Soud na základě žaloby zrušil rozhodnutí odvolacího orgánu a povinného subjektu, a to z důvodů nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Soud se dále ve svém rozhodnutí vyjádřil i k problematice běhu lhůty, ve které má odvolací orgán o odvolání rozhodnout. Podle ustanovení § 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím by měl odvolací orgán o odvolání rozhodnout do 15 dnů od předložení odvolání povinným subjektem, jinak nastává fikce rozhodnutí, kterým odvolání zamítl. Z ustanovení § 57 odst. 3 správního řádu vyplývá, že povinný subjekt je povinen předložit odvolání odvolacímu orgánu do 30 dnů ode dne, kdy mu odvolání došlo. Soud se ztotožnil s názorem žalobce, že je možno mít za to, že odvolání byl předloženo odvolacímu orgánu nejpozději ve lhůtě 30 dnů od doručení povinnému subjektu dne 16.1.2003, neboť ze spisových materiálů není zřejmé, kdy bylo odvolání předáno odvolacímu orgánu. Předložením odvolacímu orgánu začala běžet lhůta k rozhodnutí o odvolání. V důsledku marného uplynutí této lhůty nastala dnem 2.3.2003 fikce vydání rozhodnutí, kterým bylo odvolání zamítnuto.

Fiktivní rozhodnutí jsou eo ipso nepřezkoumatelná, a to pro nedostatek důvodů, protože důvody, proč byly informace odepřeny či odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno, tu zcela chybějí.

Podle § 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím má odvolací orgán o odvolání rozhodnout do 15 dnů od předložení odvolání povinným subjektem. Nevyplývá-li ze spisového materiálu datum předložení odvolání odvolacímu orgánu, je možno dovodit, že odvolání bylo odvolacímu orgánu předloženo nejpozději ve lhůtě určené podle § 57 odst. 2 správního řádu, tj. nejpozději do 30 dnů od doručení odvolání povinnému subjektu.

 

 30 Ca 56/2003

 

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

 

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. PhDr. Petra Kuchyňky a soudkyň Mgr. Evy Kyselé a Mgr. Jany Poslední v právní věci žalobce Ekologického právního servisu, občanského sdružení, Bratislavská 31, 602 00 Brno, IČO 65341490, zastoupeného JUDr. Alešem Janů, advokátem se sídlem Čelkovická 445, 390 01 Tábor, proti žalované Radě města Chebu, Nám. Krále Jiřího 14, 350 02 Cheb, o žalobě proti rozhodnutí Žalované ze dne 2.3.2003 ve věci odepření informací,

takto:

I.      Rozhodnutí žalované ze dne 2.3.2003, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce datované dne 15.1.2003 a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu v Chebu ze dne 31.12.2002  o  odepření  informací,  požadovaných  žalobcem žádostí  datovanou  dne 12.12.2002,  a  rozhodnutí Městského  úřadu  v Chebu  ze  dne 31.12.2002  o  odepření informací, požadovaných žalobcem žádostí datovanou dne 12.12.2002, se pro vady řízení zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalované.

II.      Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 5.225,-Kč na účet zástupce žalobce JUDr. Aleše Janů do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.

 

Odůvodnění:

 

Žalobce se žalobou předanou k poštovní přepravě dne 22.4.2003 domáhal zrušení I. rozhodnutí Městského úřadu města Chebu ze dne 31.12.2002, kterým byly odepřeny informace požadované žalobcem žádostí ze 13.12.2002, a II. rozhodnutí žalované ze dne 3.3.2003, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce ze dne 15.1.2003 a potvrzeno fiktivní rozhodnutí Městského úřadu města Chebu o odepření informací ze dne 31.12.2002, a současně se domáhal vrácení věci k dalšímu řízení žalované.

