Podání žádosti upravuje ustanovení  § 13 zákona o svobodném přístupu k informacím (dále jen zákon).

Žádost je možno podat jak ústně tak písemně, a to i prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, neboli zaslat e-mailem. Pokud se tedy chce žadatel bránit proti neposkytnutí informací na základě pouhé ústní žádosti, musí podat žádost písemně, například zasláním dopisu anebo zasláním e-mailu na elektronickou podatelnu úřadu. Pro písemné podání elektronickou poštou (e-mailem) není potřebný tzv. elektronický podpis.

 

Obsahové náležitosti  písemně podané žádosti upravuje ustanovení § 14 zákona.

Ze žádosti musí být  zřejmé, kterému povinnému subjektu je určena, tedy musí v ní být uvedeno, po kom žadatel požaduje poskytnutí informací. To je obvykle patrno z toho, komu je adresována, ale neškodí v úvodu (nahoru) žádosti zopakovat název a adresu dožádaného úřadu.

Dále musí být ze žádosti zřejmé, že se žadatel domáhá poskytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Žádost by tedy měla obsahovat určení, které informace chce žadatel získat, chybné by bylo zůstat třeba u formulace „to by mě tedy zajímalo...".

Vzhledem k novému znění zákona doporučujeme, aby žádost výslovně obsahovala odkaz na zákon, a to například takovouto formulací žádosti: „Podle zákona č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím žádám o poskytnutí těchto informací .......".

Žádost podávaná fyzickou osobou (tedy člověkem, nikoli firmou) by měla obsahovat ještě jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu této osoby. Není-li žadatel přihlášen k trvalému pobytu, je třeba uvést adresu bydliště a adresu pro doručování, liší-li se od adresy místa trvalého pobytu nebo bydliště.

I v případě, kdy žadatel uvede adresu místa trvalého pobytu, může navrch ještě uvést odlišnou adresu pro doručování.

Adresou pro doručování může být také e-mailová adresa.

Právnická osoba by pak v žádosti měla uvést název, identifikační číslo, adresu sídla a adresu pro doručování, liší-li se od adresy sídla.

Kdo je povinen poskytovat informace ?

Upravuje § 2 odst. 1 a 2 zákona. Povinnost poskytovat informace  vztahující se k jejich působnosti mají státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány, veřejné instituce a dále ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti. Tyto osoby povinné poskytovat informace  zákon nazývá povinnými subjekty. Povinnost poskytovat informace tak mají zejména orgány státu, obce a kraje a jejich orgány. Veřejnými institucemi jsou pak takové subjekty, které byly zřízeny k zajišťování veřejných potřeb, například veřejné zdravotní pojišťovny, Pozemkový fond, ředitelství silnic a dálnic. Spory se zatím vedou o to, zda jsou povinnými subjekty také firmy zřízené státem, kraji a obcemi. Je třeba vycházet z toho, že jsou povinny poskytovat informace, neboť nakládají s veřejnými prostředky a jsou zřízeny výhradně k plnění veřejného účelu.

Okruh informací  „vztahujících se k jejich působnosti" se vykládá tak, že jde o vše, co tyto úřady (instituce) mají v souvislosti se svou funkcí, činností, spoluprací, následnictvím atd. Nejde tedy jen o informace, které instituce přímo ve své kompetenci vytváří, ale také ty, které například v rámci nějaké spolupráce obdržela, dostala „na vědomí" atd. Z tohoto okruhu tedy lze vyloučit jen ty informace, které opravdu s institucí nesouvisejí, například informace z telefonního seznamu Zlaté stránky, který instituce používá.

 

Jak  postupovat, když úřad tvrdí, že se na poskytování požadovaných informací nevztahuje zákon č. 106/1999 Sb.?

Zákon o svobodném přístupu k informacím je obecným právním předpisem, který upravuje právo na informace a který provádí ustanovení čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Měl by se tedy obecně použít vždy,  přičemž výjimky z tohoto pravidla jsou upraveny zejména v ustanovení § 2 odst. 3 zákona. Podle tohoto ustanovení se zákon o svobodném přístupu k informacím na poskytování informací nevztahuje jen tehdy, pokud jiný zvláštní zákon pro danou oblast upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. Aby tedy mohl jiný předpis nahradit zákon o svobodném přístupu k informacím a použít se plně namísto něj, musel by velmi podrobně upravovat práva žadatele o poskytnutí informací. Není proto zvláštním zákonem například stavební zákon, správní řád atp. a i na tyto agendy a informace se plně použije informační zákon. Jediným skutečně plně samostatným zákonem, který ve své oblasti nahrazuje informační zákon, je zákon o informacích ze životního prostředí.

