Zvláštní právní předpisy se vyznačují tím, že komplexně upravují podmínky, za nichž jsou určité informace poskytovány, včetně způsobu a forem jejich zpřístupňování a postupu při vyřizování žádostí o jejich poskytnutí, a to natolik úplně, že obecná právní úprava podmínek poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, (obecná v tom smyslu, že se týká zásadně všech úseků a oblastí působnosti povinných subjektů) se vedle nich nemůže uplatnit

 

Na poskytování informací obcemi jako povinnými subjekty z oblasti jejich působností se vztahuje právní úprava obsažená v zákoně č. 106/1999, Sb., o svobodném přístupu k informacím, bez ohledu na ust. § 16 odst. 2 písm. e) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích.

 

22Ca 358/2002

 

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

 

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudkyň JUDr. Moniky Javorové a JUDr. Ilony Lovyové ve věci žalobce J. N., proti žalovaného Radě města Hranice, Pernštejnské nám. č. 1, Hranice, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalované o žádosti o poskytnutí informací,

 

takto:

l. Rozhodnutí Rady města Hranice ze dne 11.7.2002 č.j. 2014/2002-RM 84 se pro nezákonnost zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 4.650,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

 

O d ů v o d n ě n í :

 

Žalovaná rozhodnutím ze dne 11.7.2002, č.j. 2014/2002-RM 84 zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Hranice ze dne 25.5.2001 č.j. KS/Tex/01, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobce o poskytnutí informací - textů všech usnesení rady města a zastupitelstva města za období od října 2000 clo vyřízení žádosti, a to na paměťovém médiu v případě, že informace není zveřejněna. Rozhodnutí správního orgánu l. stupně bylo odůvodněno tím, že podle § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon č. 106/1999 Sb."), se tento zákon nevztahuje na poskytování informací podle zvláštního právního předpisu. Žalovaná ve svém rozhodnuti o odvolání uvedla, že tímto zvláštním právním předpisem je ust. § 16 odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, a že jde o výkon práva občana obce.

Žalobou podanou u soudu dne 9.9.2002 se žalobce domáhal zrušení uvedeného rozhodnuti žalovaného s odůvodněním, že k části jeho žádosti týkající se období před účinností zákona č. 128/2000 Sb., tedy do 12.11.2000, kdy nebylo nahlížení občanů do usnesení orgánů obce upraveno, se žalovaná nevyjádřila. Zákon č. 128/2000 Sb. není podle názoru žalobce zvláštním předpisem, který by snad obsahoval komplexní právní úpravu poskytování informací, způsobu a forem jejich zpřístupňování či postupu při vyřizování žádostí o jejich poskytnutí, neboť upravuje celou škálu práv a povinností tohoto územního samosprávného společenství občanů, jednání jejich orgánů apod., přičemž poskytování informaci se týká nepřímo pouze několik paragrafů, např. i § 16 odst. 2 písm. e) uvedeného zákona, který stanoví práva občanů obce, mezi něž také patří mimo jiné i právo nahlížet do usnesení a zápisů z jednání zastupitelstva obce a do usnesení rady obce. Je také určen jinému okruhu subjektů než zákon č. 106/1999 Sb. protože zmiňuje pouze právo nahlížet do usnesení vlastním občanům, zatímco podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. je orgán územní samosprávy povinen poskytovat informace žadatelům, kterými jsou podle § 3 uvedeného zákona všechny fyzické a právnické osoby, které o informaci žádají. V tom smyslu tedy podle žalobce zákon č. 106/1999 Sb. rozšiřuje okruh oprávněných subjektů. Dále podle § 14 odst. 3 písm. c) uvedený zákon podle názoru žalobce rozšiřuje i způsob poskytnutí informace oproti pouhému nahlédnutí na poskytnutí informace písemnou formou nebo na paměťových médiích, o což také žádal.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí s tím. že pokud by měly být žadateli předloženy texty usnesení v požadované formě, pak by ust. § 16 zákona č. 128/2000 Sb. o zvláštních právech pro občany obce a pro uváděné některé další fyzické osoby nemělo žádný význam, bylo by nadbytečné a jen formální. Přijatým postupem nebylo vyloučeno použití zákona č. 106/1999 Sb. při poskytování informací v usneseních orgánů města obsažených, ale došlo jím k vyloučení formy poskytnutí informace. Žadatel totiž podle žalované žádostí ze dne 13.5.2001 nežádal o poskytnutí informací z usnesení orgánu, jak uvádí v žalobě, ale o poskytnutí textů "těchto usnesení. V doplnění vyjádřeni ze dne 20.11. 2003 žalovaná dále uvedla, že evidence usnesení orgánů je ucelenou" databází, a tyto v jakékoli, zejména elektronické podobě, nejsou informacemi ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. Poskytování ucelených databází by podle žalované bylo nad rámec zákona a navíc by hrozila i kolize s dalšími obecně platnými právními předpisy, jimiž jsou orgány - vázány.

Krajský soud v Ostravě jako soud věcně a místně příslušný (§ 7 odst. 1, 2, § 130 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní dále jen ,,s.ř.s.") po zjištění, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu byla podána ve lhůtě uvedené v ust. § 72 odst. 1 s.ř.s. ve spojení s ust. § 130 odst. 1 věty druhé s.ř.s., přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného včetně řízení jemu předcházejícího ve smyslu § 75 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Podle § 1 zákona č. 106/1999 Sb. zákon upravuje podmínky práva svobodného přístupu k informacím a stanoví základní podmínky, za nichž jsou informace poskytovány.

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány a orgány územní samosprávy. Podle odst. 2 citovaného ustanovení povinnými subjekty jsou dále ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti.

