Soud konstatoval, že důvody pro neposkytnutí informací uvedené v § 10 zákona o svobodném přístupu k informacím jsou taxativní, přičemž na daný případ se nevztahují.

Soud pak rozhodnutí zrušil vzhledem ke skutečnosti, že bylo pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné.

Soud se dále vyjádřil i k otázce sdělení informace o výši prvního nájemného určeného na základě výběrového řízení provedeného správním orgánem s tím závěrem, že se jedná o veřejně dostupnou informaci. 

 

Soud má za to, že sdělení požadovaného údaje, t. j. sdělení výše prvního nájemného určeného na základě výběrového řízení provedeného správním orgánem, není informací o majetkových poměrech nového nájemce, kterou by došlo k porušení ochrany osobnosti nového nájemce (§ 11 obč. zák.), ale jde o veřejně dostupnou informaci.  Není proto důvod nepřipustit, aby bylo dodatečně jednomu ze zájemců sděleno, jaká výše nabízeného nájmu byla pro výběrové řízení určující. Již samotná účast zájemce v takovém výběrovém řízení dokládá jeho finanční poměry.

 

Není rozhodné, jaké důvody vedou žadatele k uplatnění žádosti o poskytnutí informace dle z. č. 106/99 Sb. v platném znění.

 

Komentář O. Kužílka:

Rozsudek přináší precedentní výrok o vztahu práva na informace k ochraně osobnosti a soukromí.

Soud dospěl k názoru, že informace o tom, za jakou částku byl "vydražen" byt, který obec pronajímá, v obálkové metodě formou tzv. prvního nájemného (pochybná praxe některých obcí, kdy se do prvního nájemného promítá cena "dekretu" v regulovaném prostředí nájemního bydlení, odrážející poměry na černém trhu s obecními byty), je ze zásady veřejná a musí být komukoliv na žádost sdělena.

Soud se přiklonil k tomu, že zájmu veřejnosti na takové informaci, odrážející nakládání s veřejnými prostředky povinného subjektu, nebrání zájem konkrétní osoby ochránit své finanční poměry: "Již samotná účast zájemce v takovém výběrovém řízení dokládá jeho finanční poměry." Soud zdůraznil, že žádost nesmí být posuzována z hlediska motivů žadatele: "Není rozhodné, jaké důvody vedou žadatele k uplatnění žádosti o poskytnutí informace dle z. č. 106/99 Sb."

Rozsudek tak potvrzuje smysl zákona o svobodě informací, přesahující jeho vlastní rámec, neboť svobodný přístup k informací přispívá k nápravě pokroucených zvyklostí a postupů, které veřejná správa při svém rozhodování často používá.

 

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

 

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Muzikáře a soudců JUDr. Hany Douskové a JUDr. Zdeňky Vlasákové v právní věci žalobkyně Heleny Nahodilové, bytem Praha 4, Hurbanova 1305, zast. Mgr. Hanou Hamplovou, advokátkou se sídlem Mohelnice, U Brány 16, proti žalované Radě Městské části Praha 4 se sídlem Praha 4, Táborská 350, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí Rady Městské části Praha 4 o odepření informace podle z. č. 106/99 Sb. v platném znění o svobodném přístupu k informacím,

 

takto:

 

Rozhodnutí Rady Městské části Praha 4 ze dne 1. 2. 2001, č. j. KST - KO/74/O1, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5.061,-Kč k rukám její právní zástupkyně Mgr. Jany Hamplové, advokátky se sídlem Mohelnice, U Brány 16, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

 

Odůvodnění:

 

Žalobkyně se domáhá přezkoumání rozhodnutí správního orgánu ve smyslu ust. § 16 odst. 6 z. č. 106/99 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Uvedla, že podáním ze dne 29. 11. 2000 (správně 23. 11. 2000) uplatnila u Městské části Praha 4 žádost o poskytnutí informace ohledně bytu číslo 13 o velikosti 0+1, I. kategorie, o výměře 33,50 m2 v Praze 4, Hurbanova 1180/28. Dne 5. 12. 2000 obdržela přípis, ve kterém ji žalovaný výslovně odmítl odpověď na část dotazu. Nepodal jí informaci o výši smluvního nájemného s odůvodněním, že úřad nemá souhlas jmenované sdělovat tyto údaje. Jedná se o výši smluvního nájemného, které nabídla vítězná uchazečka o předmětný byt v rámci výběrového řízení, jehož účastnicí byla také žalobkyně.

