V tomto sporu požadoval žalobce po městském úřadu informace o financování stavby základní školy. Informace mu nebyly poskytnuty s odkazem na skutečnost, že se jedná o obchodní tajemství. S tímto názorem se ztotožnil i odvolací orgán. Toto rozhodnutí však soud na základě žaloby zrušil.

V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že k tomu, aby se jednalo o obchodní tajemství, musí být naplněny všechny znaky stanovené v § 17 obchodního zákoníku, tj. musí se jednat o skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje, přičemž obchodní tajemství je kategorií objektivní a nestačí se dohodnout, že určité skutečnosti tvoří obchodní tajemství.

Soud dále zdůraznil, že obchodním tajemstvím v žádném případě nemohou být informace o rozsahu finančních prostředků poskytnutých podnikateli z rozpočtu obce či města, tedy ani údaj o ceně za provedené dílo, jež je hrazena z daní, s tím, že výdaje obcí jsou věcí navýsost veřejnou.

Soud se dále vyjádřil i ke vztahu mezi zákonem o svobodném přístupu k informacím a správním řádem. Podle soudu je proces poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím ovládán správním řádem.

Věc: Ing. V. Z. proti Městské radě v N. o poskytnutí informací.

Městský úřad N. nevyhověl žádosti žalobce o poskytnutí informací o financování výstavby základní školy. Žalobce se proti tomu odvolal a jeho odvolání zamítla městská rada města N. Neposkytnutí informace bylo odůvodněno tím, že jde o obchodní tajemství.

Krajský soud v Hradci Králové žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí, které mu předcházelo, zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení.

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 31 Ca 189/2000-27

Z odůvodnění:

Žalobce se domáhal včas podanou žalobou přezkoumání zákonnosti rozhodnutí orgánů veřejné správy, jimiž nebylo vyhověno jeho žádosti o poskytnutí informací ohledně financování výstavby základní školy v K. Žalobu odůvodnil v podstatě následujícím způsobem:

Dne 22. 5. 2000 požádal žalobce žalovaného (v žalobě je žalovaným označeno město N.) o poskytnutí informace, týkající se financování výstavby základní školy v K., a to v rozsahu předložení smlouvy o dílo, včetně jejích dodatků, položkového rozpočtu jako součásti smlouvy, položkového rozpočtu změn ve smyslu odpočtů a připočtu k původnímu dohodnutému rozpočtu. Své právo na informace přitom zdůvodnil výkonem funkce člena městské rady a jako nárok podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím v platném znění (dále jen "zákon o informacích").

Rozhodnutím Městského úřadu v N. ze dne 22. června 2000 nebylo uvedené žádosti vyhověno. Poskytnutí informace bylo odmítnuto s tím, že ji nelze poskytnout pro překážky dle § 9 odst. l zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, neboť tomu brání ujednání mezi dodavatelem a zhotovitelem uvedené stavby ve smlouvě o dílo, že všechny obchodní a technické informace, týkající se tohoto smluvního vztahu, jsou označeny za důvěrné a žádná ze smluvních stran je nezpřístupní třetím osobám pro jiné účely, než pro plnění smlouvy. Z toho městský úřad dovodil, že jde o obchodní tajemství, o němž podle § 9 odst. l zákona o informacích informace poskytovat nelze. Žalobce podal proti rozhodnutí městského úřadu odvolání, které Městská rada v N. rozhodnutím ze dne 17. 7. 2000 zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila. Ztotožnila se přitom se závěry městského úřadu.

Žalobce brojil především proti závěrům orgánů veřejné správy, že poskytnutí informace bránilo obchodní tajemství. Na daném případu přitom podrobně rozebral ustanovení § 17 obchodního zákoníku, které upravuje otázky obchodního tajemství a dovodil, že v něm o žádné obchodní tajemství nešlo. V této okolnosti také shledával nezákonnost žalovaných rozhodnutí a dožadoval se jejich přezkoumání. Konkrétně navrhoval zrušit rozhodnutí v obou stupních řízení vydaná.

Žalovaná namítala, že žaloba směřovala proti subjektu, který nebyl v přezkumném řízení pasivně legitimován, neboť žalovaným musí být podle § 250 odst. 4 o. s. ř. správní orgán, který ve věci rozhodoval v posledním stupni. V posuzovaném případě nerozhodovalo město K, nýbrž městská rada.Ta měla být také žalována. V ostatním se žalovaná ztotožnila s napadenými rozhodnutími, žalobní námitky neshledala důvodnými a navrhovala zamítnutí žaloby.

