Soud na základě žaloby podané žadatelem zrušil fiktivní rozhodnutí povinného subjektu, jakož i rozhodnutí o odvolání, a to jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

 

Rozhodnutí, jehož vydání je nastoleno právní fikcí, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

 

Rozhodnutí musí mít náležitosti stanovené v § 47 správního řádu, přičemž v odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvede, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval .

 

15 Ca 295/2002

 

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM  REPUBLIKY

 

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Štullerové a soudců Ivo Chmelaře a Mgr. Jiřího Pally v právní věci žalobce. Děti Země, Klub za udržitelnou dopravu se sídlem Cejl 48/50, 602 00 Brno, zast. Mgr. Pavlem Douchou, členem sdružení, proti žalovanému: Okresní úřad Litoměřice, v řízení o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2002 č.j. RRR/SR/446/02-T,

 

takto:

 

1. Rozhodnutí Okresního úřadu v Litoměřicích ze dne 10. 6. 2002 zn. RRR/SR/446/02-T a rozhodnutí Městského úřadu v Lovosicích, stavebního úřadu ze dne 3.5. 2002, které vzniklo na základě § 15 odst. 4 zák. Č. 106/1999 Sb. se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení.

2. Okresní úřad v Litoměřicích je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce l 000,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

 

Odůvodnění:

 

Žalobce se včas podanou žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem domáhá zrušení rozhodnutí v záhlaví žaloby uvedeného a rozhodnutí stavebního úřadu Úřadu města Lovosice s odůvodněním, že dne 17. 4. 2002 požadoval po stavebním úřadu zpřístupnění informací ve formě kopií koordinační situace l : 5000 první část příloha 3.1. části B - výkresy, dokumentace pro územní řízení na stavbu dálnice D 8, stavba 0805 Lovosice - Řehlovice, koordinační situace l : 5000 třetí část - příloha 3.3.  Části B - výkresy, dokumentace pro územní řízení na stavbu dálnice D 8, stavba 0805 Lovosice - Řehlovice, vyjádření účastníků řízení Františka Dolejšího, Dany Steinové a Marie Simandoové.

Žádost splňovala dle žalobce náležitosti dle § 14 odst. 2 InfZ.

Dne 2. 5. 2002 marným uplynutím lhůty pro vydání rozhodnutí podle z.č. 106/1999 Sb. došlo ke skutečnosti předpokládané v § 15 odst. 4 cit. zák., tedy fikci vydaného negativního rozhodnutí. Takové rozhodnutí musí zákonitě trpět nehojitelnými právními vadami, neboť postrádá formu stanovenou obecnými předpisy o správním řízení (výrok, odůvodnění, poučení o odvolání).

Stavební úřad tím porušil i svou povinnost poskytovat žalobci pomoc a poučení, aby pro neznalost právních předpisů neutrpěl v řízení újmu (§ 3 odst. 3 zák. č. 71/1967 Sb.). Dopis, který stavební úřad odeslal dne 9. 5. 2002 v němž se vyjadřuje k podané žádosti nemá formální náležitosti rozhodnutí, obsahuje odlišný důvod na odepření požadovaných informací, než stavební úřad později prezentoval na ústním jednání dne 10, 6. 2002 (zde uvedl, že odepřel informace, protože mu to umožňuje § 11 odst. l písm. b) InfZ) vzhledem k tomu, že na základě §15 odst. 4 InfZ nastoupila fikce vydaného rozhodnutí, byl by dopis stavebního úřadu druhým rozhodnutím v téže věci. Z dodatečného objasnění důvodů pro odepření informací až v rámci odvolacího řízení lze dovodit i zkráceni na právu účastníka řízení podat odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí. Jako argumentaci pro odepření požadovaných informací uvedl stavební úřad, že: mezi požadovanými informacemi jsou i osobní informace, proto je nelze poskytnout, kopie projektové dokumentace nelze poskytnout, protože je duševním vlastnictvím, stavební úřad není povinen poskytovat kopie, protože podle § 23 odst. l zák. č.

71/1967 Sb. mají účastníci pouze právo nahlížet do spisu a pořizovat si výpisy.