Žalobkyně znovu požádala dopisem ze dne 5. 1. 2001 o sdělení uvedené částky, protože se chtěla přesvědčit o regulérnosti rozhodování komise. Úřad Městské části Praha 4 vyhodnotil správně toto podání dle jeho obsahu jako odvolání ve smyslu z. č. 106/99 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Rozhodnutím ze dne 1. 2. 2001 Rada Městské části Praha 4 toto odvolání zamítla. Své rozhodnutí zdůvodnila tak, že poskytnutím informace by došlo k porušení ust. § 10 z. č. 106/99 Sb. o ochraně důvěrnosti majetkových poměrů.

Žalobkyně namítá, že jejím cílem je domoci se odpovědi, která je způsobilá ozřejmit jí regulérnost a důvody rozhodnutí komise, která rozhodovala v rámci výběrového řízení. Zdůraznila, že jde o výkon samostatné působnosti a příjem za nájemné je současně příjmem z veřejného rozpočtu. Má za to, že odmítnutí informace nelze podřadit pod důvod uvedený v ust. § 10 zákona o svobodném přístupu k informacím. Informace o výši nájemného není informací získanou z důvodů uváděných v tomto zákonném ustanovení, tedy na základě zákonů o daních, poplatcích, penzijním nebo zdravotním pojištění anebo sociálním zabezpečení. Informace o výši nájmu v případě veřejnoprávního subjektu, kterým jistě je Městská část Praha 4, resp. její rada, je veřejnou informací z podstaty věci a její odmítání je nepřípustné. Argument uvedeným zákonným ustanovením je dle názoru žalobkyně zcela účelový s cílem neposkytnout informaci. Navrhovala proto, aby soud rozhodnutí Rady Městské části vydané dne 1. 2. 2001, kterým se zamítá odvolání H. Nahodilové ve věci neposkytnutí informace dle z. č.106/99 Sb., zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení, a aby rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni jí vynaložené náklady řízení, a to soudní poplatek 1.000,- Kč a náklady právního zastoupení - odměnu 6.200,- Kč, cestovné 261,- Kč za rychlík Zábřeh na Moravě - Praha a zpět, náhradu za promeškaný čas 300,- Kč (6x 50,-Kč za započatou půlhodinu cesty), t.j. celkem za právní zastoupení 6.761,- Kč k rukám advokátky Mgr. Jany Hamplové se sídlem Mohelnice, U Brány 16.

Žalovaný ve svém vyjádření poukazoval na to, že podle žaloby je cílem žalobkyně domoci se odpovědi, která je způsobilá jí ozřejmit regulérnost a důvody rozhodnutí komise, která rozhodovala v rámci výběrového řízení. Žalobkyně požadovala informaci, za kolik byl byt "vydražen", takže samotná informace o výši prvního smluvního nájemného nemá žádnou vypovídací hodnotu o regulérnosti a důvodech rozhodnutí komise. Ve výběrovém řízení byl vybírán nový nájemce bytu. Komise se při rozhodování řídila v té době účinným závazným postupem uvedeným v interní směrnici schválené usnesením rady ze dne 8. 6. 1999. Podle tohoto postupu není pro výběr nájemce směrodatná pouze nabídnutá výše prvního smluvního nájemného. Komise přihlíží také k dalším kriteriím uvedeným v čl. IV. odst. 6. Jednání komise se mohou účastnit žadatelé. Podle žalobkyně nelze na daný případ aplikovat ust. § 10 z. č. 106/99 Sb., jak se stalo v napadeném zamítavém rozhodnutí Rady Městské části Praha 4 ze dne l. 2. 2001. I pokud by tomu tak bylo (nejde o informaci získanou na základě v § 10 uvedených zákonů), pak nelze nepřihlížet k ust. § 11 obč. zák. Dle tohoto zák. ustanovení má občan právo na ochranu demonstrativně vyjmenovaných atributů jeho osobnosti, mezi které lze majetkové poměry podřadit (soukromí). Ochrana důvěrnosti majetkových poměrů dle § 10 z. č. 106/99 Sb. míří výslovně na v tomto ustanovení vyjmenované oblasti. Z toho však nelze dovozovat, že informace o majetkových poměrech získané jiným způsobem než způsobem uvedeným v cit. zák. ustanovení, jsou jakkoliv a kdykoliv k mání třetím osobám. Právě v případě těchto jiných způsobů, které nelze pro jejich rozmanitost v tomto zák. ustanovení výslovně rozvést, je třeba se řídit § 11 obč. zákoníku, který je mezí pro právo na informace. Poskytování údajů o výši prvního smluvního nájemného třetím osobám staví žalovaný na roveň zveřejňování seznamu dlužníků s výší dluhu, což se Úřad na ochranu osobních údajů snaží potírat. Podstatou věci je to, že nejde o výši nájmu v případě veřejnoprávního subjektu, kdy by takový subjekt vynakládal peněžní prostředky z veřejného rozpočtu, a kdy by převažoval zájem informovanosti veřejnosti o výši nájemného vynakládaného z veřejného rozpočtu nad zájmem osoby pronajímatele na ochraně údajů o jeho majetkových poměrech nad zájmem osoby pronajímatele na ochraně údajů o jeho majetkových poměrech. V tomto případě šlo o informaci o výši nájmu v případě nového zájemce. Jde o peníze vynakládané fyzickou osobou, které vypovídají o jejích majetkových poměrech. Žalovaný se domnívá, že v takovém případě nelze jednoznačně říci, že jde o informaci zcela veřejnou oproštěnou od neoprávněného zásahu do osobnostních práv. Správní orgány v tomto případě kladly důraz na ochranu osobnosti nového zájemce. Uvedl dále, že jednání komise se žadatelé mohou zúčastnit a tím padá argument žalobkyně, že žalovaný nepodáním informace chrání podle ní "neprůhledný" systém obálkové metody. Rada Městské části nebyla při svém rozhodování vedena snahou informaci neposkytnout, ale ochránit osobnost nového nájemce.

