V daném případě požadoval žadatel poskytnutí informací týkajících se stavebních zásahů na jistém pozemku. Povinný subjekt jeho žádost odmítl se zdůvodněním, že dle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím se tento zákon nevztahuje na poskytování osobních údajů a informací podle zvláštního právního předpisu a že v daném případě je zvláštním právním předpisem stavební zákon, a to konkrétně ustanovení § 133 stavebního zákona. Odvolání žadatele proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto.

Po přijetí zákona o svobodném přístupu k informacím bylo a je otázkou, jaký je vztah mezi tímto zákonem a ostatními zákony, které třeba i jen částečně upravují přístup k informacím. V praxi má zodpovězení této otázky zásadní význam pro rozhodnutí, jaký zákon má v konkrétním případě přednost a jaký se tedy použije. Zákon o svobodném přístupu k informacím v ustanovení § 2 odst. 3 pouze stanoví, že se zákon nevtahuje na poskytování osobních údajů a informací podle zvláštního právního předpisu.

Podle rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě je možno za zvláštní právní předpis dle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím považovat jen ten právní předpis, který komplexně upravuje podmínky, za nichž jsou určité informace poskytovány, včetně způsobu a forem jejich zpřístupňování a postupu při vyřizování žádosti o jejich poskytnutí, a to natolik úplně, že se úprava podle zákona o svobodném přístupu k informacím vedle něj nemůže uplatnit. Takovýmto zvláštním předpisem je např. zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Zvláštním právním předpisem dle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím však není zákon č. 50/1976 Sb., stavební zákon.

Krajský soud v Ostravě se dále ve svém rozhodnutí vyjádřil ke vztahu mezi zákonem o svobodném přístupu k informacím a ustanovením § 133 stavebního zákona. Podle soudu je při poskytování požadovaných informací povinným subjektem formou nahlédnutí do územně plánovací dokumentace a dokumentace staveb třeba respektovat podmínky uvedené v ustanovení § 133 stavebního zákona.

 Zákon č. 106/1999 Sb., který stanoví základní podmínky, za nichž jsou poskytovány informace povinnými subjekty, nelze použít na poskytování osobních údajů a informací podle zvláštních právních předpisů. Tyto zvláštní právní předpisy se vyznačují tím, že komplexně upravují podmínky, za nichž jsou určité informace poskytovány, včetně způsobu a forem jejich zpřístupňování a postupu při vyřizování žádostí o jejich poskytnutí, a to natolik úplně, že obecná právní úprava podmínek poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. (obecná v tom smyslu, že se týká zásadně všech úseků a oblastí působnosti povinných subjektů) se vedle nich nemůže uplatnit. Zvláštním předpisem o poskytování informací ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. však není zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu.

 Ustanovení § 133 stavebního zákona upravuje jen zvláštní podmínky pro poskytování informací týkajících se územního plánování a stavebního řádu formou nahlédnutí do územně plánovací dokumentace a do dokumentace staveb a v tomto smyslu doplňuje zákon č. 106/1999 Sb., který stanoví pouze základní podmínky, za nichž jsou informace poskytovány (§ 1 zákona č. 106/1999 Sb. ), a který se co do forem poskytování informací neomezuje jen na nahlédnutí do spisu ( z § 14 odst. 3 písm. c/ zákona č. 106/1999 Sb. vyplývá, že požadovanou informaci lze poskytnout též písemně nebo na paměťových médiích). Z uvedeného vyplývá, že na poskytování informací povinnými subjekty z jejich působnosti v oblasti územního plánování a stavebního řádu se vztahuje právní úprava obsažená v zákoně č. 106/1999 Sb. s tím, že při poskytování požadovaných informací formou nahlédnutí do územně plánovací dokumentace a dokumentace staveb (popř. pořízení kopií této dokumentace) je třeba respektovat podmínky uvedené v § 133 stavebního zákona.