S tímto názorem se ztotožnil i žalovaný ve svém rozhodnutí ze dne 10. 6. 2002 č.j. RRR/SŘ/446/02-T, který odvolání zamítl a rozhodnutí ze dne 2. 5. 2002 potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí na rozdíl od stavebního úřadu konstatoval, že projektová dokumentace je úředním dílem a nepodléhá autorskému právu. Dále uvedl, že požadované informace nelze zpřístupnit i podle stanoviska odboru stavebního úřadu MMR ČR, č.j. 114 33/00-32 ze dne 17. 7. 2000 k aplikaci zák.č. 106/1999 Sb. ve znění zák. č. 101/2000 Sb. a dále projektová dokumentace není následkem rozhodovací činnosti státního orgánu.

Žalobce namítá, že nežádal o poskytnutí osobních údajů. Pokud by se přeci jen ve spisech vyskytly, tak žalovaný nemohl tuto skutečnost použít k odepření všech informací, ale naopak byl povinen oddělit osobní údaje od ostatních informací (§ 12 InfZ). Dále namítá, že stavební zákon, správní řád a některé další zákony stanovuji podmínky pro některé formy - poskytnutí informací, ale neupravují všechny otázky, a proto je třeba v takovém případě použít předpisu upravujícího poskytování informací obecně, tedy InfZ. Pokud by byl správný názor zastávaný stavebním úřadem i žalovaným, že nahlížení do spisu ve stavebním řízení je upraveno v § 133 staveb. zákona a § 23 spr. ř. a pro toto řízení se InfZ neuplatní, pozbyla by formulace § 14 odst. 3 písm. c) - "nahlédnutím do spisů včetně pořízení kopií", jakýkoliv reálný význam. Dále žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v tom, že se žalovaný vůbec nevypořádá s obsahem odvolání, resp. s námitkami, které žalobce v odvolání uvedl. Dále namítá, že není rozhodné, že projektová dokumentace není výsledkem rozhodovací činnosti stavebního úřadu. InfZ se vztahuje (§ 2 odst. 1) na poskytování všech informací, které se vztahují k působnosti stavebního úřadu.

Protože stavební úřad i žalovaný v rozporu s ust. § 14 odst. 3 písm. c) odmítli poskytnout žalobci požadované informace, porušili tak jeho právo na svobodný přístup k informacím, které je chráněno čl. 17 Listiny a InfZ.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí. Uvedl, že Michal Kousal požádal dopisem ze dne 17. 4. 2002 o poskytnutí kopií blíže označené dokumentace a vyjádření, jmenovitě uvedených účastníků řízení. Předložil plnou moc ze dne 10. 4. 2002, která jej opravňovala k "nahlédnutí do spisů, popř. si dělat opisy a kopie na správních úřadech, které správní řízení vedou", nikoliv požadovat informace podle § 4 zák. č. 106/1999 Sb. Z tohoto důvodu lze mít pochybnosti o důvodnosti tvrzení v části II/I., že žádost splňovala náležitosti dle § 14/2 InfZ. Fiktivní rozhodnutí předpokládané na základě skutečností uvedených v § 15 odst. 4 jakož i samotný vadný postup stavebního úřadu žalovaný napravil bez průtahů a hospodárně provedením ústního jednání za účasti žalobce, jemuž dal možnost k uplatnění všech práv a vydáním rozhodnutí v souladu s ust. § 47 spr. ř. Má proto za to, že argumentace žalobce v části II/2,3 písm. a-c) nemá rozhodující význam. Žalovaný se ztotožnil, s právním názorem odboru stavebního úřadu Ministerstva pro místní rozvoj, který je označen v napadeném rozhodnutí. Stanovisko MMR bylo předneseno při ústním jednání, ale nedopatřením nebylo zaznamenáno do protokolu. Správní řad i stavební zákon považuje za zvláštní právní předpis podle § 2/3 InfZ, jejichž ust. § 23 /spr.ř.) a § 133 (stav. zák.) přiměřeně zohledňují práva a povinnosti vyjádření v čl. 10 a 17 Listiny základních práv a svobod.

Z předloženého správního spisu vyplynulo, že žalobce dne 1.11. 2001 oznámil, resp. potvrdil Městskému úřadu, stavebnímu odboru v Lovosicích svou účast v územním řízení na stavbu dálnice D8 - 0805 Lovosice - Řehlovice.

