Rozsudek se nejprve vypořádal s pokusem žalovaného úřadu zamést stopy tím, že žalovaný úřad nebyl správně formálně označen. Soud dospěl k závěru, že i když formální označení není zcela přesně vystiženo, lze dospět jednoznačně k závěru, kdo je žalovaný. Dokonce zdůraznil, že i kdyby žalovaný nebyl vůbec správně označen, šlo by jen o odstranitelnou vadu žaloby.
Soud dále odmítl domněnku žalovaného úřadu, že nepřesně označené napadené rozhodnutí (datum), které vzniklo jako fikce díky nečinnosti úřadu, způsobuje zmatečnost žaloby. I zde soud rozhodl, že vzhledem k fiktivnosti takového aktu ho nelze charakterizovat datem, a nelze to tedy požadovat ani po žalobci: "nelze trvat na tom, pokud jde o označení rozhodnutí, které se žalobou napadá, aby bylo označeno datem vydání, byt fiktivním, a číslem jednacím nebo spisovou značkou, neboť takovéto údaje rozhodnutí, jehož vydání je předvídáno pouhou fikcí, vlastně po materiální stránce vůbec neexistují".

Ve věci samé však soud dospěl k velmi kurióznímu závěru, který se dle našeho názoru dostal do zjevného rozporu s právním řádem, Ústavou resp. Listinou základních práv a svobod, ale také do rozporu s rozsudkem jiného krajského soudu.
Soud totiž dovodil, že pokud občan obce žádá o kopii usnesení zastupitelstva, není povinný subjekt povinen mu ji vyhotovit, neboť se zde přednostně má aplikovat zákon o obcích. Ten uvádí, že občan obce má právo do zápisu nahlédnout na obecním úřadě. Jsme přesvědčeni, že soud zde pochybil v tom, že vztah zvláštního a obecného zákona zde vyložil bez ohledu na to, zda zvláštní zákon (zde zákon o obcích) upravuje poskytování informací komplexně (viz např. rozsudek č.j. 22 Ca 551/2000-21 Krajského soudu v Ostravě), a pokud je neupravuje komplexně, zda zvláštní úprava má povahu omezení základního práva, anebo naopak jeho rozšíření pro vymezené případy. Soud si situaci vložil tak, že úprava zákonem o obcích vylučuje současné použití příslušných ustanovení obecného zákona (o svobodném přístupu k informacím). Dle našeho názoru je to zcela naopak, protože právě zvláštní zákon (o obcích) danou situaci neupravuje komplexně, a především konkrétní aspekt, tedy přístup občana obce k originálu zápisu zastupitelstva, upravuje pozitivně, tedy ho rozšiřuje nad rámec daný obecnou úpravou.
Argumentovat můžeme i prostým selským rozumem: jak by bylo možné, že by žadatel, který není občanem obce, měl dle zákona o svobodném přístup k informacím právo na vyhotovení kopie, zatímco občan nikoliv? (Zcela vylučujeme představu, že by ne-občan vůbec neměl právo na přístup k této informaci - ta totiž nedopovídá žádnému druhu ochrany ani podle Listiny, ani podle zákona č. 106/99 Sb. Zápis jednání zastupitelstva je notoricky veřejný dokument a vyloučit k němu přístup komukoliv je nesmyslné).

Můžeme tedy postavit do přímého rozporu rozsudky, posuzující shodnou věc. Nejprve dva rozsudky, které danou situaci zhodnotily dle našeho názoru správně:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni v právní věci žalobce K. P. proti žalovanému Obecnímu úřadu Svojšín č. spisu 30 Ca 115/2000:

"Žalovaný byl povinen umožnit žalobci (občanu obce - pozn. Ostosest.cz) nahlédnutí do výše popsaných zápisů ze zasedání obecního zastupitelstva, popřípadě mu na žádost zaslat kopie usnesení, což mohl podmínit zaplacením nákladů (zálohy) vzniklých vyhledáním písemností (§ 14 odst. 1,3 písm. c, § 17 zákona)."