Svůj návrh odůvodnil žalobce tím, že žádostí o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (dále jen "zákon o svobodném přístupu k informacím"), ze dne 13.12.2002 doručenou Městskému úřadu města Chebu dne 16.12.2002 se domáhal poskytnuti v žádosti konkrétně specifikovaných informací vztahujících se k působnosti tohoto úřadu. Městský úřad města Chebu na tuto žádost v zákonných lhůtách žádným způsobem nereagoval. Podle § 15 odsl. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím platí, že jestliže povinný subjekt ve lhůtě 15 dnů od přijetí žádosti neposkytl informace, ani nevydal rozhodnutí podle § 15 odst. l tohoto zákona, má se za to, že vydal rozhodnutí, kterým informace odepřel (tzv. "fiktivní rozhodnutí o odepření informaci"). Toto fiktivní rozhodnutí bylo podle uvedeného ustanovení vydáno dne 31.12.2002. Podle § 16 odst. l zákona o svobodném přístupu k informacím podal žalobce dne 15.1.2003 proti uvedenému fiktivnímu rozhodnutí odvolání. Odvolání bylo doručeno Městskému úřadu města Chebu dne 16.1.2003. O tomto odvolání žalovaná do dnešního dne (= 18.4.2003) nerozhodla. Podle § 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím měla žalovaná o odvolání rozhodnout do 15 dnů od předložení odvolání povinným subjektem. Vzhledem k tomu, že ze spisového materiálu žalobce nevyplývá žádné datum předložení odvolání Městským úřadem města Chebu žalované, žalobce dovozuje, že žalované muselo být popsané odvolání předloženo nejpozději ve lhůtě určené podle § 57 odst. 2 spr. ř., tj. nejpozději do 30 dnů od doručení odvolání povinnému subjektu, tj. nejpozději dne 15.2.2003. Nejzazší zákonná lhůta pro rozhodnutí žalované o odvolání podle §16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím tak připadla na 2.3.2003, resp. protože šlo o neděli, tak podle § 27 odst. 2 spr. ř. na 3.3.2003. Pokud žalovaná ani 3.3.2003 o odvolání nerozhodla, má se podle § 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím za to, že vydala rozhodnutí, kterým odvolání zamítla a odvoláním napadené rozhodnutí potvrdila; za den doručení tohoto rozhodnutí se považuje den následující po uplynutí lhůty pro vyřízení odvolání. Z toho žalobce dovozuje, že dne 3.3.2003 vzniklo ex lege fiktivní rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce ze dne 15.1.2003 a kterým bylo potvrzeno fiktivní rozhodnutí Městského úřadu města Chebu o odepření informací ze dne 31.12.2002 (dále jen "napadené rozhodnutí"). Napadené rozhodnutí bylo doručeno žalobci rovněž fikcí ex lege dne 4.3.2003. Žalobce tvrdí, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý a zákonný proces, zaručené mu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a ustanoveními správního řádu, a v důsledku také jeho právo na informace, zaručené mu čl. 17 Listiny základních práv a svobod a ustanoveními zákona o svobodném přístupu k informacím. Na poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím se podle § 20 odst. 4 tohoto zákona vztahuje subsidiárně správní řád. Napadené rozhodnutí i rozhodnutí, které mu předcházelo, trpí podle názoru žalobce nedostatkem zákonné formy a absolutní důvodovou nepřezkouniatelností. Podle § 15 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím musí rozhodnutí o odepření informací obsahovat m.j. výrok s uvedením právních předpisů, podle nichž bylo rozhodováno, odůvodnění každého omezení práva na informace a poučení o místu, době a formě podáni opravného prostředku. Obdobně pak rozhodnutí o odvolání musí podle § 20 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím k § 46 a § 47 odst. l až 4 spr. ř. (příp. analogicky k § 15 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím) obsahovat m.j. srozumitelný výrok o rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto, odůvodnění s uvedením, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl orgán veden při hodnocení důkazů a při použití kterých právních předpisů rozhodoval, a poučení. Napadené rozhodnutí, které existuje v právní sféře pouze jako legální fikce podle § 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, nemá z podstaty věci žádný obsah, ani formu, a tak nesplňuje žádné náležitosti řádného správního rozhodnutí podle § 15 odst. l a 2 zákona o svobodném přístupu k informacím, příp, podle § 46 a 47 spr. ř. Za této právní situace je nutno konstatovat, že napadené rozhodnutí je pro absolutní nedostatek obsahu i formy zcela nepřezkoumatelné, a proto žalobce navrhuje jeho zrušení pro nepřezkoumalelnost spočívající v nesrozumitelnosti a v absolutním nedostatku důvodů a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem. Ze stejných důvodů nechť soud zruší i prvostupňové fiktivní rozhodnutí Městského úřadu města Chebu ze dne 31.12.2002. V odůvodnění rozsudku nechť soud uloží žalované, příp. správnímu orgánu prvního stupně, poskytnout žalobci požadované informace (žalobce nespatřuje a priori žádných překážek, které by bránily jeho žádosti vyhovět) nebo se zabývat případnými zákonnými důvody pro odepření informací a vydat řádné správní rozhodnutí splňující formální i materiální náležitosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím a podle správního řádu.

Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že po prověření celé záležitosti musí bohužel konstatovat, že při vyřizování žádosti žalobce se příslušný odbor dopustil zásadního pochybení a nepostupoval od samého počátku důsledně podle zákona č. 106/1999 Sb. a vnitřní směrnice města Cheb č. 1/1999 ze dne 29.12-1999. V tomto směru byla přijata opatření, aby se napříště toto porušení zákona neopakovalo. S žalobcem bude neprodleně novým vedoucím majetkoprávního odboru navázáno jednání k nápravě pochybení.

Žalobce ve své replice uvedl, že kvituje přiznání žalované ohledné pochybení zaměstnanců Městského úřadu Cheb při poskytování informací žalobci. Po navrhovaném zrušení žalobou napadených rozhodnutí vejde žalobce se žalovanou ochotně v další jednání, nicméně v této fázi trvá na zrušení "fiktivních'' rozhodnutí o odepření informací, a to částečně i z precedentních důvodů ohledne aplikace § 15 a 16 zákona č. 106/1999 Sb. o "fiktivním odepření informací" a "fiktivním rozhodnutí o odvolání".

Podle § 14 zákona o svobodném přístupu k informacím je žádost o poskytnutí informace podána dnem, kdy ji obdržel povinný subjekt (pdst. l věta prvá), z podáni musí být zřejmé, kterému povinnému subjektu je určeno a kdo jej činí; neobsahuje-li žádost tyto údaje, není žádost podáním ve smyslu tohoto zákona a žádost se odloží (odst. 2 věta prvá a třetí), povinný subjekt posoudí obsah žádosti a a} v případě, že je žádost nesrozumitelná, není zřejmé, jaká informace je požadována, nebo je formulována příliš obecně, vyzve žadatele ve lhůtě sedmi dnů od podání žádosti, aby žádost upřesnil, neupřesní-li žadatel žádost do 30 dnů, rozhodne o odmítnutí žádosti, b) v případě, že požadované informace se nevztahují k jeho působnosti, žádost odloží a tuto odůvodněnou skutečnost sdělí do tří dnů žadateli, a c) poskytne požadovanou informaci ve lhůtě nejpozději do 15 dnů od přijetí podání nebo od upřesnění žádostí podle písm. a), a to písemně, nahlédnutím do spisu, včetně možnosti pořídit kopii, nebo na paměťových médiích (odst. 3) a o postupu při poskytování informace se pořídí záznam (odsr. 4).

Podle § 15 zákona o svobodném přístupu k informacím pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá o tom ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy se žádost odloží podle § 14 odst. 2 nebo podle § 14 odst. 3 písm. b); je-li povinným subjektem obec, vydává rozhodnutí obecní úřad (odst. 1) a jestliže orgán ve lhůtě pro vyřízení žádosti neposkytl informace či nevydal rozhodnutí podle § 15 odst. l, má se za to, že vydal rozhodnutí, kterým informace odepřel; proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do l 5 dnů ode dne, kdy uplynula lhůta pro vyřízení žádosti (odst. 4).

