Rozhodnutí je důležitým upozorněním, jak postupovat při podání žaloby proti fiktivním rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu, kterým byla žádost o poskytnutí informací zamítnuta. Problémem je zejména přesné určení počátku dvouměsíční lhůty k podání žaloby. V případě včasného vydání skutečného, tj. nikoli fiktivního, rozhodnutí o odvolání, je dnem rozhodujícím pro počátek běhu dvouměsíční lhůty den, kdy bylo rozhodnutí o odvolání žadateli doručeno. Pro případ fiktivního rozhodnutí o odvolání zákon o svobodném přístupu k informacím stanoví, že za den doručení takovéhoto rozhodnutí se považuje den následující po uplynutí lhůty pro vyřízení odvolání. Zákon tak stanoví den doručení fiktivního rozhodnutí přesně, pro žadatele však může být problémem zjistit, který den k doručení takového rozhodnutí došlo. Lhůta k vyřízení odvolání v délce 15 dnů běží od předložení odvolání odvolacímu orgánu povinným subjektem. Povinný subjekt, proti jehož rozhodnutí bylo podáno odvolání, však neinformuje žadatele o tom, kdy předložil odvolání odvolacímu orgánu. Z ustanovení § 57 odst. 2 správního řádu plyne, že správní orgán, který vydal napadené rozhodnutí, je povinen odvolání předložit odvolacímu orgánu do 30 dnů ode dne, kdy mu odvolání došlo. Žadateli se tak může stát, že po podání odvolání bude v nejistotě, zda již bylo odvolání předloženo odvolacímu orgánu a zda tedy již běží, resp. uplynula lhůta k vyřízení odvolání, a zda již nenastala fikce rozhodnutí o odvolání.

 

5 A 138/2001

 

USNESENI

 

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce ......, zastoupeného ...... ,. advokátem se sídlem ......., proti žalovanému Komisi pro cenné papíry se sídlem Washingtonova 7, Praha l, v řízení o žalobě proti rozhodnutí prezídia ze dne 22.8. 2001 o rozkladu žalobce ze dne 27.7.2001,

 

takto:

 

Řízení se zastavuje. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek v částce 1.000 Kč, která bude vyplacena k rukám jeho zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Vrchního soudu v Praze.

 

Odůvodnění:

 

Žalobce se žalobou osobně doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 30.10.2001 domáhá přezkoumání fiktivního rozhodnutí prezídia žalovaného ve věci jeho žádosti o poskytnutí informace týkající se agendy společnosti Harvardský průmyslový holding, a. s. v likvidaci i jejího právního předchůdce.

V žalobě žalobce uvedl, že na základě jeho žádosti o informace vydal žalovaný rozhodnutí ze dne 5.7.2001, č.j. 41/Zi/105/2001/1, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobci požadované informace neposkytnou. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 27.7.2001 (k poštovní přepravě) v zákonné lhůtě rozklad, o kterém prezídium nerozhodlo, podle zákona č. 106/1999 Sb. však nastala fikce negativního rozhodnutí. Protože s rozhodnutím o odmítnutí žalobce nesouhlasí, navrhl, aby soud obě shora uvedená rozhodnutí zrušil, protože - důvodů uvedených žalobcem v žalobě - podle jeho názoru nemá odmítnutí požadovaných informací žalovaným právní podklad.

Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě, které si soud od něj vyžádal, poukázal na to, že podle jeho názoru je žaloba podaná osobně u soudu dne 30.10.2001 podána opožděně, když žalobcův rozklad byl žalovanému doručen dne 30.7.2001 a tudíž o něm mělo být rozhodnuto do 22 dnů (lhůta podle § 16 odst. 3 a § 20 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.). Tato lhůta končila dnem 21.8.2001. Od 22.3.2:01 dc 22.10.2001 marně uplynula lhůta podle § 250b odst. 1 o.s.ř. podání žaloby. Žalovaný proto navrhl, aby soud řízení pro opožděnost žaloby dle ustanovení § 250d odst. 3 o.s.ř. zastavil. V další části vyjádření k žalobě se žalovaný vyjádřil k věcným výhradám žalobce proti jeho zamítavému postoji k podání požadovaných informací.

Řízení o žalobě muselo být zastaveno z uvedených důvodů: Podle ustanovení § 16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o informacích") musí být o rozkladu rozhodnuto do 15 dnů ode dne doručení rozkladu, přičemž nebude-li v uvedené lhůtě rozhodnuto, má se za to, že bylo vydáno negativní rozhodnutí. Za den doručení tohoto rozhodnutí se považuje den následující po uplynutí lhůty pro vyřízení odvolání (rozkladu).

V roce 2001 se podle ustanovení § 20 odst. 3 zákona o informacích prodlužuje lhůta k vyřízení odvolání (rozkladu) o jednu polovinu.

V dané věci byl rozklad žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.7.2001 doručen žalovanému dne 30.10.2001, což vyplývá ze spisového materiálu poskytnutého žalovaným na žádost soudu. Lhůta podle ustanovení § 16 odst. 3 ve spojení s § 20 odst. 3 zákona o informacích je pro rok 2001 stanovena na 22,5 dne. Protože nejde o lhůtu počítanou podle hodin, ale podle dnů, je zřejmě třeba vycházet z toho, že posledním dnem lhůty je 23. den po podání odvolání (rozkladu) a ne 22. den, jak uvádí žalovaný.

Lhůta pro rozhodnutí prezídia žalovaného o rozkladu, který byl doručen dne 30.10.2001 tedy končila dne 22. 8. 2001 (středa). Od tohoto dne se v dané věci odvíjí dvouměsíční lhůta podle ustanovení § 250b odst. l o.s.ř. k podání žaloby k soudu (jejíž zmeškání nelze podle zákona prominout). Tato lhůta končila dne 23.10.2001 (úterý).

Protože v zákonem stanovené lhůtě k podání žaloby žalobce žalobu k soudu nepodal, ani ji nepředal k poštovní přepravě, ale podal ji u soudu osobně až dne 30.10.2001, soud podle ustanovení § 250d odst. 3 o.s.ř. řízení pro opožděnost žaloby zastavil aniž se mohl zabývat přezkumem žalobou napadeného rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že řízení bylo zastaveno, nepřiznal soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 146 odst. l písm. c) o.s.ř. ve spojení s § 246c o.s.ř., neboť v případě zastavení řízení si účastníci zásadně hradí náklady řízení každý ze svých prostředků.

Protože řízení bylo zastaveno aniž soud rozhodoval ve věci samé, rozhodl soud podle § 10 odst. 3 a 5 zákona č. 549/1991 Sb. , ve zněni pozdějších předpisů o vrácení žalobcem zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč způsobem (§ 149 o.s.ř.) a ve lhůtě uvedenými ve výroku tohoto usnesení.

Poučení

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Praze dne 29, dubna 2002