Rozsudek Krajského soudu v Praze v právní věci žalobce Občanské sdružení EKOLOGICKÝ A PRÁVNÍ SERVIS se sídlem v Brně proti žalovanému Přednostovi Okresní úřad Nymburk, č. spisu  44 Ca 34/2002-36 EPS vs Okresní úřad Nymburk

„Žalovaný a stejně tak správní orgán prvního stupně dále věc nesprávně posoudily po právní stránce. Na poskytování informací v oblasti územního plánování a stavebního řízení se vztahuje úprava obsažená v zákoně o informacích s tím, že při poskytování informací specifickou formou nahlédnutím do spisu je třeba respektovat podmínky uvedené v § 133 stavebního zákona. Tento závěr soudu vyplývá z toho, že zákon o informacích je obecnou normou upravující svobodný přístup k informacím a povinnosti povinných subjektů při naplňování tohoto práva. Ustanovení § 133 stavebního zákona je pak lex specialis k tomuto zákonu, ale to pouze pro případy v tomto ustanovení upravené. Z textu ustanovení § 133 stavebního zákona vyplývá, že se týká pouze nahlížení do stavební dokumentace, nikoliv tedy poskytování informací ve stavebním a územním řízení obecně a je možno je použít pouze v případě žádosti o nahlédnutí do této dokumentace. Ze žádosti žalobce vyplývá, že o nahlédnutí do stavební dokumentace nežádal, ale požadoval formou kopií některých dokumentů poskytnutí informací. Povinnost takto požadované informace poskytnout ukládá žalovanému § 14 odst. 3 písm. c) zákona o informacích. Žalovaný tedy byl povinen žalobci požadované informace poskytnout, pokud by nedospěl k závěru, že se těchto informací týkají některá z omezení upravená v § 7 až § 11 zákona o informacích."

 

Proti těmto dvěma rozsudkům tedy stojí tyto pasáže dále uvedeného Rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ve věci žalobce Ing. R. Remeše proti žalované radě obce Deštné v Orlických horách, číslo spisu 30 Ca 58/2002-31 (celý je uveden níže):

"Žalobcem byly vyžadovány informace, na jejichž poskytování se zákon o svobodném přístupu k informacím nevztahuje. Poskytování informací ohledně jednání zastupitelstva obce či jeho rady je totiž upraveno v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), a to v jeho ustanoveních § 16 odst. 2 písm. e), podle něhož občan obce ... má mimo jiné právo nahlížet do usnesení a zápisů z jednání zastupitelstva obce, ... přičemž musí být uloženy na obecním úřadu k nahlédnutí.

Požadavek žalobce na předávání úplných textů usnesení, ať již rady obce či jejího zastupitelstva, zcela zjevně vybočuje ze zákonného rámce, když zákon o obcích předvídá pouhé nahlížení do zápisů ze schůzí rad obce či zasedání jejího zastupitelstva, jejichž obsah vymezují §§ 95 odst. 1 a 101 odst. 3 zákona o obcích, neukládá však povinnému orgánu povinnost poskytovat žadatelům o informace v daném směru jejich stejnopisy, ať již jakoukoli formou. Zákonem o obcích jim je pouze umožněno, aby si z nich pořizovali výpisy.

Poskytování informací o jednáních a rozhodnutích zastupitelstva či rady obce, včetně formy jejich poskytování, je směrem k občanům obce upraveno shora uvedenými ustanoveními zákona o obcích. Tento zákon tak má pro danou oblast poskytování informací povahu speciální právní úpravy ve vztahu k zákonu o svobodném přístupu k informacím. Je oním zvláštním předpisem, jak jej předvídá ustanovení § 2 odst. 3 citovaného zákona při definování toho, na poskytování kterých osobních údajů a informací se zákon o svobodném přístupu k informacím vztahuje."