22Ca 551/2000

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Doležílka a soudkyň JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Elišky Cihlářové v právní věci žalobce Sdružení přátel přírody Havířova LUČINA se sídlem v Havířově - Městě, Karvinská č. 59, identifikační číslo 65890485, proti žalovanému Okresnímu úřadu Karviná se sídlem v Karviné - Novém Městě, Zakladatelská č. 974, o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí žalovaného o poskytnutí informací,

 

takto:

 

I. Rozhodnutí Okresního úřadu Karviná ze dne 21.8.2000 č.j. RRR - 1900/2000-Sk a rozhodnutí Úřadu města Havířova ze dne 3.7.2000 č.j. SÚ/27576/2000/Ing. Dž se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.272,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

 

Odůvodnění:

 

Žalovaný rozhodnutím ze dne 21.8.2000 č.j. RRR- 1900/2000-Sk zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu města Havířova ze dne 3.7.2000 č.j. SÚ/27576/2000/Ing. Dž, kterým byla podle § 15 a na základě § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, odmítnuta žádost žalobce o poskytnutí informací týkajících se stavebních zásahů na pozemku parc. č. 2593/1 v katastrálním území Havířov - Město, jehož vlastníkem je pan R.. Žalovaný dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně postupoval správně, pokud požadované informace žalobci neposkytl, neboť podle § 2 odst.3 zákona č. 106/1999 Sb. se tento zákon nevztahuje na poskytování osobních údajů a informací podle zvláštního právního předpisu. Tímto zvláštním právním předpisem je podle názoru žalovaného zákon č. 50/1976 Sb., v platném znění (stavební zákon), jehož ustanovení § 133 řeší seznámení s informacemi nacházejícími se ve spisech stavebního úřadu. Nahlédnutí do těchto spisů je umožněno osobám, které prokáží odůvodněnost svého požadavku, která může spočívat např. ve skutečnosti, že se jedná o účastníka řízení. V daném případě žalobce účastníkem řízení vedeného podle stavebního zákona nebyl.

Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení uvedeného rozhodnutí žalovaného spolu s rozhodnutím správního orgánu I. stupně s odůvodněním, že právo na svobodný přístup k informacím zaručené ustanovením článku 17 Listiny základních práv a svobod nemůže být v oblasti správního řízení omezeno ustanoveními procesní povahy, upravujícími nahlížení do správního spisů, resp. do dokumentace staveb. Účinností zákona č. 106/1999 Sb. byl proveden průlom do zásady neveřejnosti správního řízení, což je výslovně vyjádřeno v § 14 odst. 3 písm.c) tohoto zákona. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že každá fyzická a právnická osoba má právo na základě žádosti o informace nahlížet do veškerých správních spisů, pokud není dán některý z důvodů pro odepření poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. Dále je v tomto ustanovení výslovně zakotveno právo každé fyzické a právnické osoby žádat kopie písemných dokumentů, jež jsou povinným orgánům k dispozici ( a to včetně kopií dokumentů, jež jsou součástí správních spisů), a povinnost povinných orgánů tyto kopie poskytovat. Ust. § 14 odst. 3 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb. by pozbylo téměř jakéhokoliv smyslu, pokud by byl správný názor žalovaného, že ustanovení právních předpisů, upravující nahlížení do spisů ve správních řízeních, vylučují působnost uvedeného zákona. Z důvodové zprávy k uvedenému zákonu vyplývá, že právo na informace má každá osoba bez jakékoliv souvislosti s důvodem svého zájmu o danou informaci. Podle § 11 odst. 4 písm. a) a b) zákona č. 106/1999 Sb. povinné subjekty neposkytnou informace o probíhajícím trestním řízení a o rozhodovací činností soudů. Na základě argumentu a contrario tedy podle žalobce platí, že pokud se požadovaná informace týká jiného řízení, je povinný orgán povinen ji zpřístupnit, a to i nahlédnutím do spisu, včetně pořízení kopií. Napadené rozhodnutí žalovaného je dále podle žalobce v rozporu s § 47 a § 3 odst. 4 správního řádu, neboť žalovaný se v něm nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí z důvodů, které uvedl v napadeném rozhodnutí.

Krajský soud v Ostravě jako soud věcně a místně příslušný ( § 246 odst.1, § 246a odst.1 občanského soudního řádu - dále jen "o.s.ř.") po zjištění, že žaloba proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu byla podána ve lhůtě uvedené v § 250b odst.1 o.s.ř., přezkoumal z hlediska uplatněných žalobních důvodů zákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného, jakož i zákonnost řízení jemu předcházejícího ve smyslu ust. § 250i odst. 1 a 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že žaloba je opodstatněná.

Podle § 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen "zákon č. 106/1999 Sb."), zákon upravuje podmínky práva svobodného přístupu k informacím a stanoví základní podmínky, za nichž jsou informace poskytovány.

