Soud konstatoval, že přípis starosty přes nedostatek formy, náležitostí a řádného odůvodnění není možno považovat za nulitní akt s tím, že se jedná o faktické rozhodnutí o odmítnutí žádosti z důvodů nezaplacení požadované úhrady. Soud zrušil jak rozhodnutí o odmítnutí žádosti, a to pro vady výše uvedené, tak fiktivní rozhodnutí o odvolání, a to pro nepřezkoumatelnost.

Soud se dále vyjádřil k povaze nároku povinného subjektu na úhradu nákladů v souvislosti s poskytováním informací a dovodil, že se jedná o soukromoprávní nárok. Soud dále dovodil, že proti požadavku na úhradu nákladů není přípustné odvolání a spor o výši úhrady nákladů by soud řešil v občanskoprávním řízení. Soud se však bohužel problematikou úhrady nákladů hlouběji nezabýval a nijak nenaznačil, jakým způsobem uspokojivým pro žadatele řešit situaci, kdy povinný subjekt podmiňuje vydání informací poskytnutím nepřiměřeně vysoké zálohy.

Lze mít zato, že úhrada nákladů řízení za poskytnutí informací není vůbec autoritativním rozhodnutím úřadu v oblasti veřejné správy, nýbrž soukromoprávním subjektivním nárokem obligační povahy, v němž na jedné straně stojí právo povinného subjektu účtovat žadateli za poskytnuté informace a na druhé straně povinnost tuto vyúčtovanou cenu zaplatit. Jde tedy o občanskoprávní závazkový vztah.

 Uplatnění nároku povinného subjektu nemusí splňovat žádné náležitosti správního rozhodnutí, z požadavku musí pouze vyplývat čeho se domáhá. Proti takovému požadavku není z podstaty věci přípustné odvolání a pokud by mu žadatel nevyhověl, rozhodoval by o něm soud na návrh povinného subjektu v občanskoprávním řízení. Teprve až v soudním řízení může žadatel v postavení žalovaného uplatnit své námitky proti výši ceny v rámci procesní obrany.

 

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

 

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců JUDr. Jana Tomáše a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně Věry Burianové, bytem............, zast. JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem se sídlem AK Tábor, Pražská 223, proti žalované Radě obce Dolní Třebonín, Dolní Třebonín 6, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29.4.2004, takto:

Rozhodnutí Rady obce Dolní Třebonín ze dne 29.4.2004 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

Rozhodnutí Obecního úřadu obce Dolní Třebonín ze dne 7.4. 2004 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 5 650,- Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobkyně JUDr. Miloše Tuháčka, AK Tábor, Pražská 223.

 

 

Odůvodnění:

 

Žalobou k poštovní přepravě předanou dne 14.5.2004 se žalobkyně domáhala zrušení Rady obce Dolní Třebonín ze dne 29.4.2004, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně ze dne 14.4.2004 a potvrzeno rozhodnutí Obecního úřadu obce Dolní Třebonín o odepření informací ze dne 7.4.2004 a současně s tím se žalobkyně domáhala i zrušení rozhodnutí Obecního úřadu obce Dolní Třebonín o odepření informací ze dne 7.4.2004.

V žalobě žalobkyně namítá nesprávnost rozhodnutí Obecního úřadu obce Dolní Třebonín ze dne 7.4.2004, neboť neobsahuje základní náležitosti dle § 15 zákona o informacích. Uvedené sdělení starosty obce Dolní Třebonín ze dne 7.4.2004 žalobkyně považuje za formálně vadné, ale jinak platné správní rozhodnutí o odepření informací. Proti sdělení ze dne 7.4.2004 podala žalobkyně odvolání a vzhledem k tomu, že povinný ani odvolací subjekt na odvolání žalobkyně do dnešního dne nereagovali, došlo ex lége ke vzniku fikce rozhodnutí dle § 16 odst. 3 zákona o informacích o tom, že odvolání žalobkyně bylo zamítnuto a rozhodnutí o odepření informace potvrzeno. Vzhledem k tomu, že toto fiktivní rozhodnutí je již ze své podstaty pro absolutní nedostatek obsahu i formy zcela nepřezkoumatelné, navrhovala žalobkyně, aby krajský soud také toto rozhodnutí bez jednání zrušil, pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a v absolutním nedostatku formy.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že si uvědomuje procesní nedostatky, s tím ovšem, že nebyl ze strany obce v minulosti zájem na neumožnění svobodného přístupu k informacím dle zákona č. 106/1999 Sb., přičemž právě těchto procesních nedostatků využila žalobkyně k žalobě, ne však z důvodu zájmu o informace. Ve vyjádření žalovaný poukázal na nedostatek zaměstnanců a z toho důvodu byla žalobkyni zaslána faktura na zaplacení částky 300,- Kč za vyhledávání a zpracování odpovědi. Ze strany obce byly již učiněny kroky k nápravě navýšením počtu úředníků včetně sjednání poradenské činnosti externími pracovníky.

