V dané věci požadoval žadatel po starostovi města Hranice poskytnutí informací týkajících se výkupu pozemku paní Regecové zprostředkovávaného firmou Cement Hranice, a.s., a to zejména informací o původů pěti milionů Kč, které při tom měly být použity. Žadatel se dotazoval, zda tyto peníze náležely městu, pokud ano, zda existuje rozhodnutí rady či zastupitelstva o nakládání s těmito pěnězi, kdo konkrétně a na čí pokyn tyto peníze vyzvedl a uložil ve firmě Cement, a čím se řídí nakládání s obecními prostředky a nakolik byl postup v tomto případě v souladu se zákonem a navazujícími předpisy. Starosta požadované informace neposkytl. O odvolání žadatele rozhodla Rada města Hranice tak, že toto odvolání zamítla.

Soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil, neboť starosta byl povinen požadované informace poskytnout.

Informace týkající se nabývání nemovitého majetku obcí včetně otázek týkajících se financováni těchto majetkových převodů se proto vztahují k působnosti obce, jejíž orgány jsou povinnými subjekty ve smyslu § 2 odst. l zákona č. 106/1999 Sb., a jsou proto povinny takové informace na žádost fyzické nebo právnické osoby (§ 3 odst. l zákona č. 106/1999 Sb.) poskytnout.

Komentář O. Kužílka:

Rozsudek ve věci: Příjemný úder versus Rada města Hranice

21. června 2001 podal Jiří J. K. Nebeský z občanské iniciativy Příjemný úder žalobu na Radu města Hranice. Domáhal se zrušení rozhodnutí, kterým mu Rada města odmítla poskytnout informace o manipulaci s prostředky z městské pokladny, k níž došlo v souvislosti s "kauzou Regecová".

25. dubna 2002 Krajský soud v Ostravě dal Nebeskému zapravdu, rozhodnutí Rady města zrušil a "vrátil jej k dalšímu řízení", zároveň uložil Radě povinnost zaplatit náklady soudního řízení.

PODROBNĚJI:

1. Na zasedání městského zastupitelstva 22. února 2001 řekl starosta města Rudolf Novák doslova: "Po schůzce s místními podnikateli se místní podnikatelé dohodli a paní Regecovou navštívil jeden z místních vysoce postavených podnikatelu a měl v kufru pět milionů korun (smích v sále). To je fakt. Budeme mluvit o konkrétní osobě - byl to pan inženýr Špirík, který nabídl hotových... nabídl zprostředkování. A opravdu nabízel pět milionů korun." Na dotaz občana Pavla Krejčiříka: "To byly peníze města nebo Cementu?", řekl starosta Novák: "Tento pozemek chtěla vykoupit firma Cement." Celá věc vyvolala mírný zájem tisku a dohady o ne/standardnosti tohoto zprostředkovatelství. Firma Cement na to reagovala reportáží v únorovém čísle závodních novin Hranický cementár, z níž se čtenáři dozvěděli, že částku 5 milionů korun ve skutečnosti poskytlo firmě Město Hranice a že peníze byly fyzicky převezeny do firemního trezoru.

2. Jiří J. K. Nebeský požádal 3. dubna 2001 starostu města o zodpovězení následujících otázek:

"a) tyto peníze byly majetkem města?

b) jestliže ano, existuje nějaké rozhodnutí rady či zastupitelstva o nakládání s těmito penězi?

c) kdo konkrétně a na čí pokyn tyto peníze vyzvedl a uložil ve firmě Cement?

d) čím se řídí nakládání s obecními prostředky a nakolik byl postup v tomto případě v souladu se zákonem a navazujícími předpisy?"

Odpověď starosty města z 6. dubna 2001 obsahovala pouze konstatování, že:

"- za informace uváděné v jakékoliv tiskovine odpovídá vedoucí redaktor eventuelně autor článku

- usnesení všech orgánů města jsou uložena v kanceláři starosty a jsou k dispozici oprávněným osobám podle zákona 128/2000 Sb. k nahlédnutí a pořízení výpisu

- hospodaření města se řídí zákonem c. 128/2000 Sb. a ustanoveními navazujících předpisů."