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány a orgány územní samosprávy. Podle odst. 2 citovaného ustanovení povinnými subjekty jsou dále ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti.

Podle § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. zákon se nevztahuje na poskytování osobních údajů a informací podle zvláštního právního předpisu.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že zákon č. 106/1999 Sb., který stanoví základní podmínky, za nichž jsou poskytovány informace povinnými subjekty, nelze použít na poskytování osobních údajů a informací podle zvláštních právních předpisů. Těmito zvláštními právními předpisy jsou např. zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, a zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí ( srov. poznámku 1/ k § 2 odst.3 zákona č. 106/1999 Sb.), popř. i jiné právní předpisy, které obsahují zvláštní úpravu poskytování informací vztahujících se k určité části působnosti povinných subjektů. Tyto zvláštní právní předpisy se vyznačují tím, že komplexně upravují podmínky, za nichž jsou určité informace poskytovány, včetně způsobu a forem jejich zpřístupňování a postupu při vyřizování žádostí o jejich poskytnutí, a to natolik úplně, že obecná právní úprava podmínek poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. ( obecná v tom smyslu, že se týká zásadně všech úseků a oblastí působnosti povinných subjektů) se vedle nich nemůže uplatnit.

Zvláštním předpisem o poskytování informací ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. však není zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, který upravuje především veřejnoprávní vztahy na úseku územního plánování a stavebního řádu. Poskytování informací na tomto úseku státní správy se týká pouze § 133 stavebního zákona, podle něhož orgány územního plánování a stavební úřady, které evidují, ukládají územně plánovací dokumentaci a dokumentaci staveb, jsou povinny umožnit osobám, které prokáží odůvodněnost svého požadavku, nahlížet do této dokumentace a pořizovat z ní výpisy; přitom jsou povinny učinit opatření, aby nahlédnutím do dokumentace nebylo porušeno státní, hospodářské či služební tajemství, jakož i zákonem uložená či uznaná povinnost mlčenlivosti.

Citované ustanovení § 133 stavebního zákona nepředstavuje komplexní právní úpravu podmínek, za nichž mohou být poskytovány informace týkající se působnosti státních orgánů a orgánů územní samosprávy v oblasti územního plánování a stavebního řádu, včetně způsobu a forem jejich zpřístupňování a postupu při vyřizování žádostí o jejich poskytnutí, vedle níž by právní úprava podmínek poskytování informací obsažená v zákoně č. 106/1999 Sb. nemohla obstát. § 133 stavebního zákona upravuje jen zvláštní podmínky pro poskytování informací týkajících se územního plánování a stavebního řádu formou nahlédnutí do územně plánovací dokumentace a do dokumentace staveb a v tomto smyslu doplňuje zákon č. 106/1999 Sb., který stanoví pouze základní podmínky, za nichž jsou informace poskytovány (§ 1 zákona č. 106/1999 Sb. ), a který se co do forem poskytování informací neomezuje jen na nahlédnutí do spisu ( z § 14 odst. 3 písm. c/ zákona č. 106/1999 Sb. vyplývá, že požadovanou informaci lze poskytnout též písemně nebo na paměťových médiích). Z uvedeného vyplývá, že na poskytování informací povinnými subjekty z jejich působnosti v oblasti územního plánování a stavebního řádu se vztahuje právní úprava obsažená v zákoně č. 106/1999 Sb. s tím, že při poskytování požadovaných informací formou nahlédnutí do územně plánovací dokumentace a dokumentace staveb (popř. pořízení kopií této dokumentace) je třeba respektovat podmínky uvedené v § 133 stavebního zákona.