Dne 17. 4. 2002 obdržel stavební úřad Lovosice žádost Michala Kousala za žalobce o poskytnutí kopií koordinační situace l: 5000 (první a třetí části) - příloha 3.1. a 3.3. části B - výkresy, dokumentace pro územní řízení na stavbu dálnice D 8 stavba 0805. A kopii vyjádření účastníků toho samého územního řízení Františka Dolejšího, Steinové Dany a Simandlové Marie. Kopie žádal zaslat na adresu Lochenice 156, 50302.

Stavební úřad MU Lovosice přípisem ze dne 2. 5. 2002 č.j. 3457-424/02, který Michal kousal převzal 9. 5. 2002 sdělil, že podle zák. č. 71/1967 Sb. § 23 odst. l mají účastníci řízení právo nahlížet do spisu a pořizovat si výpisky. Z toho vyplývá, že správní orgán není povinen pořizovat kopie. Rovněž správnímu orgánu nepřísluší kopírovat duševní vlastnictví zpracovatele projektové dokumentace.

Dne 10. 5. 2002 podal žalobce odvolání proti rozhodnutí o odepření poskytnutí informací podle zák. č. 106/1999 Sb. v němž namítá, že stavební úřad do 2. 5. 2002 neposkytl požadované informace, ani nevydal rozhodnutí o odepření informací. Nic na tom nemůže změnit ani fakt, že stavební úřad dne 7. 5. 2002 odeslal dopis doručený M. Kousalovi dne 9. 5. 2002, kde mu sdělil, že mu požadované informace neposkytne. Dopis nemá formu rozhodnutí, ani není adresován žalobci. Dále poukazuje na to, že rozhodnutí stavebního úřadu neobsahuje náležitosti dle správ. řádu.dále poukazuje na to, že stavební úřad je povinen poskytovat informace dle zák.č. 106/1999 Sb. s odkazem na § 2 odst. l cit. zákona. Povinností stavebního úřadu je dle § 14 odst. 3 písm. c) cit. zákona poskytovat kopie. Dále poukázal na to, že odkazem na duševní vlastnictví nelze odpírat pořízení kopií. Stejně nesprávný je názor na odkaz ust. § 23 spr. ř. a § 133 staveb. zák. neboť tato ustanovení omezují okruh osob, které mají tato dvě práva neomezena, vztahují se pouze na některé způsoby poskytování informací. Dne 10. 6. 2002 žalovaný správní orgán svolal ústní jednání, při kterém zástupce stavebního úřadu MU Lovosice m.j. uvedl, že informace nebyly poskytnuty z důvodů, které jsou totožné s obsahem přípisu ze dne 2. 5. 2002. Dále uvedl, že bylo možno podání požadovat jako žádost o novou informaci, kterou lze podle § 11 odst. l InfZ omezit.

O odvolání bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím. Odepření požadavku pořídit požadované kopie a vyjádření účastníků řízení bylo odůvodněno tím, že zák. č. 50/1976 Sb. jakož i zák. č. 71/1967 Sb., podle kterého se vede dosud neukončené územní řízení na Dálnici D 8, stavbu 0805 Lovosice - Řehlovice, kterého je účastníkem i žalobce, jsou zvláštními právními předpisy ve smyslu § 2/3, jejichž speciální ustanovení nejsou zákonem o svobodném přístupu k informacím dotčena. Navíc projektová dokumentace není výsledkem rozhodovací činnosti státního orgánu. Odvolateli bylo umožněno nahlédnout do spisu a pořídit si výpisy, takže nebyl zkrácen na svých právech. Odvolací orgán dodal, že projektová dokumentace je veřejnou listinou, jež nepožívá ochrany podle zák. č. 121/2000 Sb. o právu autorském. Tato okolnost nemá vliv na meritum věci. Rozhodnutí proto bylo potvrzeno a odvolání zamítnuto.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části páté, hlavy druhé občanského soudního řádu. O žalobě bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 250f odst. l písm. b) o.s.ř., když účastníci řízení vyjádřili s postupem soudu souhlas.