Podle § 16 zákona o svobodném přístupu k informacím o odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu rozhoduje povinný subjekt nejblíže vyššího stupně nadřízený povinnému subjektu, který rozhodnutí vydal nebo mě! vydat; jde-li o rozhodnutí obecního úřadu, které se týká informací ve věcech samostatné působnosti obce, rozhoduje o odvolání obecní rada, pokud obecní zastupitelstvo nestanoví, že rozhoduje jiný orgán obce (odst. 2 věta prvá a druhá), odvolací orgán rozhodne o odvolání do 15 dnů od předložení odvolání povinným subjektem; jestliže v uvedené lhůtě o odvolání nerozhodl, má se za to, že vydal rozhodnutí, kterým odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil; za den doručení tohoto rozhodnutí se považuje den následující po uplynutí lhůty pro vyřízení odvolání (odst. 3) a rozhodnutí o odmítnutí žádosti je přezkoumátelné soudem podle zvláštního zákona (odst. 6).

Podle § 20 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahuje se na počítání lhůt a na řízení podle § 15 a 16 správní řád, s výjimkou ustanovení o obnově řízení a o přezkoumávání rozhodnutí mimo odvolací řízení.

Zvláštním zákonem, podle něhož je v současné době rozhodnutí o odmítnutí žádosti přezkoumatelné, je zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění zákona č. 192/2003 Sb. (dále jen "s.ř.s.").

Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce požádal město Cheb žádostí datovanou dne 12.12.2002 a došlou Městskému úřadu Cheb dne 16.12.2002 o poskytnutí řady v této žádosti konkretizovaných informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Proti rozhodnutí o odepření informací podal žalobce odvolání datované a předané k poštovní přepravě dne 15.1.2003 a došlé Městskému úřadu Cheb dne 16.1.2003. V tomto odvolání se m.j. uvádí, že dne 13.12.2002 byla městu Cheb zaslána a dne 16.12.2002 byla povinnému subjektu doručena žádost žalobce o poskytnutí informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Jelikož do dnešního dne (15.1.2003) povinný subjekt požadované informace neposkytl, s ohledem na § 15 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím platí, že povinný subjekt vydal rozhodnutí, kterým informace odepřel. Toto fiktivní rozhodnuti bylo vydáno dne 15.1.2003. Žalobce navrhl, aby odvolací orgán rozhodnutí Městského úřadu v Chebu ze dne 15.1.2003, kterým byly odepřeny informace požadované v žádosti žalobce ze dne 13.12.2003, zrušil a sám po předběžném potvrzení případných nákladů podle § 17 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím žalobci poskytl tímto odvoláním modifikované informace, příp. informace zbývající po vyloučení těch, které z důvodů v zákoně uvedených poskytnuty být nemohou. K žádosti žalobce datované dne 12.12.2002 byl žalobci zaslán přípis Městského úřadu v Chebu, majetkoprávního odboru, zn. MaP/20030205/1, datovaný dne 5.2.2003 a doručený žalobci dne 7.2.2003 (některé informace byly žalobci poskytnuty, jiné nikoli). Proti tomuto úkonu městského úřadu podal žalobce odvolání datované dne 25.2.2003 a došlé Městskému úřadu Cheb dne 26.2.2003. Toto odvolání bylo podle § 60 spr. ř. jako opožděné zamítnuto. V odůvodnění zamítnutí odvolání se m.j. uvádí, že patnáctidenní lhůta pro podání odvolání začala běžet dne 8.2.2003 a její běh skončil dne 24.2.2003. Z doručeného odvolání vyplývá, že bylo podáno 25.2.2003 a téhož dne podáno k přepravě České poště. Na městský úřad odvolání došlo dne 26.2.2003. Odvolání tedy prokazatelně bylo předáno po uplynutí lhůty pro podání odvolání, a to o dva dny později. Rozhodnutí o odvolání učiněné Městským úřadem Cheb je datováno dne 13.3.2003 a bylo předáno k poštovní přepravě dne 14.3.2003 a obdobné rozhodnutí o odvolání učiněné Radou města Chebu je datováno dne 20.3.2003 a bylo doručeno žalobci dne 21.3.2003.