Městský soud v Praze přezkoumal na základě podané žaloby rozhodnutí žalovaného (§ 247 a násl. o. s. ř., § 16 odst. 6 z. č. 106/99 Sb.v platném znění) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci rozhodl bez jednání, protože s takovým postupem účastníci souhlasili (§ 250f odst. 1 písm. b) o. s. ř.).

Předmětem přezkumu je v tomto případě rozhodnutí správního orgánu, které bylo vydáno dle z. č. 106/99 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Z předložených podkladů je zřejmé, že žalobkyně požádala Městskou část Praha 4 o poskytnutí informace podáním ze dne 23. 11. 2000. Požadovala sdělení, komu byl přidělen byt č. 13 na adrese Praha 4 - Krč, Hurbanova 1180 a "za kolik byl tento byt vydražen". Dne 5. 12. 2000 správní orgán žalobkyni pouze přípisem sdělil, že Komise pro výběrové řízení ve věcech bytových dne 4. 7. 2000 rozhodla o obsazení volného bytu žadatelkou Zuzanou Kněžourkovou, se kterou byla dne 25. 9. 2000 uzavřena nájemní smlouva. Dále odmítl uvést výši smluvního nájemného za první měsíc zaplaceného Z. Kněžourkovou, protože k tomu neměl její souhlas, t. j. částečně odmítl sdělit požadovanou informaci. Přitom z. č. 106/99 Sb. v ust. § 15 ukládá, aby povinný subjekt (tedy ten, který má přísl. informaci poskytnout) v případě nevyhovění žádosti (i když jí nevyhoví pouze zčásti) vydal rozhodnutí, které má mít náležitosti uvedené v druhém odstavci tohoto zákonného ustanovení (označení povinného subjektu, číslo jednací, datum vydání rozhodnutí, označení příjemce rozhodnutí, výrok s uvedením právních předpisů, podle nichž bylo rozhodováno, odůvodnění každého omezení práva na informace, poučení o místu , době a formě podání opravného prostředku, vlastnoruční podpis pověřeného pracovníka povinného subjektu s uvedením jména, příjmení a funkce). Takové rozhodnutí je nezbytné doručit do vlastních rukou žadatele.

V posuzovaném případě však povinný subjekt žádosti o poskytnutí informace zčásti nevyhověl ve lhůtě uvedené v ust. § 20 odst. 3 cit. zák.(§ 14 odst. 3 písm. c) cit. zák.), v této lhůtě nevydal rozhodnutí dle cit. zák. ustanovení a žalobkyni sdělil pouze ve formě přípisu ze dne 5. 12. 2000, č. j. OBF byt 27-1180/140298, že její žádosti zčásti nevyhovuje. Je proto nezbytné vycházet ve smyslu ust. § 15 odst. 4 cit. zák. z fikce, že povinný subjekt vydal rozhodnutí, kterým informaci odepřel.

Na to žalobkyně v podání ze dne 5. 1. 2001 trvala na poskytnutí informace, která jí takto byla odepřena. Odvolací orgán (Rada Městské části Praha 4) správně posoudil toto podání žalobkyně dle jeho obsahu jako odvolání proti rozhodnutí ze dne 5. 12. 2000 a vydal dne 1. 2. 2001 pod č. j. KST - KO/74/O1 rozhodnutí, kterým odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí ze dne 5. 12. 2000 o neposkytnutí informace (§ 16 odst. 3 z. č. 106/99 Sb.). Jako důvod nevyhovění žádosti uvedl, že výši smluvně nabídnutého nájemného za první měsíc za byt přidělený paní Kněžourkové v Hurbanově ulici 1180/28 nemůže sdělit, protože taková informace by vedla k porušení § 10 zákona č. 106/99 Sb.

