Ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku se odvíjí lhůta pro vydání nového rozhodnutí o odvolání žalobce, a v důsledku jejího marného uplynutí nastává podle ustanovení § 16 odstavec 5 zákona č. 106/1999 Sb. opět fikce zamítavého rozhodnutí.

11 Ca 162/2005

 

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

 

 

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr.Karly Cháberové v právní věci žalobce Otevřená společnost, o.p.s., IČ 25737431, se sídlem v Praze 3, Prokopova 9/197, zastoupeného JUDr.Janem Pavlokem, advokátem se sídlem v Praze l, Na Příkopě 391/7, proti žalovanému Ministerstvu spravedlnosti České republiky, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o žalobě proti fiktivnímu rozhodnutí žalovaného správního orgánu o zamítnutí odvolání a potvrzení rozhodnutí předsedy Krajského soudu v Plzni ze dne 14.9.2001, zn. Spr 4004/2001

 

takto:

 

Fiktivní rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti České republiky o zamítnutí odvolání žalobce proti rozhodnutí předsedy Krajského soudu v Plzni ze dne 14.9.2001, /n. Spr 4004/2001, o neposkytnutí informací, vyžadovaných žalobcem podáním ze dne 11.9.2001, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

 

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v částce 4.628,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr.Jana Pavloka, advokáta.

 

Odůvodnění

 

Žalobce se žalobou, doručenou Městskému soudu v Praze dne 1.6.2005, domáhal zrušení fiktivního rozhodnutí žalovaného správního orgánu o zamítnutí odvolání žalobce proti rozhodnutí předsedy Krajského soudu v Plzni ze dne 14.9.2001, zn. Spr 4004/2001, jímž nebylo vyhověno žádosti žalobce o poskytnutí informací ohledně projednávaných správních žalob v souvislosti s aplikací zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

 

Žalobce v podané žalobě namítl, že napadené rozhodnutí správního orgánu je jakožto rozhodnutí založené právní fikcí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný správní orgán nerozhodl ve věci odvolání žalobce ani poté, co mu tak bylo uloženo učinit rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30.3.2005, č.j. 5 Ca 187/2004-31. Den doručení tohoto rozhodnutí a právní moc citovaného rozsudku jsou rozhodující i pro počátek běhu lhůty podle ustanovení § 16 odstavec 3 zákona o svobodném přístupu k informacím a protože rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě vydáno nebylo, nastala fikce rozhodnutí, kterým bylo odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno.

 

Podle názoru žalobce nejsou v daném případě dány žádné důvody podle zákona o svobodném přístupu k informacím, které by bránily povinnému subjektu požadované informace poskytnout. Občanský soudní řád ani soudní řád správní nelze považovat za zvláštní právní předpisy ve smyslu ustanovení § 2 odst.3 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť neupravují poskytování informací vyčerpávajícím způsobem a na poskytování informací formou poskytnutí kopií soudních rozhodnutí se vztahuje obecná úprava zákona o svobodném přístupu k informacím. Rozhodnutí předsedy Krajského soudu v Plzni proto trpí vadami, když pro jeho vydání nebyly žádné zákonem stanovené důvody a požadované informace měly být žalobci poskytnuty.

 

Stanovisko žalovaného správního orgánu se Městskému soudu v Praze v průběhu soudního řízení nepodařilo zjistit, neboť přes opakované výzvy, doručené žalovanému ve dnech 18.7.2005, 7.10.2005, 25.11.2005, 20.2.2006 a 31.5.2006, nepodal žalovaný k obsahu žaloby své písemné vyjádření a nepředložil soudu požadovanou úplnou spisovou dokumentaci.

 

Ze spisu Městského soudu v Praze, sp.zn. 5 Ca 187/2004, soud ověřil následující průběh správního řízení:

 

Žalobce se podáním, doručeným Krajskému soudu v Plzni dne 11.9.2001, domáhal sdělení informace o tom, kolik v té době bylo u Krajského soudu v Plzni projednáváno správních žalob v souvislosti se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a pro případ, že již bylo o některých žalobách rozhodnuto, požadoval zaslání těchto rozhodnutí případně sdělení, zda a jak je možné tato rozhodnutí získat.