3. 11. dubna 2001 podal Jiří J. K. Nebeský radě města Hranice odvolání proti starostovu rozhodnutí, protože je nelze považovat za zodpovězení položených otázek. Rada města 19. dubna 2001 odvolání zamítla s tím, že: "Odvolací orgán má za to, že odpověď starosty mesta je dostačující, neboť smyslem zákona není uložení povinnosti orgánům územní samosprávy odpovídat na domněnky žadatelů, které získali z médií a vyvracet jim nepodložená tvrzení, ale přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti." Proti tak absurdnímu "právnímu názoru" nebylo možné se neohradit žalobou, která byla ke Krajskému soudu v Ostrave podána 21. června 2001.

4. Po deseti měsících soud rozhodl a konstatoval, že rozhodnutí Rady města "posoudilo věc po právní stránce nesprávně", neboť "informace týkající se nabývání nemovitého majetku obcí včetně otázek týkajících se financování těchto majetkových převodů se vztahují k působnosti obce, jejíž orgány jsou povinnými subjekty ve smyslu §2 odst. 1 zákona 106/1999 Sb., a jsou proto povinny takové informace na žádost fyzické nebo právnické osoby poskytnout." Takže "soud toto rozhodnutí podle §250j odst. 2 o správním řízení zrušil a věc vrátil žalované (straně) k dalšímu řízení, ve kterém bude žalovaná (strana) vázána právním názorem soudu".

Rozsudek by mohl být vnímán jako poměrně banální: povinný subjekt odmítl poskytnout informaci a soud rozhodl, že tak učinil neoprávněně.

Zvláštnost tohoto rozsudku však tkví v tom, že žadatel požadoval informaci jen na základě neověřených informací, zveřejněných m.j. v tisku, a vlastně žádal jejich potvrzení či vyvrácení. Na tento aspekt se také pokoušel žalovaný povinný subjekt svalit odůvodnění, proč informaci neposkytuje (tedy ani nepotvrdit, ani nevyvrátit - ono klasické "neříkám ani tak, ani tak"). Soud se však touto rétorikou nenechal vůbec ovlivnit, ba ji zcela pominul. Rozhodoval - jak se na soud sluší - pouze podle věcného a právního stavu. Když zjistil, že žalovaný je povinným subjektem a že požadovaná informace spadá do jeho působnosti, odmítl všechny další názory žalované strany, proč by informaci neměla poskytnout.

Rozhodnutí tedy znamená: pro žádost o informaci a její poskytnutí je zcela nepodstatné, o co se opírá, zda o domněnku, o nezaručenou zprávu, o výmysl či o ověřená fakta. Naopak je na povinném subjektu, aby v odpovědi vyjasnil, jaká jsou fakta - tedy podal požadovanou informaci. Podanou informací tedy podle soudu může být například stručné sdělení "ANO" či "NE".

Vzniká zde věcný precedent: představitelé povinných subjektů, často politici, nemohou ve veřejných vystoupeních bez zodpovědnosti něco povídat, mlžit či překvapovat občany polopravdami. Mohou totiž být - právě i jen na základě takového "nezávazného" výroku - přinuceni vyjádřit se zcela jasně, odpovědět "ano či ne". Další závěr tedy je: žádost o informaci musí být formulována tak, aby požadovala jednoznačnou a jednoduchou odpověď.

 

22Ca 222/2001

 

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

 

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Doležílka a soudkyň JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Moniky Javorové v právní věci žalobce J.N., zastoupeného JUDr. Hanou Neničkovou, advokátkou se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova č. 894, proti žalované Radě město Hranice, Pernštejnské nám. č. l , Hranice, o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí žalované o poskytnutí informací,

takto:

 

1. Rozhodnutí Rady města Hranice ze dne 19.4.2001 č.j. 1284/2001-RM 56/03/KS se zrušuje a věc se vrací tomuto správnímu orgánu k dalšímu řízení.

2. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 4.650,- Kč do tří dnů od právní mocí tohoto rozsudku k rukám JUDr. Hany Neničkové, advokátky se sídlem v Kopřivnicí, Kadláčkova č. 894.

 

Odůvodnění :

 

Žalovaná rozhodnutím ze dne 19.4.2001 č.j. 1284/2001-RM 56/03/KS zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí starosty města Hranice ze dne 6.4.2001, jímž nebylo plně vyhověno žádosti žalobce o poskytnutí informací ze dne 3.4.2001 podle zákona č. 106/1999 Sb. týkajících se zprostředkování výkupu pozemku paní Regecové. Žalovaná dospěla a k závěru, že odpověď starosty města na žádost žalobce je dostačující, neboť smyslem zákona není uložení povinnosti orgánům územní samosprávy odpovídat na domněnky žadatelů, které získali z médií, a vyvracet jim nepodložená tvrzení, ale přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti.

Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení uvedeného rozhodnutí žalované s odůvodněním, že povinný subjekt nesplnil svou povinnost uloženou mu ust. § 14 odst. 3 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 106/1999 Sb."), a sice informaci poskytnout. Jednalo se přitom podle žalobce o informaci, u které není právo na její poskytnutí ze zakonči omezeno. Z výroku starosty na zasedání zastupitelstva města Hranice dne 22.2.2001 a z místního tisku se žalobce dozvěděl, že předseda představenstva Cement Hranice, a.s. Ing. Zdeněk Špiřík se pokusil zprostředkovat městu Hranice odkup pozemku ve vlastnictví paní Markéty Regecové. Při jednání měl mít údajně k dispozici částku 5,000.000,- Kč. Žádost žalobce o informaci pak směřovala k tomu, zda tyto peníze byly majetkem města, pokud ano, zda existuje nějaké rozhodnutí rady či zastupitelstva o nakládání s těmito penězi, kdo konkrétně a na čí pokyn tyto peníze vyzvedl a uložil v a.s. Cement a čím se řídí nakládání s obecními prostředky a nakolik byl postup v tomto případě v souladu se zákonem a navazujícími předpisy. S výkladem zákona č. 106/1999 Sb. provedeným žalovanou se žalobce neztotožňuje. Podle jeho názoru právě tento zákon ukládá orgánům územní samosprávy poskytnout konkrétní požadovanou informaci, pokud se vztahuje k jejich působnosti.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí s tím, že žalobce ve své žádosti ze dne 3.4.2001 žádal o poskytnutí informací odpovědí na dotazy, jejichž podkladem je výrok jiného obsažený v novinovém článku a dále žalobcova nepodložená domněnka ze zasedání zastupitelstva města. Protože v žádosti žadatel požaduje odpovědi na dotazy, které formuluje z hypotézy, kterou určil z výroku jiného, a své domněnky nezakládající se na skutečnosti, byl dopisem starosty města ze dne 6.4.2001 odkázán ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. na procesní postup při poskytování informací pro případ, že je upraven zvláštním právním předpisem, jako je zákon č. 128/2000 Sb., o obcích. Podle § 16 odst. 2 písni. c) citovaného zákona by nahlédnutím do usnesení a zápisu z jednání zastupitelstva žadatel zjistil skutečný stav věci. Pokud se týká obecného dotazu na nakládání s obecními prostředky, byl žalobce ve výše označené odpovědi starostou města odkázán na příslušný právní předpis upravující hospodaření města s jeho majetkem. Žalobce podle žalované svým postupem usměrňuje orgán územní samosprávy do postavení jakéhosi vyšetřujícího orgánu, který by měl nad rámec zákonem vymezené samostatné působnosti poskytovat informace hodnocením výroků jiných, které jsou zveřejněny v novinových článcích, a vyvracením nepodložených domněnek žadatelů a současně podle žalované odvolací orgán směřuje k jakési formě autoremedury zákonnosti svého přijatého postupu.

Krajský soud v Ostravě jako soud věcně a místně příslušný (§ 246 odst. l, § 246a odst. l občanského soudního řádu - dále jen "o.s.ř.") po zjištění, že žaloba proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu byla podána ve lhůtě uvedené v ust. § 250b odst. l o.s.ř., přezkoumal bez jednání (§ 250f odst. l písm. b/ o.s.ř.) z hlediska uplatněných žalobních důvodů zákonnost napadeného rozhodnutí žalované i zákonnost řízení jemu předcházejícího ve smyslu ust. § 250i odst.l a 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že žaloba je opodstatněná.