Podle § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. zákon se nevztahuje na poskytování osobních údajů a informací podle zvláštního právního předpisu.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že zákon o svobodném přístupu k informacím, který stanoví základní podmínky, za nichž jsou poskytovány informace povinnými subjekty, nelze použít na poskytování osobních údajů a informací podle zvláštních právních předpisů. Těmito zvláštními právními předpisy jsou např. zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, a zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí (srov. poznámku 1 k § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.), popř. i jiné právní předpisy, které obsahují zvláštní úpravu poskytování informací vztahujících se k určité části působnosti povinných subjektů. Tyto zvláštní právní předpisy se vyznačují tím, že komplexně upravují podmínky, za nichž jsou určité informace poskytovány, včetně způsobu a forem jejich zpřístupňování a postupu při vyřizování žádostí o jejich poskytnutí, a to natolik úplně, že obecná právní úprava podmínek poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. (obecná v tom smyslu, že se týká zásadně všech úseků a oblastí působnosti povinných subjektů) se vedle nich nemůže uplatnit (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.4.2001 sp.zn. 22Ca 551/2000 uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 8/2001, str. 278 až 280).

Zvláštním předpisem o poskytování informaci ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. však není ust. § 16 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), které upravuje práva občana obce. tj. fyzické osoby, která je státním občanem České republiky a je v obci hlášena k trvalému pobytu. Poskytování informací v oblasti působnosti obce se týká pouze ust. § 16 odst. 2 písm e) zákona č. 128/2000 Sb. podle něhož občan obce, který dosáhl věku 18 let, má právo nahlížet do rozpočtu obce a do závěrečného účtu obce za uplynulý kalendářní rok do usnesení a zápisů z jednání zastupitelstva obce, db usnesení rady obce, výborů zastupitelstva obce a komisí rady obce a pořizovat si z nich výpisy.

Ust. § 16 odst. 2 písm. e) zákona č. 128/2000 Sb. nepředstavuje komplexní právní úpravu podmínek, za nichž mohou být poskytovány informace týkající se působnosti obcí, včetně způsobu a forem jejich zpřístupňováni a postupu při vyřizování žádostí o jejich poskytnutí, vedle nichž by právní úprava podmínek-poskytování informací obsažená v zákoně o svobodném přístupu k informacím nemohla obstát. V tomto ustanovení jsou toliko vyjmenovány nejdůležitější zdroje informací o činnosti obce a je zde zakotveno právo občana obce (popř. fyzické osoby vlastnicí na území obce nemovitost ve smyslu § 16 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb. a za podmínek uvedených v ust. § 17 tohoto zákona též cizích státních občanů) na zpřístupnění těchto informačních zdrojů formou nahlížení do nich a pořizování si výpisů z nich. Z ust. § 16 odst. 2 písm. e) zákona č. 128/2000 Sb. však nelze dovozovat že by občané neměli právo na poskytnutí informací týkajících se působnosti obce i z jiných informačních zdrojů než jsou rozpočet obce, závěrečný účet obce, usnesení a zápisy z jednání zastupitelstva obce a usnesení rady obce, výborů zastupitelstva obce a komisí rady obce, a že by toto ustanovení vylučovalo při poskytování informací týkajících se působnosti obce aplikaci zákona č. 106/1999 Sb., který stanoví základní podmínky, za nichž jsou informace poskytovány (§ 1 zákona), a který se co do forem poskytování informací neomezuje jen na nahlédnutí do spisu (z ust. § 14 odst. 3 písm. c/ uvedeného zákona vyplývá, že požadovanou informaci lze poskytnout též písemně nebo na paměťových médiích). Z uvedeného vyplývá, že na poskytování informací obcemi jako povinnými subjekty z oblasti jejich působností se vztahuje právní úprava obsažená v zákoně č. 106/1999 Sb. bez ohledu na ust. § 16 odst. 2 písm. e) zákona č. 128/2000 Sb.

V posuzovaném případě žalobce - jak vyplývá z obsahu správního spisu -dopisem ze dne 1.5.2001 požádal o poskytnutí textů všech usnesení městské rady a zastupitelstva města Hranice v období od října 2000 (včetně) až do doby vyřízení této žádosti, a to na paměťovém médiu. Protože informace obsažené v usneseních zastupitelstva a rady obce (města) jsou informacemi vztahujícími se k působnosti orgánů územní samosprávy ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. a proto -že se na poskytování těchto informací orgány územní samosprávy vztahuje - jak vyplývá z výše uvedeného - právní úprava obsažená v zákoně č. 106/1999 Sb., byl povinný subjekt obsah žádosti žalobce o poskytnutí informací ze dne 1.5.2001 povinen posoudit podle příslušných ustanovení tohoto zákona. Pokud žalovaná v napadeném rozhodnutí o odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu l. stupně dospěla k opačnému závěru, je toto její rozhodnutí v rozporu se zákonem.

Protože žaloba je - jak vyplývá z výše uvedeného - důvodná, soud napadené rozhodnutí žalované podle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro nezákonnost zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení žalovaná vázána (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

V řízení přeci soudem vznikly žalobci náklady, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.000,- Kč, a dále, v souvislosti se zastoupením advokátem, v paušální odměně ve výši 3.500,- Kč (§ 151 odst: 2 občanského soudního řádu za použití § 64 s.ř.s., § 11 vyhl. č. 484/2000 Sb.) a ve dvou paušálních náhradách výdajů po 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), celkem ve výši 4.650,- Kč. Protože žalobce měl ve věci plný úspěch, soud ve smyslu ust. § 60 odst. 1 věty prvé s.ř.s. žalované uložil, aby mu tyto důvodně vynaložené náklady nahradila.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze do dvou týdnů po jeho doručení podat kasačí stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, a to ve třech vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.

V Ostravě dne 26. listopadu 2003