Ze správního spisu byly zjištěny pro věc tyto rozhodné skutečnosti.

Žalobkyně podala žádost o poskytnutí informací povinnému subjektu, ve které se domáhala poskytnutí kopií čtyř dokumentů, a to návrhu stanov bytového družstva, které byly schváleny usnesením zastupitelstva obce Dolní Třebonín ze dne 19.3. 2001, návrhu složení zakládajících členů bytového družstva, který byl schválen usnesením zastupitelstva obce Dolní Třebonín ze dne 19.3.2001, přílohu usnesení zastupitelstva obce Dolní Třebonín ze dne 20.6.2001 - schválenou smlouvu o sdružení mezi Bytovým družstvem Dolní Třebonín a Obcí Dolní Třebonín, přílohu usnesení zastupitelstva obce Dolní Třebonín ze dne 5.12.2001 schválenou smlouvu o sdružení mezi Bytovým družstvem Dolní Třebonín a Obcí Dolní Třebonín. Obecní úřad obce Dolní Třebonín vyřídil žádost tak, že v přípise ze dne 1.4.2004 uvedl, že umožní žalobkyni po předchozí domluvě do uvedených dokumentů nahlédnout. Současně s tím byla vystavena žalobkyni faktura č. 13/2004 na částku 300,- Kč, přičemž bylo fakturováno za práci spojenou s přípravou odpovědi ze dne 31.3.2004. Žalobkyně v přípise ze dne 2.4.2004 se ohradila proti fakturované částce s tím, že by byla ochotna uhradit poplatek za pořízení kopií dle platného sazebníku, pokud by jí byly požadované kopie skutečně poskytnuty. Starosta obce Dolní Třebonín v přípise ze dne 7.4.2004 sdělil žalobkyni, že kvůli odmítnutí uhradit poplatek za zpracování podkladů spojených se žádostí o poskytnutí informace, nebude povinný subjekt žalobkyni žádné další informace poskytovat. Proti uvedenému přípisu ze dne 7.4.2004 se žalobkyně odvolala, odvolání bylo podáno u žalovaného dne 14.4.2004. Do současné doby nebylo o odvolání žalobkyně rozhodnuto.

Krajský soud v Českých Budějovicích se věcí zabýval podle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

V dané záležitosti byla předmětem rozhodnutí žádost žalobkyně o poskytnutí informací podle zákona č. 106/99 Sb. o svobodném přístupu k informacím, kdy žádost žalobkyně byla vyřízena starostou Obecního úřadu Dolní Třebonín tak, že starosta obce dne 1.4.2004 sdělil přípisem žalobkyni, že "umožní po předchozí domluvě nahlédnout" a současně s tím zaslal žalobkyni fakturu na částku 300,- Kč za práci spojenou s přípravou její odpovědi ze dne 31.3.2004, přičemž poté, co se žalobkyně ohradila proti úhradě uvedené částky, starosta Obce Dolní Třebonín dne 7.4.2004 sdělil žalobkyni opět přípisem, že kvůli odmítnutí uhradit poplatek za zpracování podkladů spojených se žádostí o poskytnutí informace nebude žalobkyni žádné informace poskytovat. Proti tomuto "rozhodnutí" se žalobkyně odvolala, ale dosud nebylo rozhodnuto o jejím odvolání.

Podle § 15 zákona o svobodném přístupu k informacím je povinen subjekt žádosti, byť i jen z části žádosti nevyhoví, vydat o tom ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy se žádost odloží z důvodů v tomto paragrafu uvedených. Jaké náležitosti rozhodnutí musí obsahovat je uvedeno v § 15 odst. 2 uvedeného zákona. Rozhodnutí musí obsahovat označení povinného subjektu, číslo jednací a datum vydání rozhodnutí, označení příjemce rozhodnutí, výrok s uvedením právních předpisů podle nichž bylo rozhodováno, odůvodnění každého omezení práva na informace, poučení o místu, době a formě podání opravného prostředku, vlastnoruční podpis pověřeného pracovníka povinného subjektu s uvedením jména, příjmení a funkce.

