnost, vyslovil krajský soud jeho nicotnost. Protože se v případě tohoto reálného rozhodnutí jedná o paakt, nebylo nutné přezkoumávat jeho formu a obsah z hlediska důvodnosti jen zčásti vyhověné žádosti.

Ve věci nebylo v intencích ustanovení § 76 odst. l s.ř.s. nařizováno jednání, když soud napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení. Navíc účastníci s takovým procesním postupem vyjádřili svůj souhlas.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. l s.ř.s., a vychází ze skutečnosti, že žalobkyně byla ve věci úspěšná. Na nákladech řízení jí byla přiznána částka 5 650,- Kč, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000,-  Kč  a  odměnu  advokáta  stanovenou paušální  částkou 3 500,- Kč  ( § 11 vyhlášky č. 484/2000 Sb.  ), a 2x režijní paušál po 75,- Kč za převzetí věci a sepiš žaloby. Požadavek, aby soud pro zřejmou účelovost jednání žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení nemá oporu v zákoně.

 

Poučení

 

Proti tomuto rozsudku je přípustná kasačni stížnost, kterou lze podat ve lhůtě dvou týdnů od doručeni rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou vyhotoveních z důvodů stanovených v § 103 s.ř.s. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem podle § 105 odst. 2 s.ř.s.

 

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 13. října 2004

 

Předseda senátu: JUDr. Jan Tomáš  v.r .