Rozsudek Krajského soudu v Ostravě poukazuje na velmi důležitou obsahovou náležitost všech rozhodnutí, kterými povinné subjekty odmítají žádost o poskytnutí informace. Podle § 15 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, musí takové rozhodnutí mimo jiné obsahovat i odůvodnění každého omezení práva na informace. Jak vyplývá i z níže uvedeného rozsudku, odůvodněním nemůže být pouhý odkaz na příslušné ustanovení zákona, jež bylo použito pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informace. Povinný subjekt musí v odůvodnění rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace nejenom poukázat na ustanovení právních předpisů, o které své rozhodnutí opírá, ale musí uvést i všechny rozhodující skutkové okolnosti konkrétního případu, jakož i důvody proč je na dané skutkové okolnosti nutno vztáhnout ustanovení právních předpisů, jež omezují poskytnutí informací.

Neobsahuje-li rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace náležité odůvodnění omezení práva na informace, nemá takové rozhodnutí jednu ze zákonem požadovaných náležitostí, přičemž tato skutečnost je důvodem pro jeho zrušení v řízení o odvolání či případně v soudním řízení po podání žaloby. S ohledem na praxi je možno předpokládat, že mnohá rozhodnutí povinných subjektů o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace nebudou náležitě odůvodněna a že tedy bude možno dosáhnout jejich zrušení či změny.

Podle ust. § 15 odst. 2 cit. zákona (č. 106/1999 Sb.) musí rozhodnutí mimo jiné obsahovat odůvodnění každého omezení práva na informace. Tento zákonný požadavek však napadené rozhodnutí nesplňuje, když z jeho odůvodnění není zřejmé jakým způsobem se obsah důvodových zpráv vztahuje výlučně k vnitřním pokynům nebo personálním předpisům povinného subjektu. V odůvodnění musí být shrnuty všechny skutečnosti, které odůvodňují výrok rozhodnuti tak, aby účastníky řízení přesvědčilo o správnosti rozhodnutí a postupu rozhodujícího orgánu. Rozhodnutí odůvodněné pouhým odkazem na ustanovení zákona je proto nepřezkoumatelné.

22 Ca 450/2000

 

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

 

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce Vita - občanské sdružení , Ostrava - Moravská Ostrava a Přívoz, Gen. Janouška 4, Zastoupeného Judr. Růženou Vojtovou, advokátkou v Ostravě - Moravská Ostrava a Přívoz, ul. 28. října 5 proti žalovanému Obvodní rada Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí žalovaného o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace

 

takto:

 

I: Rozhodnujtí Obvodní rady Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz ze dne 27.6.2000 č.j. Vnitř. 2193/2000 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízeni.

 

II: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 3 150,-Kč do tří dnů právní moci rozsudku k rukám JUDr. Růženy Vojtové, Ostrava - Moravská Ostrava a Přívoz, ul. 28. října 5.

 

Odůvodnění:

 

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Obvodní rady Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz ze dne 27.6.2000 č.j. Vnitř.2193/2000, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz ze dne 29.5.2000 č. j.1899/2000, jímž odepřel zpřístupnění informace týkající se poskytnutí důvodové zprávy k usnesení Obvodní rady Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz ze dne 22.3.2000 a ze dne 4.5.2000 k výpůjčce pozemků žalobci, potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že s odkazem na ust. § 44 odst. 6 písm. a) zákona o obcích, že jednání obecní rady, která je identická s obvodní radou, je neveřejné a že z tohoto zákona vychází také směrnice k přípravě jednání obvodní rady MOb. Dále citoval ust. § 11 odst. 1 písm. a) zák. č.. 106/1999 Sb. a konstatoval, že na svém zasedání dne 26.6.2000 rozhodl požadované informace žalobci neposkytnout.

Žalobce v podané žalobě označil důvody pro neposkytnutí požadovaných informací uvedené v napadeném rozhodnutí za dílem nesprávné a dílem za zcela irelevantní. Rozhodnutí žalovaného je podle názoru žalobce nepřezkoumatelné. Poukázal na ust. § 11 odst. 1 zák. č. 106/1999 Sb., které obsahuje fakultativní důvody, kdy povinný subjekt může omezit poskytnutí informace na základě svého uvážení. Proto musí být každé rozhodnutí o neposkytnutí informací odůvodněno některým ustanovením citovaného zákona. Odkaz na ust. § 44 odst. 6 zákona o obcích považuje žalobce za nesprávný, protože z hlediska úpravy práva fyzických a právnických osob na poskytování informací nemá absolutně žádný význam. Vůbec pak již nelze zdůvodňovat neposkytnutí informací směrnicí, která nemá charakter obecně závazného právního předpisu.

Krajský soud na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného včetně správního řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 244 odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Z obsahu správního spisu má krajský soud za prokázané, že žalobce požádal dopisem ze dne 17.5.2000 adresovaným Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz o poskytnutí důvodových zpráv k usnesením z jednání Obvodní rady Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz konaných dne 22.3. a 4.5.2000 týkajících se výpůjčky pozemků žalobci. O této žádosti rozhodl Úřad městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz negativně a žalovaný odvolání žalobce podané proti tomuto rozhodnutí zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil z důvodů jak je výše uvedeno.