 

Předseda Krajského soudu v Plzni o žádosti rozhodl dne 14.9.2001 pod č.j. Spr. 4004/2001 tak, že žalobci sdělil, že v oddělení správního soudnictví byla v roce 2000 projednávána jedna právní věc uvedené agendy, řízení bylo vedeno pod sp.zn. 30 Ca 250/2000 a skončilo zastavením. V roce 2001 u téhož soudu napadla jedna věc, řízení je vedeno pod sp.zn. 30 Ca 159/2001 a v době vydání rozhodnutí předsedy krajského soudu tato věc nebyla pravomocně skončena. Žádosti o poskytnutí rozhodnutí soudu předseda Krajského soudu v Plzni nevyhověl s odkazem na ustanovení § 11 odstavec 4 písmeno b/ zákona o svobodném přístupu k informacím, podle kterého povinné subjekty neposkytnou informace o rozhodovací činnosti soudů.

 

O odvolání, které žalobce proti rozhodnutí předsedy krajského soudu podal, rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 6.11.2001, č.j. OTSV 269/2000-ODV tak, že ve výroku rozhodnutí uvedl, že napadené rozhodnutí předsedy Krajského soudu v Plzni se zrušuje co do výroku o právním důvodu odmítnutí a žádosti žalobce se nevyhovuje na základě ustanovení § 2 odstavec 3 zákona o svobodném přístupu k informacím.

 

Rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 6.11.2001, č.j. OTSV 269/2000-ODV, bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28.7.2004, č.j. 6 A 8/2002-44, jako rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

 

Ze spisu Městského soudu v Praze, sp.zn. 5 Ca 187/2004, bylo dále soudem zjištěno, že Městský soud v Praze dotazem na Nejvyšší správní soud ověřil pravdivost tvrzení žalobce, že uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu nabyl právní moci dne l .9.2004 a že téhož dne byl žalovanému správnímu orgánu vrácen spisový materiál správního orgánu. Rozsudkem ze dne 30.3.2005, č.j. 5 Ca 187/2004-31, Městský soud v Praze zrušil fiktivní rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti České republiky, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí předsedy Krajského soudu v Plzni ze dne 14.9.2001, č.j. Spr. 4004/2001, a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 1.4.2005.

 

Městský soud v Praze přezkoumal na základě podané žaloby napadené rozhodnutí žalovaného z hlediska námitek v žalobě uvedených, neboť rozsahem námitek je vázán (ustanovení § 75 odst.2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů - dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

 

Městský soud v Praze v této věci učinil veškerá potřebná procesní opatření k tomu, aby mohl posoudit důvodnost podaných žalobních bodů, nicméně dlouhodobá a ničím neodůvodněná nečinnost žalovaného správního orgánu nemůže být sama o sobě důvodem pro neúměrné prodlužování soudního řízení a obdobný postup účastníka soudního řízení se jeví v rozporu se zásadami rychlosti a hospodárnosti soudního řízení.

 

Soud po posouzení věci shledal důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, neboť z obsahu správního spisu - tak jak byl ověřen soudem ze spisu zdejšího soudu sp.zn. 5 Ca 187/2004 -je jednoznačně patrno, že žalobce podal žádost o poskytnutí informací, o níž bylo rozhodnuto předsedou Krajského soudu v Plzni. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž bylo povinností žalovaného znovu rozhodnout poté, co mu byla věc vrácena s ohledem na pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30.3.2005, č.j. 5 Ca 187/2004-31. Ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku - tj. ode dne 1.4.2005 - se odvíjí lhůta pro vydání nového rozhodnutí o odvolání žalobce, a v důsledku jejího marného uplynutí nastává podle ustanovení § 16 odstavec 5 zákona č. 106/1999 Sb. opět fikce zamítavého rozhodnutí, které žalobce znovu napadl žalobou, která je projednávána nyní v této věci.

