Práva na informace se týkalo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v kauze, v níž byl žalobcem J. Horník a žalovaným Ministerstvo dopravy.

Žalobce požadoval po ministerstvu dopravy informace týkající se smlouvy o dílo uzavřené v roce 2002 mezi Českou republikou a akciovou společností Housing & Construction (CZ), a.s. na stavbu dálnice D 47 a souvisejících smluv. Ministr mu jí však neposkytl s odůvodněním, že smlouva je jako celek obchodním tajemstvím a proto podle zákona o svobodném přístupu k informacím nemůže být poskytnuta. Tazatel se ale s odpovědí nesmířil a napadl rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů žalobou u Vrchního soudu v Praze. Nejvyšší správní soud, který věc převzal po svém vzniku k dokončení řízení napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc ministerstvu k dalšímu řízení.

Předmětem sporu bylo tedy to, zdali ze zákona povinný subjekt - v tomto případě jím bylo ministerstvo - může odepřít poskytnutí informací o obsahu smlouvy, která je uzavřena v režimu veřejných zakázek s odkazem na to, že je druhá strana považuje za obchodní tajemství.

Podle soudců NSS v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím nelze z důvodu ochrany obchodního tajemství odepřít poskytnutí informace o ceně, která bude hrazena z veřejných rozpočtů, protože musí být umožněna veřejná kontrola hospodaření s těmito prostředky. „Jelikož samotná informace o ceně nevypovídá o způsobu hospodaření, je nutné společně s ní vždy poskytnout alespoň rámcovou informaci o předmětu plnění, za něž se cena poskytuje, a to v rozsahu nezbytném pro posouzení hospodárnosti využití veřejných prostředků, " uvádí se v textu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Další věc, pro kterou ministerstvo rozhodlo nezákonně bylo to, že určitá skutečnost musí být za obchodní tajemství výslovně označena již před tím, než o tuto informaci někdo požádá.

převzato z webu NSS, autor článku: Sylva Dostálová, tisková mluvčí NSS, 18.07.2005