Žadatel požádal Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB) o poskytnutí informací. SÚJB informaci neposkytl a žádost ani jiným způsobem nevyřídil. Proti fikci rozhodnutí o odepření informací podal žadatel rozklad. O rozkladu nebylo ve stanovené lhůtě rozhodnuto a nastala tak fikce rozhodnutí, kterým byl rozklad zamítnut. Poté, co nastala fikce rozhodnutí o rozkladu, vydal SÚJB rozhodnutí o rozkladu.

 Žadatel žalobou napadl fiktivní rozhodnutí SÚJB o rozkladu. SÚJB se v řízení o žalobě bránil tvrzením, že o rozkladu rozhodl včas a že nenastala fikce zamítavého rozhodnutí. SÚJB poukázal zejména na ustanovení § 57 odst. 2 a § 61 odst. 3 správního řádu a dovodil, že lhůta pro rozhodnutí o rozkladu začne běžet až po uplynutí lhůty 30 dní k předložení rozkladu k rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud, který rozhodoval v rozšířeném senátě, žalobě vyhověl a žalobou napadené rozhodnutí zrušil jako nepřezkoumatelné. Dle názoru Nejvyššího správního soudu běží lhůta k vydání rozhodnutí o rozkladu ode dne doručení rozkladu podatelně ústředního orgánu státní správy. Rozhodnutí SÚJB o rozkladu vydané poté, co nastala fikce rozhodnutí o rozkladu, je dle nejvyššího správního soudu nulitní.

V případě rozkladového řízení je orgán, který rozhoduje o rozkladu, a správní orgán I. stupně, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno, jedním správním orgánem a je pouze rozdílné, kdo v jeho rámci jako funkčně příslušný rozhoduje. Proto nemůže běžet 30-ti denní lhůta pro předložení rozkladu k rozhodnutí, jak je tomu u odvolacího řízení, a lhůta pro vydání rozhodnutí o rozkladu podle § 16 odst. 3 zákona o poskytování informací počíná běžet ode dne doručení rozkladu podatelně ústředního orgánu státní správy.

7 A 76/2002

ČESKA REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Elišky Cihlářové, JUDr. Bohuslava Hnízdila, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Václava Novotného, JUDr. Petra Příhody a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce V havarijní zóně jaderné elektrárny Temelín, občanského sdružení se sídlem ve Všemyslicích, Neznašov 122, zastoupeného JUDr. Alešem Janů, advokátem se sídlem v Táboře, Husovo náměstí 531, proti žalovanému Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost se sídlem v Praze l, Senovážné náměstí 9, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ve věci neposkytnutí informace,

takto:

I. Rozhodnutí  Státního  úřadu pro jadernou bezpečnost  o  rozkladu  žalobce  ze  dne 29.5.2002 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 5 650,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Aleše Janů,Tábor, Husovo nám. 53 1.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě u Vrchního soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž byl zamítnut jeho rozklad ze dne 29. 5. 2002 a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

Žalobce v žalobě uvedl, že požádal žalovaného dopisem ze dne 26. 4. 2002 o poskytnutí informací podle zák. č. 106/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o poskytování informací") a ve stanovené patnáctidenní lhůtě (§ i4 odst. 3 citovaného zákona) nebyla informace poskytnuta a žádost nebyla ani jiným způsobem vyřízena. Proto žalobce po uplynutí uvedené lhůty podal proti fiktivnímu negativnímu rozhodnutí dne 29. 5. 2002 rozklad a rozkladový orgán opět v zákonné lhůtě, která skončila nejpozději 14. 6. 2002, nerozhodl. Proto platí opět zákonná fikce rozhodnutí a dnem doručení tohoto fiktivního rozhodnutí je 15.6.2002. Žalobce označil obě fiktivní rozhodnutí za absolutně nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Napadené rozhodnutí žalovaného má zákonnou fikcí daný výrok, ale postrádá jakoukoliv formu, obsah a důvody. Žalobci se v této fázi s ohledem k absolutní důvodové nepřezkoumatelnosti jeví nadbytečné, aby soud jako první předjímal meritorní názory k vyřízení žalobcovy žádosti o poskytnutí informace.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že rozklad žalobce obdržel dne 30. 5. 2002 a vyřídil jej tak, že žalobci v plném rozsahu vyhověl. Vyjádřil nesouhlas s argumentací týkající se nedodržení zákonem stanovené patnáctidenní lhůty, z níž žalobce odvozuje,, že uplynula nejpozději dne 14. 6. 2002, protože podle § 20 odst. 4 zákona o poskytování informací se na počítání lhůt a na řízení podle § 15 a § 16 vztahuje zákon č. 71/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále "správní řád") s výjimkou ustanovení o obnově řízení a o přezkoumávání rozhodnutí mimo odvolací řízení, nestanoví-lí tento zákon jinak. Z výkladu tohoto ustanovení lze podle žalovaného dovodit, že na řízení o rozkladu se vztahuje též § 57 odst. 2 a § 61 odst. 3 správního řádu. Vedoucímu ústředního orgánu státní správy pak s odvoláním na § 16 odst. 3 zákona o poskytování informací běží, počínaje dnem, kdy mu byl rozklad předložen, patnáctidenní lhůta k rozhodnutí o rozkladu. Logicky tedy lze dále výsledně dokazovat, že rozhodnutí vedoucího ústředního orgánu státní správy o podaném rozkladu musí být učiněno nejpozději do 45 dní ode dne, kdy rozklad došel povinngmu subjektu. Z toho plyne pro danou věc závěr, že žalovaný vyřídil "podaný rozklad v zákonné lhůtě, neboť byl doručen želovanému dne 30. 5. 2002 a ten v rámci třicetidenní zákonné lhůty rozhodl podle tohoto ustanovení (rozhodl správní orgán, který měl napadené rozhodnutí vydat) a vyhověl žalobci v plném rozsahu s tím, že rozhodnutí bylo odesláno 19.6.2002. S ohledem na výše uvedené žalovaný tvrdí, že postupoval v souladu s platnými zákony a neporušil žádný právní předpis. Proto navrhl zamítnutí žaloby.