V posuzované věci - jak vyplývá z obsahu správních spisů - žalobce písemným podáním ze dne 23.6.2000 požádal Úřad města Havířova o zpřístupnění informací týkajících se mimo jiné stavebních zásahů na pozemku pana R. parc. č. ........ v katastrálním území Havířov (stavba kotců pro chov psů, objekt rybářské bašty, oplocení, stavba rybníka a vypouštěcího zařízení, stavba klece pro chov tygra a úprava břehu řeky Lučiny). Ze žádosti o poskytnutí informací není zcela zřejmé, zda žalobce požadoval poskytnutí jen takových informací týkajících se uvedených stavebních zásahů, kterých se mu mohlo dostat jedině nahlédnutím do územně plánovací dokumentace a dokumentace předmětných staveb nebo pořízením kopií této dokumentace. Z obsahu žádosti ( z jejích alternativních formulací) lze ovšem dovodit, že žalobce především požadoval informaci o tom, zda uvedené stavby byly řádně povoleny (ohlášeny) či nikoliv. V poskytnutí této informace (např. písemně - srov. § 14 odst. 3 písm. c/ zákona č. 106/1999 Sb.) přitom správnímu orgánu nic nebránilo. Teprve v případě, že by žalobci poskytnutí této informace nepostačovalo a že by svou žádost na výzvu správního orgánu podle § 14 odst. 3 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. upřesnil tak, že požaduje poskytnutí dalších informací, které mu nelze zpřístupnit jinak než nahlédnutím do územně plánovací dokumentace a dokumentace staveb, popř. pořízením kopií této dokumentace, se měl správní orgán zabývat otázkou, zda jsou splněny zvláštní podmínky pro poskytování informací tímto způsobem vyplývající z citovaného ustanovení § 133 stavebního zákona.

Omezení povinnosti povinných subjektů umožnit jiným subjektům nahlížení do územně plánovací dokumentace a dokumentace staveb a pořizovat z ní výpisy na osoby, které prokáží odůvodněnost svého požadavku, vyplývající z ust. § 133 stavebního zákona, ovšem nelze interpretovat tak, že těmito osobami mohou být pouze účastníci řízení vedeného podle stavebního zákona. Právo účastníků územního nebo stavebního řízení nahlížet do spisů (s výjimkou protokolů o hlasování) a pořizovat si z nich výpisy vyplývá z § 23 odst. 1 správního řádu ( srov. § 140 stavebního zákona), přičemž účastníci řízení nejsou - na rozdíl od jiných osob (§ 23 odst. 2 správního řádu) - povinní prokazovat odůvodněnost tohoto požadavku. Z toho je zřejmé, že do územně plánovací dokumentace a dokumentace staveb mohou nahlížet kromě účastníků řízení jakékoliv další osoby, které prokáží, že jejich požadavek na nahlédnutí do dokumentace je odůvodněn. Otázkou, zda mezi takové další osoby bylo možno řadit i žalobce, se však žalovaný - veden nesprávným právním názorem, že právo nahlížet do územně plánovací dokumentace a dokumentace staveb a pořizovat z ní výpisy by žalobci náleželo jen v případě, že by byl účastníkem řízení podle stavebního zákona - nezabýval.

Pokud by žalovaný uvedenou otázku v posuzované věci řešil, musel by přihlédnout i k ust. § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. , o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož místně příslušná organizační jednotka občanského sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, je oprávněna, pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby byla předem informována o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízení, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona. Z tohoto ustanovení (stejně jako z ust. § 70 odst. 3 citovaného zákona, podle něhož je občanské sdružení oprávněno za podmínek a v případech podle odstavce 2 účastnit se správního řízení, pokud oznámí svou účast písemně do osmi dnů od zahájení řízení orgánu státní správy, který řízení zahájil; v tomto případě má postavení účastníka řízení) vyplývá zvláštní postavení občanských sdružení, založených podle zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, jejichž hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny. K tomuto speciálnímu postavení uvedených občanských sdružení je nutno přihlédnout i při zkoumání podmínek pro poskytnutí informací takovému subjektu formou nahlédnutí do územně plánovací dokumentace a dokumentace staveb, popř. pořízení kopií této dokumentace, ve smyslu ust. § 133 stavebního zákona.

Protože napadené rozhodnutí žalovaného nebylo - jak vyplývá z výše uvedeného - vydáno v souladu se zákonem, soud je, spolu s rozhodnutím správního orgánu I, stupně, které vykazuje stejné vady, podle § 250 j odst. 2 o.s.ř zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém bude žalovaný vázán právním názorem soudu ( § 250j odst. 3 o.s.ř.)

V řízení před soudem vznikly žalobci náklady, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.000,- Kč a v cestovném v souvislosti s cestou pověřeného člena žalobce k jednání soudu z Brna do Ostravy a zpět za použití hromadné dopravy ve výši 272,- Kč, celkem ve výši 1.272,- Kč. Protože žalobce měl ve věci zcela úspěch, soud ve smyslu § 250k odst. 1 věty první o.s.ř. žalovanému uložil, aby mu tyto náklady nahradil.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek ( § 250j odst. 4 o.s.ř.) Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.

V Ostravě dne 9.4.2001

JUDr. Jiří Doležílek, v.r.

předseda senátu