Žaloba je důvodná.

Krajský soud se musel předně vypořádat s námitkou, podle níž byl v žalobě označen za žalovaného nesprávný subjekt, město, tedy právnická osoba, ačkoliv podle § 250 odst. 4 o. s. ř. může být žalovaným pouze subjekt - správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni. V přezkoumávané věci rozhodovala městská rada, a právě proto také ona měla být označena za žalovaného, neboť ona je tím správním orgánem, který vydal ve správním řízení rozhodnutí, týkající se neposkytnutí informace. K tomu krajský soud zjistil, že v záhlaví žaloby je sice za žalovaného označeno město N., ale po obsahové stránce se celá žaloba dotýká rozhodování městského úřadu a městské rady. Rovněž v petitu žaloby je navrhováno zrušit jak rozhodnutí městské rady ze dne 17. července 2000, tak i rozhodnutí městského úřadu ze dne 22. června 2000, které mu předcházelo. Vedle těchto skutečností vycházel krajský soud z toho, že podle § 44 odst. l žák. ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, v platném znění je obecní (městská) rada výkonným orgánem obce v oblasti její samostatné působnosti, a že šlo v přezkoumávané věci o poskytnutí informace právě z této oblasti [viz § 45 písm. a) cit. zákona]. Rovněž z ustanovení § 16 odst. 2 zákona o informacích je zřejmé, že v přezkoumávané věci rozhodovala městská rada jako orgán města. Město a městská rada tak nejsou dva neslučitelné pojmy pro označení žalovaného v řízení podle části páté, hlavy druhé o. s. ř. Z výše uvedeného je naopak zcela zřejmá jejich vzájemná souvislost a sepjetí a vzhledem k tomu, když za město jedná městská rada, dospěl krajský soud k závěru, že v dané věci nejenže nepřicházela v úvahu záměna účastníků přezkumného řízení, ale správní žalobu nebylo třeba ani upřesňovat. Ostatně bylo navrhováno zrušit rozhodnutí městské rady, tedy pro daný případ orgánu veřejné správy.

Porušení zákona spatřoval žalobce v tom, že mu bylo odmítnuto poskytnutí informace s odůvodněním, že se jedná o obchodní tajemství. Přitom poukazoval na to, .že obchodní tajemství není jen subjektivní kategorií, nýbrž že musí splňovat objektivně dané znaky vymezené v § 17 obchodního zákoníku, aby se o obchodní tajemství skutečně jednalo. Teprve naplnění těchto znaků dává konkrétnímu nehmotnému statku povahu obchodního tajemství a teprve za těchto podmínek přísluší zúčastněným subjektům právo k obchodnímu tajemství.

Krajský soud se s těmito žalobními námitkami plně ztotožnil. Aby se jednalo o obchodní tajemství, je nutno, aby byly naplněny všechny znaky zákonem stanovené, tj. musí se jednat o skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají alespoň potenciální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel musí utajení odpovídajícím způsobem zajišťovat. Má-li se jednat o obchodní tajemství, musí nést všechny uvedené pojmové znaky. Ochrana obchodního tajemství přitom nevzniká evidencí nebo zápisem, ani uvedením této okolnosti např. do smlouvy o dílo, ale vzniká okamžikem naplnění všech pojmových znaků obchodního tajemství.

Kromě toho si je třeba uvědomit skutečnost, že pokud již jsou splněny všechny zákonem požadované znaky obchodního tajemství, přísluší právo k němu pouze tomu kterému podnikateli a jemu také přísluší ochrana obchodního tajemství proti jeho porušení nebo ohrožení. Obchodním tajemstvím ale nemůže být v žádném případě informace o rozsahu finančních prostředků poskytnutých podnikateli z rozpočtu obce či města, tedy ani údaj o ceně za provedené dílo, jež je hrazena z příjmů získaných od daňových poplatníků. Právě tato skutečnost podtrhuje to, že výdaje obcí jsou věcí navýsost veřejnou, že s jejich zdroji nespojuje toho kterého podnikatele žádná tvůrčí souvislost, jež by jen v náznaku mohla vést k domnění, že by se mohlo jednat o obchodní tajemství, a to včetně konkrétního užití rozpočtových prostředků. Žalovaná se proto mýlila, když žalobci nevyhověla a neposkytla mu jím požadovanou informaci o financování výstavby základní školy v K. s odkazem na to, že jde o informaci, dotýkající se obchodního tajemství podle smlouvy o dílo.