 

Napadené fiktivní rozhodnutí je z hlediska soudního přezkumu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí. Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném v době vydání napadeného fiktivního rozhodnutí, je pro posuzovanou věc komplexní právní úpravou, ze které vyplývá, že postup správních orgánů ve věci žádosti žalobce o poskytnutí požadovaných informací nebyl v rozporu se zákonem proto, že tento zákon správním orgánům umožňuje rozhodnout o žádosti fiktivním zamítavým rozhodnutím, ale nezákonnost soud shledal vtom, že žalobou napadené fiktivní rozhodnutí nemá náležitosti, uvedené v ustanovení § 15 tohoto zákona, a nelze z něho dovodit, jakými úvahami se správní orgány řídily a jaké právní předpisy použily, jestliže dospěly k závěru, že jsou zde podmínky pro odepření požadovaných informací, respektive že nejde o takovou informaci, která by splňovala podmínky ustanovení zákona č. 106/1999 Sb. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože mu zcela schází odůvodnění. Na odvolací řízení se totiž podle ustanovení § 20 odst.4 zákona č. 106/1999 Sb. vztahuje správní řád (tj. zákon č. 71/1967 Sb., o správní řízení, ve znění účinném do 31.12.2005), podle jehož ustanovení § 47 odst.3 je správní orgán povinen v odůvodnění uvést, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a na základě kterých právních předpisů rozhodoval. Rozhodnutí žalovaného zmíněné náležitosti nesplňuje. Soudu v rámci přezkoumání rozhodnutí správního orgánu nepřísluší činnost správních orgánů nahrazovat.

 

Na základě výše uvedeného soud podle ustanovení § 78 odstavec l s.ř.s. zrušil žalobou napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost, spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, aniž nařizoval ústní jednání (ustanovení § 76 odstavec l písmeno a/ s.ř.s.). Zároveň soud vyslovil, že se věc znovu vrací žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení (§ 78 odst.4 s.ř.s.).

 

V tomto řízení bude na odvolacím správním orgánu, aby se znovu zabýval odvoláním žalobce a jeho obranou uplatněnou ve správním řízení. V intencích shora uvedeného znovu rozhodne o odvolání žalobce a v odůvodnění rozhodnutí uvede, na základě jakých konkrétních ustanovení zákona dospěl k závěru, že nebyly splněny předpoklady pro poskytnutí žalobcem požadovaných informací. Žalovaný musí znovu posoudit, zda a z jakých zákonných důvodů lze žalobci poskytnout zcela nebo částečně informace, jichž se domáhal. Přitom je na žalovaném, aby dbal na to, že jeho rozhodnutí bude mít náležitosti požadované zákonem tak, jak jsou uvedeny v ustanovení § 15 zákona č. 106/1999 Sb. Správní orgány jsou v dalším řízení vázány právním názorem soudu (ustanovení § 78 odst.5 s.ř.s.).

 

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst.l s.ř.s., neboť žalobce měl ve věci samé úspěch a má tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti žalovanému. Výše nákladů řízení je tvořena zaplaceným soudním poplatkem z podané žaloby v částce 2.000,- Kč, odměnou za právní zastoupení žalobce JUDr.Janem Pavlokem, advokátem, za dva úkony právní služby po 1.000,- Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby), dvakrát režijní paušál po 75,- Kč, vše podle ustanovení § 7, § 11 odstl a § 13 odst.3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále náklady za správní poplatek v částce 70,- Kč, zaplacený žalobcem za výpis z rej střiku obecně prospěšných společností, jenž byl předložen k výzvě soudu, a zákonem stanovenou sazbou daně z přidané hodnoty z odměny za zastupování ve výši 408,- Kč, celkem 4.628,- Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení § 105 odst.2 s.ř.s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

 

 

V Praze dne 28.února 2007