Rozhodnutí, jehož vydání je konstruováno právní fikcí, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

 

7 A 16/2002

 

ČESKA REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

 

Nejvyšší správní soud rozhodl v právní věci žalobce J.S., zastoupeného JUDr. M. P., Ph.D. proti žalovanému Ministerstvu dopravy se sídlem v Praze l, Nábřeží L. Svobody 12/1222 v řízení o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ve věci poskytnutí informací,

 

takto:

 

I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy o rozkladu žalobce ze dne 26. 3. 2001 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 2 825,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. M. P., Ph.D.

 

Odůvodnění:

 

Žalobou podanou v zákonné lhůtě u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým byl zamítnut jeho rozklad ze dne 26. 3. 2001 a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu L stupně o neposkytnutí informace.

Žalobce v podané žalobě uvedl, že požadoval sdělení informací týkajících se zásad pro dopravní značení na pozemních komunikacích a dále informací souvisejících zejména s činností silničního správního úřadu Magistrátu hl. města Prahy v souvislosti se stanovením nejvyšší povolené rychlosti v obcích podle zákona č. 12/1997 Sb., zákona č. 361/2000 Sb. a vyhláškou č. 30/2001 Sb. Žalobce je toho názoru, že v žádosti uvedené informace s ohledem na jejich charakter nespadají pod žádný z důvodů uvedených v zákoně č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o poskytování informací"), pro které by je bylo možné odmítnout. Napadené rozhodnutí je proto pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že o podaném rozkladu nerozhodl v zákonné lhůtě, resp. rozhodl fiktivním negativním rozhodnutím proto, že u něj došlo k personálním změnám a rovněž ke ztrátě spisového materiálu týkajícího se uvedeného rozkladu a navrhl, aby soud zrušil jeho fiktivní rozhodnutí, kterým byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno předchozí (taktéž fiktivní) rozhodnutí orgánu I. stupně. Dále také uvedl, že informace byla dodatečně žalobci poskytnuta.

Žalobce k výzvě soudu sdělil, že na podané žalobě trvá, protože žalovaným dodatečně poskytnuté informace jsou neúplné.

Městský soud v Praze postoupil věc místně příslušnému Vrchnímu soudu v Praze. Protože však tento soud ve věci do 31. 12. 2002 nerozhodl, převzal dnem 1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.), v souladu s ustanovením § 132 s. ř. s. neskončenou věc, u níž byla dána věcná příslušnost vrchního soudu, Nejvyšší správní soud a dokončí v ní řízení.

Podle ustanovení § 130 odst. l s. ř. s. postupuje Nejvyšší správní soud v tomto řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. Účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně správního řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Při přezkoumávání napadeného rozhodnutí vycházel Nejvyšší správní soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. l s. ř. s.), že žalovaný vydal rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 16 odst. 3 a 5 zákona o poskytování informací, tzn. že nastala právní fikce, že o podaném rozkladu bylo vydáno rozhodnutí, jímž byl žalobcem podaný rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutí, jehož vydání je konstruováno právní fikcí, je podle názoru Nejvyššího správního soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. V takovém případě je sice zřejmé, že podaný rozklad byl zamítnut, ale nelze již dovodit, jaké důvody vedly žalovaného k odepření informací. Vzhledem k tomu, že existence napadeného rozhodnutí je vázána na zákonnou fikci jeho vydání, nemůže obsahovat odůvodnění, v němž správní orgán v souladu s ustanovení § 47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů uvádí, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. V daném případě by tak musel soud nahrazovat činnost správního orgánu a dovozovat, na základě jakých skutkových a právních závěrů mohly být námitky uplatněné v rozkladu shledány neopodstatněnými, popř. jaké důvody mohly vést k negativního rozhodnutí, což je nepřípustné.

Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 78 odst. l s. ř. s. napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil a podle odst. 4 citovaného ustanovení vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V souladu s ust. § 76 odst. l písm. a) s. ř. s. rozhodl Nejvyšší správní soud ve věci bez nařízení jednání.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. l s. ř. s., když žalobci, který měl ve věci úspěch, vznikly s tímto řízením náklady zaplacením soudního poplatku v částce 1000,- Kč a odměny za právní zastoupení l 825,- Kč (1750,- Kč podle § 11 a § 18 vyhl. č. 484/2000 Sb. a 75,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 6. listopadu 2003