Uvedený rozpor prokazuje, že je třeba v zákoně č. 106/99 Sb. novelizovat a zpřesnit či vyjasnit vztah tohoto obecného zákona a zvláštních zákonů. Současný nevyhovující stav byl do zákona vpašován nešťastnou novelizací při přijetí zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů.
O. Kužílek

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Kavalíra a soudců JUDr. Magdaleny Ježkové a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce R. R., proti žalované radě obce Deštné v Orlických horách, zastoupené JUDr. René Příhodou, advokátem v Hradci Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce ze dne 6. ledna 2002 proti rozhodnutí Obecního úřadu v Deštném v Orlických horách o odepření informace, uplatněné v jeho žádosti ze dne 2. prosince 2001, a toto rozhodnutí potvrzeno, takto:

I. Žaloba se zamítá
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal přezkoumání zákonnosti rozhodnutí rady obce Deštné v Orlických horách o jeho odvolání proti fiktivnímu rozhodnutí obecního úřadu téže obce, a to ve věci jeho žádosti o předání textů usnesení obecních orgánů přijatých v době jeho funkčního období jako člena zastupitelstva obce. Žádost odůvodnil tím, že uvedené dokumenty potřebuje pro výkon svého mandátu člena zastupitelstva obce. Žalobce podle žaloby však již netrval na předání textů usnesení obecního zastupitelstva, které v žádosti ze dne 2. prosince 2001 rovněž požadoval, neboť jak v žalobě uvedl, "akceptuje povolení k nahlížení do rozhodnutí obecního zastupitelstva". Žalobce dále ve stručnosti popsal průběh vyřizování své žádosti o předání textů usnesení obecních orgánů s tím, že žalovaná měla rozhodnout o jeho odvolání 20. února 2002. Tímto dnem také žalobce datoval okamžik vydání fiktivního rozhodnutí o odvolání, jehož zrušení se domáhal. Dopisu Obecního úřadu obce Deštné v Orlických horách ze dne 10. ledna 2002 (nikoliv tedy rady této obce - viz § 111 odst. 1 zák. č. 128/2000 Sb.) pak v této souvislosti vytýkal, že nemá náležitosti správního rozhodnutí. Právě z této skutečnosti také dovozoval, že o jeho žádosti i odvolání bylo rozhodnuto negativně, a to na základě zákonem o svobodném přístupu k informacím stanovených domněnek vydání rozhodnutí (§§ 15 odst. 3 a 16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím - dále jen "zákona"). Žalobce se neztotožnil ani s názorem, že by vyřízení jeho žádosti mělo bránit spojení usnesení rady s protokolem o jejím jednání. Vzhledem k tomu navrhoval zrušení nejen žalovaného fiktivního rozhodnutí rady obce Deštné v Orlických horách, podle něho ze dne 20. února 2002, ale i rozhodnutí, které mu předcházelo.

Žalovaná k žalobě uvedla, že žalobní návrh je zmatečný a nepřezkoumatelný, neboť z něj není možné seznat, jaké rozhodnutí je vlastně napadáno. Poukazovala dále na to, že žalobci bylo stejně jako ostatním zastupitelům i občanům obce vždy umožněno nahlížet do zápisů zastupitelstva a jako zastupiteli i do zápisů rady obce. Dopisem ze dne 10. ledna 2002 bylo žalobci sděleno, že mu budou poskytnuty kopie usnesení zastupitelstva, nikoli však kopie usnesení rady obce, do nichž ovšem může žalobce nahlížet kdykoli v pracovní době obecního úřadu. V této souvislosti žalovaná zmiňovala § 101 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, podle něhož rada pořizuje z jednání zápis, který musí být uložen u obecního úřadu k nahlédnutí. Žalovaná rovněž zpochybnila včasnost podání odvolání ze strany žalobce, když podle jejího názoru bylo odvolání podáno pozdě. Z uvedených důvodů navrhovala žalobu zamítnout.

Krajský soud přezkoumal rozhodnutí v rozsahu vymezeném žalobou podle části páté, hlavy druhé o.s.ř., a to bez jednání, když žalobce i žalovaná s tímto postupem vyslovili podle § 250f odst. 1 písm. b) o.s.ř. souhlas a dospěl k následujícím zjištěním a právním závěrům.