Pří přezkoumání rozhodnutí vycházel soud podle § 75 odst. l s.ř.s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta prvá s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Důvodnost žaloby proti rozhodnutí správního orgánu zásadně spočívá v opodstatněnosti žalobcova tvrzení o tom, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím správního orgánu (§ 65 odst. l s.ř.s.) nebo postupem správního orgánu takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí (§ 65 odst. 2 s.ř.s.). Žalobce vytýká Žalované a Městskému úřadu v Chebu především podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem a nepřezkoumatelnost jejich rozhodnutí spočívající v nesrozumitelnosti a v absolutním nedostatku důvodů.

V přezkoumávané věci žalobce požádal město Cheb žádostí datovanou dne 12.12.2002 o poskytnutí informací. Městský úřad v Chebu tuto žádost obdržel dne 16.12.2002, avšak zákonnou lhůtu k jejímu vyřízení nechal marně uplynout, následkem čehož bylo dne 31.12.2002 ex lege vydáno (fiktivní) rozhodnutí tohoto úřadu o odepřeni informací (§ 15 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání datované a předané k poštovní přepravě dne 15.1.2003. Městský úřad v Chebu toto odvolání obdržel dne 16.1.2003, avšak zákonná lhůta k rozhodnutí o něm opět marně uplynula, následkem čehož bylo dne 2.3.2003 ex lege vydáno (fiktivní) rozhodnutí Rady města Chebu, kterým bylo odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno (§16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím). Pokud jde o den vydání rozhodnutí o odvolání, soud se ztotožňuje se žalobcem ohledně dne předložení odvolání povinným subjektem odvolacímu orgánu, protože spisový materiál skutečně žádnou dataci neobsahuje, avšak rozchází se s ním ohledně dne vydání rozhodnutí odvolacího orgánu, protože pravidla pro počítání lhůt uvedená v § 27 spr. ř. (konkrétně: odst. 2 věta třetí) platí podle názoru soudu pouze pro úkony adresátů veřejné správy a nikoli též jejích vykonavatelů (viz např. Vladimír Mikule a kol.: Správní řízení ve věcech stavebních. 1. vyd. Praha 1997, s. 132).

Právo na informace je garantováno na úrovni ústavní (čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Obecná povinnost poskytovat informace je upravena v zákoně o svobodném přístupu k informacím. Ze zákonné dikce jednoznačně vyplývá, že povinný subjekt je při splnění stanovených podmínek povinen žádost o poskytnutí informací vyřídit (arg.: "poskytne požadovanou informaci", "pokud ... žádosti ... nevyhoví, vydá o tom ... rozhodnutí", "rozhodne o odmítnutí žádosti" a "žádost odloží a tuto odůvodněnou skutečnost sdělí ... žadateli"). Obdobně je povinný subjekt nejblíže vyššího stupně nadřízený povinnému subjektu, který rozhodnutí vydal nebo měl vydat, povinen vyřídit odvolám proti rozhodnutí povinného subjektu (arg.: "rozhodne o odvolání"). Nečinnost těchto orgánů (v zákonem stanovených lhůtách) tedy bezpochyby představuje takové podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. V daném případě však zákon též spojuje s nečinností správních orgánů fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu, a to (fiktivní) rozhodnutí o odepření informací podle § 15 odst. 4 věta prvá zákona o svobodném přístupu k informacím a (fiktivní) rozhodnutí o zamítnutí odvolání a potvrzení napadeného rozhodnutí podle § 16 odst. 3 část věty druhé před středníkem citovaného zákona. Takováto fiktivní rozhodnutí jsou podle názoru soudu už eo ipso nepřezkoumatelná, a to pro nedostatek důvodů, protože důvody, proč byly informace odepřeny či odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno, tu zcela chybějí. Vzhledem k této skutečnosti ovšem má soud za to, že nepřezkoumatelnost tu spočívá toliko v nedostatku důvodů a nikoli též v nesrozumitelnosti, neboť nejsou-li důvody vůbec vyjeveny, lze sotva posuzovat jejich srozumitelnost nebo nesrozumitelnost. Na tuto záležitost se však jistě dá nahlížet i tak, že zde dochází k faktické konsumpci nesrozumitelnosti nedostatky důvodů.