Lze tedy shrnout, že obchodní tajemství, jako předmět práv náležejících k podniku, je kategorií objektivní, a že se proto o ní nestačí "jen dohodnout", jako tomu mělo být v daném případě (žalovaný nepředložil krajskému soudu předmětnou smlouvu o dílo). Za porušení obchodního tajemství pak v žádném případě nelze považovat poskytnutí informace o rozsahu prostředků ze státního rozpočtu či rozpočtu územního celku.

Nadto třeba poznamenat, že podle odůvodnění rozhodnutí městského úřadu bránilo poskytnutí požadované informace o financování výstavby základní školy ujednání mezi objednatelem a zhotovitelem díla O tom, že: "všechny obchodní a technické informace (...) jsou ve smlouvě o dílo (...) označeny jako důvěrné s tím, že tyto informace žádná ze smluvních síran nezpřístupní třetím osobám pro jiné účely, než pro plnění podmínek smlouvy". Tajit informace "důvěrného charakteru" ale zákon o informacích nepřipouští, jak bylo vysvětleno výše, přičemž v přezkoumávané věci ani o žádné obchodní tajemství nešlo. Přesto žalovaný orgán uvedená nesprávná zjištění a právní hodnocení převzal.

Vzhledem k tomu rozhodl Krajský soud v Hradci Králové tak, jak shora uvedeno. Rozhodnutí městského úřadu bylo zrušeno z toho důvodu, že trpí stejnými vadami jako rozhodnutí žalované.

V přezkoumávané věci je však nutno přičinit ještě následující poznámku:

Podle § 20 odst. 4 zákona o informacích se na řízení podle jeho § 15 a 16 vztahuje zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), s výjimkami v něm stanovenými. To znamená, že proces poskytování informací podle zákona o poskytování informací je ovládán správním řádem. Mezi jeho základní požadavky patří řada procesních povinností, jež správní orgány mají v řízení. Z nich dlužno jmenovat povinnost postupovat v řízení v souladu se zákony a jinými právními předpisy, postupovat v úzké součinnosti s občany a dát jim příležitost, aby mohli svá práva a zájmy účinně hájit, zejména se vyjádřit k podkladu rozhodnutí, a uplatnit své návrhy, povinnost odpovědně se zabývat každou věcí, vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci atd. Žádnou z těchto povinností žalované orgány nedodržely, když ze správního spisu je zřejmé, že rozhodly jen na základě žádosti o poskytnutí informace ze dne 22. 5. 2000. Se žalobcem přitom nebylo vůbec jednáno, nedostal příležitost vyjádřit se k věci (nejsou o tom ve správním spisu alespoň žádné protokoly), a pokud jde o její právní hodnocení, tato otázka již byla rozvedena výše.

Nakonec pak třeba uvést, že v dané věci bylo rozhodováno podle zákona o informacích, a proto také jenom v tomto směru byla žalovaná rozhodnutí přezkoumávána. Pokud žalobce poukazoval na to, že mu předmětné informace měly být poskytnuty již jako členu obecního zastupitelstva, krajský soud se nemohl těmito námitkami zabývat, neboť souvisí s vnitřními poměry uvedeného orgánu (§ 248 odst. l o. s. ř.).Ty upravuje zákon o obcích. Třeba ovšem přisvědčit žalobci v tom, že jej tento zákon jako člena zastupitelstva opravňuje ke vznášení dotazů na radu města a její jednotlivé členy, na výbory a vedoucí organizačních složek obce atd., a na druhé straně toto právo samozřejmě zakládá pro tázaný orgán i povinnost odpovědět na dotaz, pokud tomu ovšem nebrání mlčenlivost, anebo zákaz zveřejnění údajů. O takový případ ale v přezkoumávané věci nešlo. Je samozřejmě nedostatkem zákona o obcích, že v něm nejsou stanoveny za porušení takovýchto povinností také patřičné sankce.

(Zpracování rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25.5.2001

čj. 31 Ca 189/2000 bylo zveřejněno v č. 5/2001 časopisu Soudní judikatura ve věcech správních, ASPI Publishing s.r.o., Praha 2001)