Z ustanovení § 15 odst. l zákona o svobodném přístupu k informacím dále plyne, že je-li povinným subjektem obec vydává rozhodnutí obecní úřad.

V daném případě jak bylo již uvedeno v předchozí pasáži rozhodnutí, byla žádost žalobkyně vyřízena obecním úřadem dne 7.4.2004 tak, že jí bylo pouze sdělením starosty oznámeno, že obecní úřad nebude informace poskytovat, neboť žalobkyně odmítla uhradit poplatek za zpracování podkladů spojených s poskytováním informací na základě zákona č. 106/99 Sb. v novelizovaném znění. Shora uvedené náležitosti toto neformální sdělení starosty obce tedy neobsahuje. Soud proto přisvědčil žalobkyni, že toto neformální sdělení je vadné jak pro nedostatek zákonem stanovené formy a absenci základních náležitosti, tak pro nedostatek, řádného odůvodnění. Nejde však o rozhodnutí nulitní, neboť svým obsahem představuje faktické rozhodnutí o odepření požadovaných informací z důvodu, že žalobkyně nezaplatila požadovaný poplatek 300,- Kč za zpracování, který jí byl vyúčtován dle faktury za práci spojenou s přípravou odpovědi ze dne 31.3.2004.

Dne 1.4.2004 bylo žalobkyni na základě její žádosti o poskytnutí informací starostou obce oznámeno, že jí bude umožněno po předchozí domluvě nahlédnout, přestože žádosti je zřejmé, že požadovala poskytnutí kopií blíže tam uvedených dokumentů. Toto oznámení nelze považovat vzhledem k fakturované částce, obsahu a následnému rozhodnutí ze dne 7.4.2004 za rozhodnutí ve věci žádosti o informace.

Žalobkyně napadla sdělení ze dne 7.4.2004 o odmítnutí požadovaných informací odvoláním datovaným 13.4.2004, které doručila dne 14.4.2004 do podatelny Obecního úřadu Dolní Třebonín a fakturovanou částku označila za zmatečnou, neboť dosud jí nebyly informace poskytnuty.

Vzhledem k tomu, že dosud nebylo o odvolání ve lhůtě 15 dnů odvolacím orgánem rozhodnuto, je žalobou poukazováno na § 16 odst. 3 zákona o informacích, podle něhož má se zato, že odvolací orgán vydal rozhodnutí, kterým odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

Soud se ztotožňuje se závěry žalobkyně, neboť v daném případě se uplatnila fikce zamítavého vyřízení podaného odvolání ve smyslu § 16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím v novelizovaném znění. Lhůta pro rozhodnutí o odvolání skončila odvolacímu orgánu uplynutím 15 dnů, tj . dne 20.4. 2004 a tímto dnem nastala fikce negativního rozhodnutí, kterým bylo odvolání žalobkyně ze dne 13.4.2004 zamítnuto a rozhodnutí o odepření informace potvrzeno. Za den doručení tohoto zamítavého rozhodnutí se považuje dle § 16 odst. 3 zákona o informacích následující den po uplynutí lhůty pro vyřízení odvolání, tedy v daném případě dne 29.4.2004. V případě, že odvolání bylo žalobkyní doručeno dne 14.4.2004. Žalobkyně má proto právo ve lhůtě dvou měsíců poté co jí bylo doručeno rozhodnutí podat žalobu proti zamítavému rozhodnutí. Žaloba tak byla žalobkyní podána včas, dne 14.5.2004.

Rozhodnutí, jehož vydání je nastoleno právní fikcí, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Jednou z nezbytných náležitostí správního rozhodnutí je jeho řádné odůvodnění. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o odvolání bylo vydáno na základě právní fikce, ač ve skutečnosti vydáno nebylo, logicky postrádá náležité odůvodnění. Nejde tedy o případ, kdy by rozhodnutí bylo zrušováno pro nezákonnost, nýbrž pro vady řízení, jež spočívají v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů rozhodnutí. Tento základní požadavek stanovený procesními předpisy nelze prominout ani tam, kde zákon spojuje s nečinností správního orgánu fikci negativního rozhodnutí. Zákonem předvídaný postup vydání správního rozhodnutí negativní povahy řeší otázku nečinnosti správního orgánu, proti níž nebylo do nabytí účinnosti s.ř.s. možno se samostatně bránit. Zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím v tomto případě takovýto nedostatek ochrany účastníka řízení řeší tak, že stanoví fikci vydaného rozhodnutí, jakož i datum, kdy bylo vydáno. Tak je možno se proti postupu správního orgánu účinně bránit. Výrokem fiktivního rozhodnutí je zamítnutí odvolání a potvrzení napadeného rozhodnutí prvního stupně o odmítnutí poskytnutí informace. Logicky z toho vyplývá, že tímto výrokem byl potvrzen výrok orgánu prvního stupně v tom rozsahu, v jakém bylo poskytnutí požadovaných informací odepřeno. Žádným způsobem ovšem nelze dovodit, na základě jakých skutkových a právních závěrů byly námitky uplatněné v odvolání shledány neopodstatněnými. Soud nepovažuje proto za možné bez dalšího (bez ustanovení zákona) dovodit, že rozhodnutí o odvolání stojí na totožných skutkových a právních závěrech jako rozhodnutí prvního stupně a že je jím vyjádřena neúspěšnost námitek uplatněných v odvolání.

