Soud při rozhodování vyšel z toho, že rozhodnutí o odvolání nemělo náležitosti stanovené právními předpisy a odvolací orgán tak ve stanovené lhůtě nerozhodl o odvolání, čímž nastala fikce rozhodnutí, kterým bylo odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Takové rozhodnutí však není odůvodněno a proto je nepřezkoumatelné. Soudu tak nezbylo než žalobou napadené rozhodnutí zrušit.

 

Ta skutečnost, že nebylo ve lhůtě požadované zákonem vydáno rozhodnutí splňující náležitosti uvedené v ust. § 15 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím a místo toho bylo žalobci zasláno pouze sdělení o nevyhovění jeho žádosti o poskytnutí informace, a že subjekt, který měl podle zákona o svobodném přístupu k informacím o odvolání žalobce rozhodnout, tak ve lhůtě uvedené v § 16 odst. 3 citovaného zákona neučinil, má za následek, ze napadené rozhodnutí, resp. fikce takového rozhodnutí, není (a v případě fikce ani nemůže být) odůvodněno, a proto je bez ohledu na eventuální další vady nepřezkoumatelné.

 

33 Ca 126/2000

 

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

 

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Muzikáře a soudců JUDr. Zdeňky Vlasákové a JUDr. Hany Douskové v právní věci žalobce .........., se sídlem v ........., zastoupeného ........., advokátem se sídlem ........, proti žalovaným 1) ........ se sídlem v .........., 2) .........se sídlem ........, o žalobě na přezkoumáni rozhodnutí o odepření informace podle z.č. 106/1999 Sb.ve znění pozdějších předpisů, o svobodném přístupu k informacím,

 

takto:

 

Rozhodnutí předsedy Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílám ze dne 30.6.2000 č.j. PR/169/00/1640 a rozhodnutí Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílám ze dne 2.6.2000 č.j. PR/ 150/00/1334 se zrušují a věc se vrací Radě pro rozhlasové a televizní vysílám k dalšímu řízení.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3.150,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta ...........

 

Odůvodnění:

 

Žalobce se domáhal přezkoumání rozhodnutí správního orgánu ve smyslu ust. §16 odst. 6 z.č. 106/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů, o svobodném přístupu k informacím. Uvedl, že dne 19.5.2000 požádal Radu ČR pro rozhlasové a televizní vysílání o poskytnutí informací podle § 14 z.č. 106/1999 Sb., a to o záznam (zápis) z jednání Rady ze dne 16.5.2000, a o dokumenty, na jejichž základě se Rada rozhodla předat orgánům Činným v trestním řízení informace, které jí téhož dne měl poskytnout ........ Rada odpověděla dopisem ze dne 2.6.2000, který sice neobsahoval všechny náležitosti rozhodnutí o žádosti žalobce podle § 15 zák. č. 106/1999 Sb., ale zcela zřetelně žádost žalobce zamítla. Žalobce podal proti rozhodnutí Rady včas odvolání k předsedovi Rady, a to dne 13.6.2000. Předseda Rady o tomto odvolání rozhodl dne 30.6.2000 ve lhůtě stanovené v § 16 z.č. 106/1999 Sb., a to tak, ze odvolání zamítl a rozhodnutí Rady potvrdil. Rozhodnutí žalovaných jsou podle názoru žalobce nezákonná. Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání je podle § 2 z.č. 106/1999 Sb. tzv. povinnou osobou, která musí poskytovat informace o své činnosti osobám, které ji o to požádají. Předmětné informace, které žalobce žádal, nespadají do okruhu informací, které by Rada podle § 7 a násl. cit. zákona nemohla poskytovat. Stejně tak je nezákonné i rozhodnutí předsedy Rady o odvolám žalobce. Vzhledem k tomu, ze tato dvě rozhodnutí nelze od sebe oddělit a bez zrušení rozhodnutí Rady by zrušeni rozhodnuti předsedy Rady nemělo smysl, domáhal se žalobce nejen zrušeni rozhodnutí předsedy Rady, ale též zrušení rozhodnutí Rady jako orgánu prvního stupně.