Na těchto skutečnostech nemůže nic změnit ani to, že soud se neztotožňuje s názorem žalobce o široké aplikovatelnosti správního řádu na řízení podle zákona o svobodném přístupu k informacím (arg.: "Na proces poskytování informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím se dle § 20 odst. 4 InfZ vztahuje subsidiárně správní řád."). V daném případě !ze správní řád subsidiárně aplikovat právě pouze v rozsahu stanoveném v § 20 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, o eventuální širší aplikaci tohoto zákona by bylo možno uvažovat pouze ve věcech přenesené působnosti (jíž předmětná věc rozhodně není) za použití pozitivního vymezení působnosti správního řádu upraveného v jeho § l odst. 1.

In margine dále dlužno dodat, že odvolání žalobce datované dne 25.2.2003 a došlé Městskému úřadu Cheb dne 26.2.2003 nemohlo být opožděné z důvodu uvedeného v § 54 odst. 3 spr. ř. a že přípis Městského úřadu v Chebu, majetkoprávního odboru, zn. MaP/20030205/1, datovaný dne 5.2.2003 a doručený žalobci dne 7.2.2003 je v části, jíž se žádostí o poskytnutí informací nevyhovuje, v rozporu s § 15 odst. l a 2 zákona o svobodném přístupu k informacím.

Lze tedy shrnout, že žalobce byl v mezích žalobních bodů zkrácen na svých právech na infomace (tj. na svých veřejných subjektivních právech) jak rozhodnutími správních orgánů, tak jejich postupem.

Jelikož napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a ustanovení o řízení před správním orgánem byla podstatně porušena tak, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, soud je podle § 76 odst. l písm. a) a c) s.ř.s. bez jednání rozsudkem pro vady řízení zrušil. S ohledem na okolnosti případu (vady se týkají i řízení na prvém stupni) bylo podle § 78 odst. 3 s.ř.s. zrušeno rovněž rozhodnutí Městského úřadu v Chebu, které napadenému rozhodnutí předcházelo. Jelikož soud rozhodnutí zrušil, podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil současně, že věc se vrací k dalšímu řízení žalované.

Soud je oprávněn vrátit věc k dalšímu řízení toliko žalované. Rada města Chebu vsak předá věc Městskému úřadu v Chebu, neboť zrušením obou rozhodnutí se věc dostává do stadia před vydáním rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Soud však nikomu neuložil povinnosti požadované v poslední větě odůvodnění žaloby, neboť tyto povinnosti mají Městský úřad v Chebu a žalovaná uloženy přímo zákonem (a nepřímo ústavním zákonem) u jejich uložení v odůvodnění tohoto rozhodnutí by proto bylo zjevně redundantní, ba nepraktické.

Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud podle § 60 odst. l věta prvá s.ř.s. proti žalované, která ve věci úspěch neměla, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem v celkové výši 5.225,- KČ, skládající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč a dále ze tří úkonů právní služby po 1.000,- Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a replika) a tří paušálních částek náhrady hotových výdajů advokáta po 75,- Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. l písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ke splnění této povinnosti byla žalované určena pariční lhůta a platební místo podle § 149 odst. l o.s.ř. a § 160 odst. l Část věty za středníkem o.s.ř. za použití § 64 s.ř.s.

Poučení: Proti tomuto rozhodnuti lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních (§ 102 a násl. s.ř.s.),

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. l s.ř.s. Kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná (§104 odst. 2 s.ř.s.). Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, ne: které jsou uvedeny v § 103 s.ř.s., nebo o důvody, klére stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§ 104 odst. 4 s.ř.s.). Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzděláni, klére je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

 

V Plzni dne 22. října 2003

 

 

Mgr. PhDr. Petr KUCHYNKA,v.r.

předseda senátu