Soud se věcí zabýval v rozsahu vymezeném žalobními důvody a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

V předmětné věci se žalobce obrátil na stavební úřad se žádosti o pořízení kopií projektové dokumentace a kopie vyjádření účastníků územního řízení stavby dálnice D 8 - 0805 Lovosice - Řehlovice, což blíže v žádosti konkretizoval. V průběhu odvolacího řízení bylo nesporně nastoleno, že žádost byla podána ve smyslu zák. č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím (viz protokol o ústním jednání ze dne 10. 6. 2002). Žádost byla stavebnímu úřadu doručena 17. 4. 2002. Žalovaný na ni odpověděl přípisem ze dne 2. 5. 2002, který doručil M. Kousalovi dne 9. 5. 2002, (ten také v zastoupení žalobce podal žádost o informaci). V tomto sdělení stavební úřad uvedl, že není povinen pořizovat ve spise kopie, ale účastník řízení má právo nahlížet do spisu a pořizovat si výpisy. Rovněž není povinen kopírovat projektovou dokumentaci.

Podle ust. § 14 odst. 3 písm. c) zák. č. 106/1999 Sb. povinný subjekt posoudí obsah žádosti a poskytne požadovanou informaci ve lhůtě nejpozději do 15dnů od přijetí podání nebo od upřesnění žádosti podle písm. a), a to písemně, nahlédnutím do spisu, včetně možnosti pořídit kopii, nebo na paměťových mediích.

Jestliže orgán ve lhůtě pro vyřízení žádosti neposkytl informaci a nevydal rozhodnutí podle § 15 odst. l, má se za to, že vydal rozhodnutí, kterým informaci odepřel. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne, kdy uplynula lhůta pro vyřízení žádosti (§15 odst. 4 cit. zákona).

Soud dospěl k závěru, že rozhodnutí, jehož vydání je nastoleno právní fikcí t.j. žalobou napadené rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 3. 5. 2002 stejně jako rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2002 je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Podmínky pro poskytování informací upravuje zákon č.  106/1999 Sb. Stavební úřad i žalovaný jsou povinnými subjekty podle uvedeného zákona, ovšem za podmínek zákonem stanovených. Právo na poskytnutí informací není absolutní, ale může být omezeno, přičemž takové omezení musí být založeno zákonem.

Rozhodnutí stavebním úřadem vydáno nebylo, v přípise ze dne 2.5.2002 stavební úřad sděluje, že účastník má právo nahlížet do spisu a pořizovat si výpisky a správní orgán není povinen kopírovat projektovou dokumentaci, neboť se jedná o duševní vlastnictví. Při ústním jednání zástupce stavebního úřadu setrval na tomto vyjádření a dodal, že podání je možno považovat za žádost o novou informaci, kterou lze podle § 11 odst. l písm. b) zákona omezit.

Nelze přezkoumat, jaký byl vlastně důvod odepření podaní požadované informace. K objasnění nepřispělo ani odůvodnění rozhodnutí žalovaného, které je napadeno žalobou.

Žalovaný potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu, aniž by bylo přezkoumatelné, jaký byl důvod tohoto rozhodnutí. Odůvodnění je v tomto směru nepřezkoumatelné, když žalovaný pouze poukázal na ustanovení stavebního zákona (§ 133) a správního řádu (§ 23) aniž by odůvodnil, proč informace poskytnuta nebyla a proč bylo rozhodnuto o potvrzení napadeného rozhodnutí.

Na řízení podle zák. č. 106/1999 Sb. (t.j. §§ 15 a 16 zák.) se vztahuje správní řád (§ 20 zákona). Vydané rozhodnutí proto musí obsahovat náležitosti stanovené v § 47 spr. ř., přičemž v odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvede, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval (§ 47 odst. 3 spr. ř.).

S ohledem na skutečnosti shora uvedené, kdy z napadeného rozhodnutí nelze seznat důvody neposkytnutí požadované informace pro nedostatečné odůvodnění správního rozhodnutí nezbylo, než napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc k dalšímu řízeni. Současně bylo zrušeno i rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 3.5. 2002 (§ 250j odst. 2 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů řízení má odůvodnění v ust. § 250k odst. l o.s.ř. Žalobce měl v tomto přezkumném řízení úspěch, a proto mu soud přiznal náklady řízení spočívající v zaplacení soudního poplatku ve výši l 000,-Kč

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

 

V Ústí nad Labem dne 30. prosince 2002

 

JUDr. Dagmar Štullerová v.r. předsedkyně senátu