Žalobce označil za žalované jednak Obec Deštné v Orlických horách a dále radu obce Deštné v Orlických horách. Rozhoduje-li však o nevyhovění žádosti o informaci obecní úřad, je-li povinným subjektem obec (viz § 15 odst. 1 zákona) a o odvolání proti takovémuto rozhodnutí obecní rada (viz § 16 odst. 2 zákona), pak třeba konstatovat, že žalobce označil za žalované sice dva různé subjekty, nicméně žalované rozhodnutí je výsledkem řízení právě před nimi, přičemž tvoří jeden celek. Kdo je žalovaným, to dále stanoví § 250 odst. 4 o.s.ř. a je jím ten orgán veřejné správy, který rozhodl v posledním stupni. V dané věci tedy rada obce Deštné v Orlických horách. Kromě toho třeba poznamenat, že i nesprávné označení žalovaného je odstranitelnou vadou žaloby. Vzhledem k tomu, věcně správně označenému napadenému rozhodnutí a neveřejnému projednání žaloby vycházel krajský soud ze závěru, že žalovaným je rada obce Deštné v Orlických horách.

Pokud jde o označení rozhodnutí, jehož přezkumu se žalobce dožadoval, vycházel Krajský soud v Hradci Králové z následujících úvah a závěrů:

Předem dlužno poznamenat, že přezkum rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace podle zákona má svá specifika, pokud mají být přezkoumávána rozhodnutí, která fakticky vydána nebyla a vychází se pouze z fikce - domněnky jejich vydání. Tak stanoví právě § 15 odst. 4 zákona, podle něhož neposkytne-li orgán ve lhůtě pro vyřízení žádosti informaci nebo nevydá rozhodnutí, že se žádosti nevyhovuje, má se za to, že vydal rozhodnutí, kterým informace odepřel. Proti takovému rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne, kdy uplynula lhůta pro vyřízení žádosti, přičemž odvolací orgán rozhodne o odvolání do 15 dnů od předložení odvolání povinným subjektem. Jestliže v uvedené lhůtě o odvolání nerozhodne, má se za to, že vydal rozhodnutí, kterým odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil; za den doručení tohoto rozhodnutí se považuje den následující po uplynutí lhůty pro vyřízení odvolání.

Právě o takovýto případ jde i v přezkoumávané věci, když žaloba směřuje proti rozhodnutí, které po formální stránce vůbec neobsahuje základní náležitosti správního rozhodnutí, jak jsou stanoveny v § 47 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen "správní řád"), takže není specifikováno ani datem vydání či číslem jednacím, jak je tomu v případech správních rozhodnutí jinak zcela běžné. Za takového situace ale nelze trvat na tom, pokud jde o označení rozhodnutí, které se žalobou napadá, aby bylo označeno datem vydání, byt fiktivním, a číslem jednacím nebo spisovou značkou, neboť takovéto údaje rozhodnutí, jehož vydání je předvídáno pouhou fikcí, vlastně po materiální stránce vůbec neexistují, nehledě na to, že zákon není v tomto směru navíc precizní. Jak jinak totiž hodnotit např. jeho ustanovení v § 16 odst. 3, podle něhož: "Jestliže v uvedené lhůtě o odvolání nerozhodl, má se za to, že vydal rozhodnutí, kterým odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil .....". Nerozhodl-li tak podle citovaného ustanovení příslušný orgán o odvolání, je tato skutečnost naopak na druhé straně předpokladem stavu, že ve věci vlastně rozhodl, aniž by bylo jednoznačně stanoveno, kdy rozhodl. Takovéto ustanovení ale skutečně nemůže žalobci, a nejen jemu, ani napovědět datum vydání takovéhoto rozhodnutí. Za tohoto stavu ovšem nezbývá, než označit žalované rozhodnutí slovním popisem věci, o kterou jde. Tomu je proto poplatné i záhlaví tohoto rozsudku, které se netýká rozhodnutí žalované ze dne 20.2.2002, jak uvedl žalobce, nýbrž rozhodnutí, jímž žalovaná zamítla odvolání žalobce ze dne 6.1.2002 proti rozhodnutí obecního úřadu v Deštné v Orlických horách o odepření informace, uplatněné v jeho žádosti ze dne 2. prosince 2001.

K věci samé pak třeba uvést následující.

