svoboda projevu a právo na informace/svoboda projevu, procesní otázky řízení před Ústavním soudem/aktivní procesní legitimace navrhovatele, základní práva a svobody/ochrana lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména, základní práva a svobody/svoboda projevu a právo na informace/právo na informace, legitimace/aktivní, soudce/nezávislost, soudce, informace

Informace o kauze z tisku ZDE

povinný subjekt; státní podnik Letiště Praha, s.p. je veřejnou institucí hospodařící s veřejnými prostředky

V tomto sporu  se žadatel obrátil na Letiště Praha, s.p. s žádostí o poskytnutí informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Státní podnik Letiště Praha poskytnutí informací odmítl, přičemž jako hlavní důvod uvedl, že není povinným subjektem. Žadatel poté neuspěl se svým odvoláním, žalobou u Městského soudu v Praze ani s kasační stížností u Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku Horník vs. Letiště Praha, s.p. 6 As 52/2004 dospěl stejně jako ostatní rozhodující orgány k závěru, že Letiště Praha, s.p. není veřejnou institucí a proto ani povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Žadatel se poté obrátil k Ústavnímu soudu s ústavní stížností. Ústavní soud stížnosti žadatele vyhověl a zrušil jak rozsudek Nejvyššího správního soudu tak rozsudek Městského soudu v Praze. Ústavní soud zcela odmítl argumentaci Nejvyššího správního soudu a jednoznačně dovodil, že Letiště Praha, s.p. je veřejnou institucí hospodařící s veřejnými prostředky a povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Ústavní soud se zejména usoudil, že ochrana jiných práv a hodnot, jako je právo na soukromí či nezávislosti justice, nemůže být zcela nadřazena nad právo na informace. Dosavadní model označil za příliš jednostranný. Ochraně soukromí dostatečně poslouží možnost rozsudky v přiměřené míře anonymizovat. Nezávislost justice dokonce dle Ústavního soudu nemůže být zveřejněním vůbec ohrožena, ba právě naopak. Za nelogický rozpor považuje soud také skutečnost, že pravomocné rozsudky se dosud mohly poskytovat, přičemž ani ony nejsou či nemusejí být definitivní a neměnné (mohou být např. zrušeny v přezkumném řízení, Ústavním soudem či Evropským soudem pro lidská práva).

klíčová slova:

základní práva a svobody/svoboda projevu a právo na informace/právo na informace, právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na veřejné vyhlášení rozsudku, právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní", základní ústavní principy/nezávislost soudů, základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip předvídatelnosti, srozumitelnosti, bezrozpornosti zákona

Věcný rejstřík: informace, právní moc, správní soudnictví, soudce/nezávislost

Veřejná instituce, veřejné prostředky. Fond národního majetku České republiky je veřejnou institucí hospodařící s veřejnými prostředky a je tedy povinným subjektem podle § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím.

Ve věci Obchodní společnost A., a.s. vs. Fond národního majetku České republiky (dále jen FNM) požádal žadatel FNM o sdělení informací, a to údajů týkajících se smlouvy o koupi a prodeji akcií obchodní společnosti U., a. s., uzavřené dne 12. února 2002 mezi FNM a obchodní společností AGRO, a. s.. FNM přípisem poskytnutí požadované informace odmítl. Obdobným přípisem pak FNM reagoval na odvolání žadatele. Žadatel se domáhal zrušení rozhodnutí FNM žalobou podanou u Městského soudu v Praze. Městský soud v Praze řízení o podané žalobě usnesením zastavil s tím, že FNM není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Proti usnesení Městského soudu v Praze podal žadatel ústavní stížnost. Ústavní soud ČR usnesení Městského soudu v Praze svým nálezem zrušil. Dle názoru Ústavního soudu ČR je Fond národního majetku České republiky nutno považovat za veřejnou instituci hospodařící s veřejnými prostředky a tedy za povinný subjekt dle zákona o svobodném přístupu k informacím.

ochrana soukromí, osobní údaj, politická strana/hnutí, soudce, nezávislost soudnictví, povinný subjekt.

Praktické závěry Nálezu (komentář O.S. o.p.s.)

1)     požadovaný údaj nelze odepírat podle § 8a InfZ či v jiném smyslu z důvodu ochrany soukromí a osobnostních práv jednotlivých soudců. Nelze tedy vydat k žádosti o uvedenou informaci rozhodnutí, opírající se o tuto právní argumentaci.

2)     Soudní soustava (ÚS pouze naznačuje, že by se jí to mělo týkat jednak jako celku, ale také jednotlivých soudů, resp. „personálních úřadů soudů") je povinna „za účelem dosažení nezbytného ústavně souladného stavu, t. j. realizace ústavní povinnosti státu poskytovat informace dle čl. 17 Listiny a čl. 10 Úmluvy" aktivně konat k tomu, aby předmětné údaje získala. ÚS jako jednu z možností zmiňuje „vyžádáním si informací od dotyčných jednotlivců jako svých zaměstnanců".

3)     Jednotliví soudci jsou povinni vyhovět žádosti „personálního úřadu soudu" (tj. např. předsedy soudu) a sdělit mu informaci o své účasti v KSČ, protože tato informace má zásadní význam pro existenci personálně a profesionálně nezpochybnitelné justice. Z rozsudku nepřímo vyplývá, že i samotný jednotlivý soudce se v určitém smyslu může stát „povinným subjektem". Jde tak o přesah přes dosavadní výklad InfZ do prostoru čl. 17 Listiny, který dosud InfZ neupravuje.

Stručné shrnutí obsahu Nálezu a komentář O. Kužílka najdete ZDE.

Stavební zákon, zvláštní právní předpis. Ústavní soud se vyjádřil k pojmu zvláštní právní předpis.

Veřejná instituce, veřejné prostředky. Mezi povinné subjekty označené v § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím jako veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky patří všechny subjekty, které naplňují definiční znaky pojmu veřejná instituce hospodařící s veřejnými prostředky a nikoli pouze Česká televize a Český rozhlas.