Žalovaní ve společném vyjádření k podané žalobě uvedli, že požadované informace jsou informacemi o probíhajícím trestním řízení, které podle § 11 odst. 4 písm. a) z.č. 106/1999 Sb. nelze poskytnout. Druhý žalovaný .......... namítl, že již není předsedou Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání. Poukázal na to, ze Rada je kolektivní orgán a její předseda pouze jedná jejím jménem. O předsedovi Rady nelze konstatovat, že "stojí v čele", jak stanoví § 16 z.č. 106/1999 Sb. Předseda pouze jedná jménem Rady a netvoří žádnou samostatnou instituci. Možnost předsedy změnit rozhodnutí Rady by byla popřením jejího charakteru jako kolektivního orgánu. Žalovaní navrhli, aby napadená rozhodnutí byla potvrzena.

Městský soud v Praze přezkoumal na základě podané žaloby napadená rozhodnutí (§ 247 a násl. o.s.ř., § 16 odst. 6 z.č. 106/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů ) a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jejich potvrzení. Ve věci rozhodl bez jednáni, když na daný případ dopadá ustanovení § 250f odst. l písm. a) o.s.ř.

V době podání žádosti o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb. a v době podání žaloby bylo postavení Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání upraveno zákonem č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání. Tento zákon byl s účinnosti od 4.7.2001 zrušen zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, kterým mimo jiné byla též zřízena Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Jde o ustanovení § 4 odst. 1 tohoto zákona, který stanoví, ze se zřizuje Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen "Rada") se sídlem v Praze. Podle odst. 2 cit. ustanovení Rada je správní úřad, který vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a převzatého vysílání a dohlíží na zachování a rozvoj plurality programové nabídky a informací v oblastí rozhlasového a televizního vysílání a převzatého vysílání, dbá na jeho obsahovou nezávislost a plní další úkoly stanovené tímto zákonem a zvláštními právními předpisy. Podle § 68 odst. 8 z.č. 231/2001 Sb. Rada České republiky pro rozhlasové a. televizní vysílání ustavená podle zákona č. 103/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů se považuje za Radu podle zák. č. 231/2001 Sb. Účastníkem tohoto řízení (1.žalovaným) je proto Rada pro rozhlasové a televizní vysíláni, 2. žalovaný, který v době, kdy mělo být vydáno napadené rozhodnuti, byl předsedou tehdejší Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílám, vystupuje nadále pod označením uvedeným v žalobě.

Z předložených podkladů je zřejmé, že žalobce požádá Radu ČR pro rozhlasové a televizní vysílání o poskytnutí informace dle z. Č. 106/1999 Sb. podáním ze dne 19.5. 2000, na které Rada odpověděla přípisem ze dne 2.6.2000, podepsaným ........ předsedou Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, v němž mu sdělila důvody, pro které žádosti nemůže vyhovět.

Ustanovení § 15 odst. 1 z.č. 106/1999 Sb. však ukládá, aby povinný subjekt (tedy ten, který má příslušnou informaci poskytnout) v případě nevyhovění žádosti vydal rozhodnutí, které má mít náležitosti uvedené v druhém odstavci tohoto ustanovení (označení povinného subjektu, číslo jednací, datum vydání rozhodnutí, označení příjemce rozhodnutí, výrok s uvedením právních předpisů, podle nichž bylo rozhodováno, odůvodnění každého omezení práva na informace, poučení o místu, době a formě podání opravného prostředku, vlastnoruční podpis pověřeného pracovníka povinného subjektu s uvedením jména, příjmení a funkce). Takové rozhodnutí je nezbytné doručit do vlastních rukou žadatele.

V předmětné věci povinný subjekt neposkytl požadovanou informaci ve lhůtě 15 dní uvedené v § 14 odst. 3 písm. c) cit. zákona, prodloužené ve smyslu § 20 odst. 3 cit. zákona na dvojnásobek, tj. na 30 dní. Protože shora uvedený přípis ze dne 2.6.2000 nemá náležitosti rozhodnutí dle § 15 odst. 2 cit. zákona, je nezbytné ve smyslu § 15 odst. 4 cit zákona vycházet z fikce, ze povinný subjekt vydal rozhodnutí, kterým požadované informace odepřel.