V případě, že povinný subjekt neoprávněně tvrdí, že se na poskytnutí určitých informací nevztahuje zákon o svobodném přístupu k informacím, je třeba postupovat, jakoby neoprávněně odepíral informace. Nezbývá, než podat odvolání, či v případě nečinnosti povinného subjektu a nevydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti stížnost podle § 16a zákona.

 

Jak postupovat, když nesouhlasím s rozhodnutím o odmítnutí žádosti?

Pokud povinný subjekt žádosti byť jen z části nevyhoví, je povinen o tom vydat „rozhodnutí o odmítnutí žádosti". Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání,  a to u téhož povinného subjektu, který je v zásadě povinen ho sám předat nadřízenému orgánu k vyřízení. Na řízení o odvolání se vztahuje správní řád s některými odchylkami, popsanými v § 16 zákona. Odvolání je nutno podat do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Z odvolání by mělo být zřejmé, kdo jej podává, jaké rozhodnutí odvoláním napadá a z jakých důvodů podává odvolání. O odvolání rozhoduje nadřízený orgán. Tím je v případě obcí vždy krajský úřad, v případě krajů ministerstvo (věcně příslušné pokud jde o přenesenou státní správu, jinak vnitra). V případě městských částí a obvodů je nadřízeným orgánem magistrát. Pokud byste nebyli spokojeni s rozhodnutím o odvolání, je možné rozhodnutí o odvolání napadnout žalobou u soudu. Podání žaloby a následné soudní řízení se řídí soudním řádem správním. Soud, který rozhoduje o takovéto žalobě, je podle ustanovení § 16 odst. 4 zákona povinen zkoumat, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti. Přezkoumá tedy žádost věcně a sám posoudí, zda má žadatel na informace právo. Pokud soud žádné důvody pro odmítnutí žádosti nenalezne, je povinen žalobou napadené rozhodnutí zrušit a přikázat přímo povinnému subjektu, aby informace žadateli poskytl.

Žaloby není třeba se obávat. Velmi často lze dopředu odhadnout, že bude úspěšná. Právně orientovaný občan anebo advokát pak žalobu snadno zformuluje. Je sice třeba při podání k soudu složit soudní poplatek 2000.- Kč, případně zaplatit výdaje advokáta (obvykle okolo 2000.- Kč). V případě výhry vám ale náklady musí uhradit protistrana.Někteří advokáti při pravděpodobnosti výhry požadují svou odměnu až po skončení sporu po protistraně.

Pokud si nejste jisti, zda do žaloby jít či nejít, obraťte se na nás (pomocí Poradny nebo e-mailem).

 

Jak postupovat, když úřad ani neposkytne informace ani nevydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti?

Povinné subjekty mají povinnost poskytnout informace nebo vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti ve lhůtě 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo jejího doplnění. Za určitých velmi omezených a v ustanovení § 14 zákona stanovených případech může povinný subjekt tuto lhůtu prodloužit o 10 dní. Podle nové, současně platné právní úpravy již nemá nečinnost povinného subjektu za následek vydání tzv. fiktivního rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Žadatelé však mají namísto toho novou možnost  v případě, že povinný subjekt ve stavené lhůtě ani nevydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti ani neposkytne informace, podat  podle ustanovení § 16a odst. 1. písm. b) zákona stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace. Stížnost je nutno podat u povinného subjektu do 30 dnů od uplynutí lhůty 15 dnů, v níž měl úřad poskytnout informaci nebo vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti. O stížnosti rozhoduje nadřízený orgán. Nevedla-li stížnost k poskytnutí informace nebo k vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti, je možné se bránit proti nečinnosti žalobou u soudu, a to podle ustanovení soudního řádu správního.

 

Jak postupovat, když nesouhlasím s výší úhrady za poskytnutí informací?

Povinný subjekt je oprávněn žádat pouze úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií (cena papíru, tisku, atp.), opatřením technických nosičů dat (např. diskety, CD atp.) a odesláním informací žadateli (poštovné). Této skupině se říká „materiálové náklady".

Za vyhledání informací (práci úředníka s vyhledáváním) může povinný subjekt vyžadovat úhradu pouze v omezených případech, a sice pokud jde o mimořádně rozsáhlé vyhledání informací. V běžných případech by proto povinné subjekty neměly mít nárok na jakoukoli úhradu za vyhledání informací. Pokud povinný subjekt hodlá požadovat úhradu, je povinen to žadateli písemně oznámit včetně výše úhrady a zdůvodnění výše úhrady ještě před poskytnutím informace. Neoznámí-li povinný subjekt tyto skutečnosti žadateli, nemá nárok na úhradu nákladů, a to ani na materiálové náklady. Vzhledem k tomu, že poskytnutí informací je podmíněno zaplacením požadované úhrady, upravuje zákon pro žadatele způsob, jak se proti výši úhrady bránit.  Pokud tedy žadatel nesouhlasí s výší úhrady, musí podat do 30 dnů ode dne, kdy mu povinný subjekt oznámil výši úhrady, stížnost na postup  při poskytování informace. O stížnosti rozhoduje nadřízený orgán.