Podle ustanovení § 10 z. č. 106/99 Sb. v platném znění, o které žalovaný opírá své zamítavé rozhodnutí, povinný subjekt neposkytne informace o majetkových poměrech osoby, která není povinným subjektem, získané na základě zákonů o daních, poplatcích, penzijním nebo zdravotním pojištění anebo sociálním zabezpečení. Ustanovení §§ 6 až 11 zákona o svobodném přístupu k informacím upravují výjimky z práva na přístup k informacím. V těchto zákonných ustanoveních jsou vymezena kriteria k určení informací, které povinný subjekt nesmí (příp. nemusí) poskytnout. V ust. § 10 cit. zák. je taxativně (neměnným způsobem) vymezeno, v jakých případech povinný subjekt nesmí poskytnout informace o majetkových poměrech osoby, která není povinným subjektem, tzn., že je tomu tak jen v případech v tomto ustanovení uvedených. Na daný případ žádné z omezení poskytnout informaci uvedené v tomto ustanovení zákona nedopadá - nejde zde o informaci získanou na základě zákonů v tomto ustanovení vyjmenovaných. Napadené rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné, protože žalovaný své zamítavé rozhodnutí řádně neodůvodnil, jak mu ukládá již cit. ust. § 15 z. č. 106/99 Sb. v platném znění.

Přitom soud nemůže v rámci přezkoumání rozhodnutí správního orgánu přihlížet k důvodům uváděným ve vyjádření žalovaného k obsahu žaloby - pro soud je určující pouze obsah zdůvodnění napadeného rozhodnutí. Přesto soud k naznačené problematice podotýká, že nesdílí názor žalovaného. Má za to, že sděleni požadovaného údaje, t. j. sdělení výše prvního nájemného určeného na základě výběrového řízení provedeného správním orgánem, není informací o majetkových poměrech nového nájemce, kterou by došlo k porušení ochrany osobnosti nového nájemce (§ 11 obč. zák.), ale jde o veřejně dostupnou informaci. Podle radou schváleného "Závazného postupu při pronajímání bytů v domech ve vlastnictví (spoluvlastnictví) hl. m. Prahy svěřených Městské části Praha 4" (schválen usnesením rady ze dne 8. 6. 1999, č. j. 12 - R - 335/99), který platil v době konání výběrového řízení v této právní věci, lze takové výběrové řízení konat za účasti zájemců (zde i žalobkyně), tedy za přítomnosti veřejnosti reprezentované okruhem zájemců. Není proto důvod nepřipustit, aby bylo dodatečně jednomu ze zájemců sděleno, jaká výše nabízeného nájmu byla pro výběrové řízení určující. Již samotná účast zájemce v takovém výběrovém řízení dokládá jeho finanční poměry. K odvolacím výhradám ještě soud uvádí, že není rozhodné, jaké důvody vedou žadatele k uplatnění žádosti o poskytnutí informace dle z. č. 106/99 Sb. v platném znění.

Se zřetelem na zjištění, že napadené rozhodnutí je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné, soudu nezbylo než je zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení (§ 16 odst. 4 z. č. 106/99 Sb. v platném znění, § 247 a násl. o. s. ř., § 250j odst. 2 0. s. ř.).

Na žalovaném nyní bude, aby se věcí znovu zabýval a vydal rozhodnutí, které musí splňovat zákonem požadované náležitosti, zejm. musí být řádně zdůvodněno.

Podle ust. § 250j odst. 3. o.s.ř. je správní orgán vázán právním názorem soudu.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 250k odst. 1 0. s. ř. Žalobkyně byla v tomto řízení úspěšná a vznikly jí náklady úhradou soudního poplatku z žaloby ve výši 1.000,-Kč a úhradou nákladů advokátního zastoupení celkem v částce 5.061,-Kč (odměna advokáta za 3.500,-Kč dle § 11 vyhl. č. 484/2000 Sb., cestovné 261,-Kč dle § 13 vyhl. č. 177/96 Sb., náhrada za promeškaný čas při cestování v rozsahu 6x50,-Kč dle § 14 vyhl. č. 177/96 Sb.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný (§ 250j odst. 4 o. s. ř.).

V Praze dne 30. listopadu 2001

JUDr. Ladislav Muzikář v.r.

předseda senátu