Proti takovému rozhodnutí (fikci) podal žalobce odvolání datované dnem 13.6.2000, na které odpověděl předseda Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání .......... přípisem ze dne 30.6.2000, v němž uvedl, že Rada setrvala na svém názoru vyjádřeném v dopise ze dne 2.6.2000 a zmínil, že nebylo vydáno rozhodnutí, neboť Rada se domnívá, že na tento případ se vztahuje trestní řád, resp. trestní zákon a nikoliv zákon č. 106/1999 Sb.

Ani tento přípis nesplňuje náležitosti rozhodnutí správního orgánu o odvolání žalobce. Je proto nutno vycházet z toho, ze odvolací orgán nerozhodl o odvolání ve lhůtě 15 dnů, jak stanoví § 16 odst. 3 z.č. 106/1999 Sb., a proto ve smyslu tohoto ustanovení je třeba vycházet z fikce, že nadřízený povinný subjekt vydal rozhodnutí, kterým odvolám zamítl a napadené rozhodnuti potvrdil. V této souvislostí soud dodává, ze ve smyslu. ust. § 16 odst. 2 cit. zákona je v předmětné věci předseda Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysíláni tím, kdo rozhoduje o odvolání, neboť stojí v čele Rady (tj. povinného subjektu) a je oprávněn za ni jednat, jak vyplývá z § 6 odst. 1 z.č. 103/1992 Sb, o Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění účinném v době, kdy nastala fikce napadených rozhodnutí. Podle § 16 odst, 2 z.č. 106/1999 Sb. o odvoláni proti rozhodnutí povinného subjektu rozhoduje povinný subjekt nejblíže vyššího stupně nadřízený povinnému subjektu, který rozhodnutí vydal nebo má vydat. Jde-li o rozhodnutí obecního úřadu, které se týká informací ve věcech samostatné působnosti obce, rozhoduje o odvolání obecní rada, pokud obecní zastupitelstvo nestanoví, ze rozhoduje jiný orgán obce. V ostatních případech rozhoduje o odvolání ten, kdo stojí v čele povinného subjektu, který rozhodnutí vydal nebo měl vydat a je oprávněn za něj jednat. Na daný případ dopadá poslední věta citovaného ustanovení, neboť ve smyslu zákonné úpravy postavení Rady neexistuje subjekt vyššího stupně Radě nadřízený, který by mohl o odvolání rozhodnout. Již zákonem č. 103/1992 Sb., kterým byla zřízena Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, byl změněn z.č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, konkrétně jeho § 8 tak, ze Ministerstvo kultury je ústředním orgánem státní správy s výjimkou rozhlasového a televizního vysílání.

Ta skutečnost, ze nebylo ve lhůtě požadované zákonem vydáno rozhodnutí splňující náležitosti uvedené v ust. § 15 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím a místo toho bylo žalobci zasláno pouze sdělení o nevyhovění jeho žádosti o poskytnutí informace, a ze subjekt, který měl podle zákona o svobodném přístupu k informacím o odvolání žalobce rozhodnout, tak ve lhůtě uvedené v § 16 odst. 3 citovaného zákona neučinil, má za následek, ze napadené rozhodnutí, resp. fikce takového rozhodnutí, není ( a v případě fikce ani nemůže být) odůvodněno, jak požaduje § 47 správního řádu, a proto je bez ohledu na event. další vady nepřezkoumatelné.

Se zřetelem na zjištění, že napadené rozhodnutí je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné, soudu nezbylo, než je zrušit (a to včetně prvostupňového rozhodnutí - viz § 250j odst. 2 o.s.ř.) a věc vrátit 1. žalovanému k dalšímu řízení (§ 16 odst. 4 z.č. 106/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů, § 247 a násl. o.s.ř. zejm. § 250f odst. 1 písm. a) § 250j odst. 2 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů řízení, se opírá o ust. § 250k odst. I o.s.ř. Žalobce byl v tomto řízení úspěšný a vznikly mu náklady řízení za soudní poplatek 1.000,- Kč a za odměnu advokáta (odměna za dva úkony po 1,000,- Kč a 2x paušál po 75,- Kč), tj. celkem 3.150,- Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 13 vyhl.č. 177/96 Sb.).

Proti tomuto rozsudku n e n í opravný prostředek přípustný (§ 250j odst. 4. o.s.ř.).

V Praze dne 27. září 2001

JUDr. Ladislav Muzikář

v.r. předseda senátu