Soud proto akceptuje možnost domáhat se soudní ochrany práv proti rozhodnutí vydanému v důsledku fikce stanovené zákonem (shodně bylo judikováno v rozsudku Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 29.7.2003 č.j. 6 A 25/2000-40).

Soud poznamenává, že dle § 17 zákona o informacích, je povinný subjekt v souvislosti s poskytováním informací oprávněn žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s vyhledáváním informací, pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací, žadateli, přičemž povinný subjekt může podmínit vydání informací zaplacením úhrady nebo zálohy. Z uvedeného plyne, že povinný subjekt má možnost zpoplatnit náklady související s poskytnutím informací, nikoli informace, ty se nezpoplatňují. V zákoně o informacích není upravena forma a charakter zpoplatnění informací, ani jakým způsobem je možno se proti zpoplatnění bránit. Vzhledem k tomu, že však je uvedeným zákonem vyloučena forma správního rozhodnutí, kdy je přiznáno dle zákona o informacích "oprávnění žádat úhradu", lze mít zato, že úhrada nákladů řízení za poskytnutí informací není vůbec autoritativním rozhodnutím úřadu v oblasti veřejné správy, nýbrž soukromoprávním subjektivním nárokem obligační povahy, v němž na jedné straně stojí právo povinného subjektu účtovat žadateli za poskytnuté informace a na druhé straně povinnost tuto vyúčtovanou cenu zaplatit. Jde tedy o občanskoprávní závazkový vztah, neboť úhrada může být požadována toliko za přímé náklady spojené s poskytnutím informací, např. papír, diskety, náklady doručeni, vyhledávání informací apod. Uplatnění nároku povinného subjektu nemusí splňovat žádné náležitosti správního rozhodnutí, z požadavku musí pouze vyplývat čeho se domáhá. Proti takovému požadavku není z podstaty věci přípustné odvolání a pokud by mu žadatel nevyhověl, rozhodoval by o něm soud na návrh povinného subjektu v občanskoprávním řízení. Teprve až v soudním řízení může žadatel v postavení žalovaného uplatnit své námitky proti výši ceny v rámci procesní obrany. Povinný subjekt může podmínit vydání informací zaplacením úhrady nebo zálohy, z čehož plyne, že žadatel musí zaplatit požadovanou úhradu před tím, než ji fyzicky obdrží.

Pro všechny výše uvedené důvody krajský soud žalobou napadené fiktivní rozhodnutí Rady obce Dolní Třebonín ze dne 29.4.2004 bez jednání zrušil pro vady řízení, a to pro nedostatek důvodů rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 76 odst. l písm. a), § 78 odst. 4 s.ř.s.) a současně rovněž zrušil i rozhodnutí Obecního úřadu Dolní Třebonín ze dne 7.4.2004, neboť i toto rozhodnutí je pro vady výše uvedené v předchozí pasáži rozsudku nepřezkoumatelné (§ 71 odst. l písm. a) s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. l s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobkyně měla v řízení úspěch. Proto jí na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka celkem 5 650,- Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč a odměnu advokáta stanovenou paušální částkou 3 500,- Kč (§ 11 vyhl. č. 484/2000 Sb.), 2 x režijní paušál po 75,- Kč za převzetí věci a sepiš žaloby.

Ve věci nebylo třeba nařizovat jednání, neboť soud zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení dle § 76 odst. l s.ř.s.

 

Poučení: Proti  tomuto  rozsudku  lze  podat kasační stížnost do dvou týdnů od doručeni jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti musí být zastoupen advokátem.

 

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 25. června 2004

Předsedkyně senátu: JUDr. Věra  Balejová v.r.