Při přezkoumávání napadeného rozhodnutí žalovaného vycházel krajský soud ze skutkového stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 250i odst. 1 o.s.ř.), a v souladu s dispoziční zásadou vyplývající z ust. § 249 odst. 2 o.s.ř. byl vázán rozsahem tvrzených nezákonností obsažených v žalobě.

Podle ust. § 16 odst. 2 zákona Č. 106/1999 Sb. rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu povinný subjekt nejblíže vyššího stupně nadřízený povinnému subjektu, který rozhodnutí vydal nebo měl vydat. Jde-li o rozhodnutí obecního úřadu, které se týká informací ve věcech samostatné působnosti obce, rozhoduje o odvolání obecní rada, pokud obecní zastupitelstvo nestanoví, že rozhoduje jiný orgán obce. Z ust. §250 odst. 4 o.s.ř. ve znění platném do 31.12.2000 vyplývá, že u rozhodnutí správního orgánu vydaného ve správním řízení je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni. V dané věci v posledním stupni rozhodovala Obvodní rada Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, jejíž rozhodnutí je také žalobou napadáno. Z citovaných ustanovení pak vyplývá, že jako žalovaný měla být v žalobě označena právě Obvodní rada Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz jako správní orgán, který v dané věci vydal ve správním řízení rozhodnutí, jehož přezkoumání se žalobce domáhá. Proto se musel krajský soud nejprve zabývat otázkou, zda byl žalovaný v žalobě řádně označen, pokud se v žalobě uvádělo, že žalovaným je Město Ostrava, obvodní rada Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz. Z ust. § 44 odst. 1 zák. č. .367/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů, který platil do 12.11.2000, vyplývá, že obecní rada, jejíž funkci plní podle odst. 2 cit. ustanovení v městském obvodu územně členěného statutárního města obvodní rada v rozsahu jí svěřeném, je výkonným orgánem obce v oblasti samostatné působnosti; v dané věci jde právě o poskytnutí informací z této oblasti (ust. § 45 písm. o) cit. zákona). S ohledem na to, že, okruh účastníků soudního řízení o přezkoumání rozhodnutí vydaného ve správním řízení je vymezen přímo zákonem (§ 250 odst. 4 o.s.ř.) a v dané věci se jedná jen o upřesnění orgánu, který za městský obvod statutárního města jednal, nepřicházela záměna účastníků rozhodnutím soudu ve smyslu ust. § 92 odst. 2 o.s.ř. v úvahu (nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 86/96 ze dne 18.6.1997). Rovněž z ust. § 16 odst. 2 zák. Č. 106/1999 Sb. je zřejmé, že obvodní rada v dané věci rozhodovala jako orgán města, tedy že v případě žalovaného jde jen o bližší označení orgánu, který za město v dané věcí jednal. Město Ostrava a Obvodní rada Městského obvodu Moravská Ostrava Přívoz tak jsou dva neslučitelné pojmy pro označení žalovaného v řízení podle části páté hlavy druhé o.s.ř. a krajský soud tak mohl i beze změn žaloby upřesnit, že žalovaným je v dané věci Obvodní rada Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, která vystupovala jako výkonný orgán Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, neboť toto její postavení výslovně vyplývá z ust. § 250 odst. 4 o.s.r.

Podle Čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jsou svoboda projevu a právo na informace zaručeny. Právo na informace se skládá ze dvou složek, a to: z práva na svobodný přístup k informacím a práva svobodně informace veřejně šířit. Podmínky, za nichž lze právo na svobodný přístup k informacím realizovat, jsou pak stanoveny v zák. č. 106/1999 Sb. V ust. § 2 odst. 1 citovaného zákona je uvedeno, že povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány a orgány územní samosprávy. Citovaný zákon však také v ust. § 7 až 11 vymezuje hranice práva svobodného přístupu k informacím. V daném případě podle názoru žalovaného bránilo poskytnutí informací o obsahu důvodových zpráv k usnesením Obvodní rady Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz ust. § 11 odst. 1 písm. a) citovaného zákona. Podle ust. §15 odst. 2 cit. zákona musí rozhodnutí mimo jiné obsahovat odůvodnění každého omezení práva na informace. Tento zákonný požadavek však napadené rozhodnutí nesplňuje, když z jeho odůvodnění není zřejmé jakým způsobem se obsah důvodových zpráv vztahuje výlučně k vnitřním pokynům nebo personálním předpisům povinného subjektu. V odůvodnění musí' být shrnuty všechny skutečnosti, které odůvodňují výrok rozhodnuti tak, aby účastníky řízení přesvědčilo o správnosti rozhodnutí a postupu rozhodujícího orgánu. Rozhodnutí odůvodněné pouhým odkazem na ustanovení zákona je proto nepřezkoumatelné.

Z důvodů shora uvedených krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení (§ 250j odst. 2 o.s.ř.). V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem krajského soudu (§ 250j odst. 3 o.s.ř.). Ve věci rozhodl krajský soud bez jednání podle ust. § 250f odst. 1 písm. a) o.s.r., protože napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 250k odst. 1 o.s.r., neboť žalobce měl ve věci úspěch, a proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze soudního poplatku 1.000,- Kč, odměny za právní zastoupení (2 úkony po 1.000,- Kč a náhrada hotových výdajů 2 x 75,- Kč)' celkem tedy byla žalobci přiznána na nákladech řízení částka 3.150,- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Ostravě dne 29.6.2001

JUDr. Eliška Cihlářová