Podle § 2 odst. 1 zákona jsou povinnými subjekty, které podle něho mají povinnost postupovat informace vztahující se k jejich působnosti, státní orgány a orgány územní samosprávy a veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky. Zákon se však nevztahuje na poskytování osobních údajů a informací podle zvláštního právního předpisu (§ 2 odst. 3 citovaného zákona). Krajský soud se tak musel předně zabývat věcnou a osobní působností zákona a tím i charakterem požadovaných informací. Konkrétně tím, zda se na poskytování informací požadovaných žalobcem vůbec vztahuje zákon o svobodném přístupu k informacím nebo zda poskytování těchto informací je upraveno zvláštním právním předpisem.

Dospěl přitom k závěru, že žalobcem byly vyžadovány informace, na jejichž poskytování se zákon o svobodném přístupu k informacím nevztahuje. Poskytování informací ohledně jednání zastupitelstva obce či jeho rady je totiž upraveno v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), a to v jeho ustanoveních § 16 odst. 2 písm. e), podle něhož občan obce, který dosáhl věku 18 let má mimo jiné právo nahlížet do usnesení a zápisů z jednání zastupitelstva obce, do usnesení rad obce, výborů zastupitelstva obce a komisí rady obce a pořizovat si z nich výpisy. Materiálnost těchto práv je pak zajištěna tím, že se podle § 95 zákona o obcích pořizují o průběhu zasedání zastupitelstva obce zápisy, a to ve lhůtě do 7 dnů po skončení zasedání, přičemž musí být uloženy na obecním úřadu k nahlédnutí. Obdobně pořizuje zápisy ze své schůze i rada obce, které rovněž musí být uloženy u obecního úřadu k nahlédnutí (viz § 101 odst. 3 zákona o obcích). Mají-li tato práva plnoletí občané obce, tím spíše lze očekávat jejich využití žalobcem jako členem zastupitelstva obce.

Kromě toho dlužno konstatovat, že požadavek žalobce na předávání úplných textů usnesení, ať již rady obce či jejího zastupitelstva, zcela zjevně vybočuje ze zákonného rámce, když zákon o obcích předvídá pouhé nahlížení do zápisů ze schůzí rad obce či zasedání jejího zastupitelstva, jejichž obsah vymezují §§ 95 odst. 1 a 101 odst. 3 zákona o obcích, neukládá však povinnému orgánu povinnost poskytovat žadatelům o informace v daném směru jejich stejnopisy, ať již jakoukoli formou. Zákonem o obcích jim je pouze umožněno, aby si z nich pořizovali výpisy.

V dané věci bylo možno uzavřít, že poskytování informací o jednáních a rozhodnutích zastupitelstva či rady obce, včetně formy jejich poskytování, je směrem k občanům obce upraveno shora uvedenými ustanoveními zákona o obcích. Tento zákon tak má pro danou oblast poskytování informací povahu speciální právní úpravy ve vztahu k zákonu o svobodném přístupu k informacím. Je oním zvláštním předpisem, jak jej předvídá ustanovení § 2 odst. 3 citovaného zákona při definování toho, na poskytování kterých osobních údajů a informací se zákon o svobodném přístupu k informacím vztahuje.

Již jen vzhledem k této skutečnosti nezbylo než konstatovat, že žaloba není důvodná, a proto byla podle § 250j odst. 1 o.s.ř. zamítnuta. S ohledem na to bylo zcela bezpředmětné zabývat se dalšími žalobními námitkami. Nad rámec uvedeného však možno ještě poznamenat, že podle § 82 zákona o obcích je žalobce jako člen zastupitelstva obce oprávněn vznášet dotazy na radu obce a její jednotlivé členy a požadovat od zaměstnanců obce zařazených do obecního úřadu informace ve věcech, které souvisejí s výkonem funkce člena zastupitelstva obce, pokud jejich poskytnutí nebrání zákony upravující mlčenlivost nebo zákaz jejich zveřejnění.

Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 250k odst. 1 o.s.ř.). Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí podle § 250k odst. 1 o.s.ř., jímž je ve správním soudnictví náhrada nákladů řízení upravena, takové právo nenáleží.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný (§ 250j odst. 4 o.s.ř.).

V Hradci Králové dne 10. července 2002

Předseda senátu JUDr. Karel Kavalír v.r.