Protože Vrchní soud v Praze ve věci do 31. 12.2002 nerozhodl, převzal dnem 1.1.2003, kdy nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb. (dále jen s. ř. s.), v souladu s § 132 s. ř. s. neskončenou věc, u níž byla dána věcná příslušnost vrchního soudu, Nejvyšší správní soud, aby v ní dokončil řízení.

Podle § 130 odst. l s. ř. s. se řízení podle části páté hlavy druhé o. s. ř. účinného do 31. 12. 2002, v nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle ustanovení'části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona. Účinky procesních úkonů v těchto věcech učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení s. ř. s.

Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce dopisem dne 26. 4. 2002 požádal žalovaného o poskytnutí informací. Na tuto žádost správní orgán I. stupně v zákonné lhůtě patnácti dnů nijak nereagoval, a proto žalobce podal dne 29. 5. 2002 rozklad. Na rozkladu je podací razítko žalovaného s datem 30. 5. 2002 a uvedením č. j. 9065. Dne 18, 6. 2002 vydal žalovaný podle.§ 57 odst. l správního řádu rozhodnutí č. j. 3386/2.0/02/Koll, kterým vyhověl rozkladu žalobce a poskytl mu požadované informace s odůvodněním, že požadované informace nebyly poskytnuty výhradně z časových důvodů.

Podle § 15 odst. l zákona o poskytování informací pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá o tom ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí. Podle odst. 4 citovaného zákona jestliže orgán ve lhůtě pro vyřízení žádosti neposkytl informace či nevydal rozhodnutí podle odst. l citovaného ustanovení, má se za to, že vydal rozhodnutí, kterým informace odepřel. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne, kdy uplynula lhůta pro vyřízení žádosti. Podle § 16 odst. 3 zákona o poskytování informací rozhodne odvolací orgán o odvolání do 15-ti dnů od předložení odvolání povinným subjektem. Jestliže v uvedené lhůtě o odvolání nerozhodl, má se za to, že vydal rozhodnutí, kterým odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil; za den doručení tohoto rozhodnutí se považuje den následující po uplynutí lhůty pro vyřízení odvolání. Podle odst. 5 citovaného ustanovení lze proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy o odmítnutí žádosti podat rozklad, o kterém rozhoduje vedoucí ústředního orgánu státní správy. Ustanovení odstavců l, 3 a 4 § 15 zákona o poskytování informací platí pro rozklad obdobné.

V dané věci je stěžejní spornou otázkou, od kterého okamžiku počíná běžet lhůta pro vydání   rozhodnutí o rozkladu ve smyslu § 16 odst. 3 zákona o poskytování informací, neboť žalobce dovozuje, že mu bylo dne 15. 6. 2002 fiktivně doručeno rozhodnutí žalovaného, jímž  byl zamítnut, jeho,rozklad ze dne 29. 5. 2002, zatímco žalovaný se domnívá, že rozhodnutí o rozkladu musí být učiněno do 45 dnů ode dne, kdy rozklad došel povinnému subjektu.

Nejvyšší správní soud ji