 

Jak postupovat, když jsem neobdržel všechny požadované informace?

Pokud povinný subjekt neposkytne všechny žádostí požadované informace, musí ohledně neposkytnutých informací vydat rozhodnutí o odmítnutí části žádosti. Rozhodnutí o odmítnutí části žádosti má stejné obsahové i formální náležitosti jako rozhodnutí o odmítnutí celé žádosti. Proti takovémuto rozhodnutí je možno podat odvolání a případně se bránit žalobou u soudu. Pokud povinný subjekt poskytne požadované informace jen z části a o zbytku nevydá rozhodnutí o odmítnutí části žádosti, jde v této části žádosti o situaci stejnou, jako kdyby úřad byl nečinný. Žadatel může podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. c)  zákona podat u povinného subjektu stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace.

 

V jakých případech není možno poskytnout informace?

Povinný subjekt nesmí anebo v některých případech jen nemusí poskytnout požadované informace výlučně z důvodů, které jsou výslovně uvedeny v zákoně. Povinný subjekt není oprávněn odepřít poskytnutí informací z důvodů, které zákon neupravuje.  Konkrétní důvody pro neposkytnutí informací jsou uvedeny v ustanovení § 7 až § 11 zákona.

Zcela nesmyslným a neoprávněným postupem tedy je, když například úřad sděluje, že informace neposkytne, protože „by vám k ničemu nebyly", „jsme ve smlouvě sjednali, že je nikomu neposkytneme", „je moc náročné je vyhledat" a podobně. Takové situace mají povahu nečinnosti anebo neoprávněného odepření informací. Žadatel by se neměl nechat těmito „bláboly" vykolejit.

 

Jakým způsobem se poskytují informace v případě, kdy některé z nich není možno poskytnout?

Z ustanovení § 12 zákona vyplývá, že povinný subjekt poskytne všechny informace včetně informací doprovodných po vyloučení těch informací, u nichž to stanoví zákon. Není tedy například možné neposkytnout informace o celém obsahu smlouvy s odůvodněním, že se jedná o obchodní tajemství. V takovémto případě je nutno poskytnout všechny informace s výjimkou těch, které jsou oprávněně obchodním tajemstvím. Z ustanovení § 12 zákona dále vyplývá, že poskytnutí informací je možné odpírat jen po dobu, po kterou trvá důvod odepření.

 

Co je to doprovodná informace?

Doprovodnou informací se podle ustanovení § 3 odst. 6 zákona rozumí taková informace, která úzce souvisí s požadovanou informací, a to například informace o její existenci, původu, počtu, důvodu odepření, době, po kterou důvod odepření trvá a kdy bude znovu přezkoumán, jakož i informace o dalších důležitých rysech.

 

V jaké formě máte právo informace obdržet?

Forma poskytování informací je upravena v § 4 zákona. Z tohoto ustanovení zákona vyplývá obecné pravidlo, že povinné subjekty poskytují informace ve formátech a jazycích podle obsahu žádosti o poskytnutí informace, tedy tak, jak je požadováno v žádosti. Povinný subjekt však není povinen měnit formát či jazyk informace, pokud by taková změna byla pro povinný subjekt nepřiměřenou zátěží. V takovém případě pak povinný subjekt poskytne informace ve formátu nebo jazyce, ve kterých byla vytvořena. Ze zákona však vyplývá ještě jedno obecné pravidlo, a to povinnost povinných subjektů poskytnout informace v elektronické podobě, je-li to možné s přihlédnutím k povaze podané žádosti a způsobu záznamu požadované informace.  

 

Co je informace?

Novelizované znění zákona v ustanovení § 3 odst. 3 nově zpřesnilo pojem informace. Podle zákona se informací rozumí jakýkoli obsah nebo jeho část v jakékoli podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního. Podle této zákonné definice je tak nutno mezi informace zařadit například audiovizuální záznam z jednání orgánu veřejné moci, fotografie, zvukové záznamy, knihy návštěv atp.

 

Co jsou úřady povinny zveřejnit samy od sebe?

• základní informace o úřadu
• výroční zpráva

+ nově:

• právní předpisy na webu
• poskytnuté informace
• přehled hlavních dokumentů
• nové prvky ve výroční zprávě (počet odmítnutých žádostí a stížností, soudní náklady)

 

Nenašli jste odpověď na svůj dotaz?

Zkuste prohledat naší Poradnu. Ve vyhledávači zadejte klíčová slova a zadejte vyhledat. Popřípadě svůj dotaz zašlete na emailovou adresu poradna@otevrete.cz.