Z obsahu správního spisu vyplývá, že dopisem ze dne 3.4.2001 se žalobce obrátil na starostu města Hranice se žádostí o informace s tím, že při jednání zastupitelstva 22.2.2001 starosta řekl, že když se Ing. Špiřík ujal zprostředkovatelské role při výkupu pozemku paní Regecové, navštívil ji s 5,000.000,- Kč, a že tyto peníze patřily firmě Cement Hranice, a.s. O něco později se žalobce z tisku (Hranický cementář, únor 2001) dozvěděl že oněch 5 miliónů patřilo městu Hranice. Žalobce se tedy táže, a) zda tyto peníze byly majetkem města, b) jestliže ano, existuje nějaké rozhodnutí rady či zastupitelstva o nakládání s těmito penězi?, c) kdo konkrétně a na čí pokyn tyto peníze vyzvedl a uložil ve firmě Cement?, d) čím se řídí nakládání s obecními prostředky a nakolik byl postup v tomto případě v souladu se zákonem a navazujícími předpisy. Starosta města Hranice dopisem ze dne 6.4.2001 žalobci odpověděl, že za informace uváděné v jakékoliv tiskovině odpovídá vedoucí redaktor a event. autor článku, co se týká jeho citací na zasedání zastupitelstva města, může si je žalobce ověřit v zápisu, usnesení všech orgánů města jsou uložena v kanceláři starosty a podobně jako zápis je k dispozici oprávněným osobám podle zákona č. 128/2000 Sb. k nahlédnutí a pořízení výpisů a že hospodaření města, tedy i nakládání s movitým i nemovitým majetkem města, se řídí ustanoveními zákona č. 128/2000 Sb. a ustanoveními navazujících předpisů. Ze zápisu z 21. řádného zasedání zastupitelstva města Hranice konaného dne 22.2.2001 vyplývá, že starosta městci mimo jiné uvedl, že "po schůzce s místními podnikateli se dohodli a navštívil paní Regecovou zástupce vysoce postavených podnikatelů, který měl v kufru hotových 5 mil. Kč, a to jsou fakta, budeme mluvit o konkrétní osobě, byl to Ing. Špiřík, který nabídl jednání a zprostředkování, nabízel 5 mil. Kč, paní Regecová i tento návrh odmítla".

Podle § 2 odst. l zákona č. 106/1999 Sb. povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákonu povinnost poskytovat informace vztahujíci se k jejich působnosti, jsou státní orgány a orgány územní samosprávy.

Nabývání nemovitého majetku do vlastnictví obce, která je základním územním samosprávným celkem (čl. 99 Ústavy), patří do samostatné působnosti obce (§ 35, § 85 odst. l písm. a/ zákona č. 128/2000 Sb., o obcích). Informace týkající se nabývání nemovitého majetku obcí včetně otázek týkajících se financováni těchto majetkových převodů se proto vztahují k působnosti obce, jejíž orgány jsou povinnými subjekty ve smyslu § 2 odst. l zákona č. 106/1999 Sb., a jsou proto povinny takové informace na žádost fyzické nebo právnické osoby (§ 3 odst. l zákona č. 106/1999 Sb.) poskytnout. Jestliže tedy žalobce požádal starostu města Hranice o poskytnutí informace, zda částka 5 miliónů Kč, kterou měl Ing. Špiřík podle sdělení starosty města na zasedání zastupitelstva konaného dne 22.2.2001 nabídnout paní Regecové při zprostředkování výkupu jejího pozemku městem Hranice, byla majetkem města, byl starosta města Hranice povinen tuto informaci žalobci poskytnout (§ 14 odst. 3 písm. c/ zákona č. 106/1999 Sb.). V případě kladné odpovědi by pak byl starosta města povinen žalobci poskytnout i zbývající požadované informace (body b/ až d/ žádosti žalobce ze dne 3.4.2001); v opačném případě by tato povinnost odpadla.

Protože napadené správní rozhodnutí žalované posoudilo věc - jak vyplývá z výše uvedeného po právní stránce nesprávně, soud toto rozhodnutí podle § 250j odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, ve kterém bude žalovaná vázána právním názorem soudu (§ 250j odst. 3 o.s.ř.).

V řízení před soudem vznikly žalobci náklady, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.000,- Kč a dále, v souvislosti se zastoupením advokátem, v paušální odměně ve výši 3.500,- Kč (§ 151 odst. 2 o.s.ř. za použití § 246c o.s.ř., § 11 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a ve dvou paušálních náhradách výdajů po 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem ve výši 4.650,- Kč. Protože žalobce měl ve věci zcela úspěch, soud ve smyslu ust. § 250k odst. l věty první o.s.ř. žalované uložil, aby mu tyto náklady nahradila. Ve smyslu § 149 odst. l o.s.ř. za použití § 246c o.s.ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek (§ 250j odst. 4 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.

V Ostravě dne 25.dubna 2002

 

JUDr Jiří Doležílek, v. r předseda senátu